Hohenlohové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ členové rodu |
|||
Řádek 17: | Řádek 17: | ||
| současná hlava = |
| současná hlava = |
||
| větve rodu =Svobodní páni z Hohenlohe, neusteinská, waldenburská, vévodové z Ratiboře |
| větve rodu =Svobodní páni z Hohenlohe, neusteinská, waldenburská, vévodové z Ratiboře |
||
}} |
|||
'''Hohenlohe''' je jméno staré německé šlechtické rodiny původem z [[Franky|Franska]] a zároveň i jméno jejich říšského hrabství a později knížectví. Jméno rodu je odvozeno od hradu [[Holloch]] z 12. století, ležícího nedaleko [[Uffenheim]]u. |
'''Hohenlohe''' je jméno staré německé šlechtické rodiny původem z [[Franky|Franska]] a zároveň i jméno jejich říšského hrabství a později knížectví. Jméno rodu je odvozeno od hradu [[Holloch]] z 12. století, ležícího nedaleko [[Uffenheim]]u. |
||
==Historie rodu== |
==Historie rodu== |
||
Prvním známým [[hrabě]]tem z Hohenlohe byl [[Jindřich z Hohenlohe|Jindřich (Heinrich)]] (1180). [[Jindřich III. z Hohenlohe]] ( |
Prvním známým [[hrabě]]tem z Hohenlohe byl [[Jindřich z Hohenlohe|Jindřich (Heinrich)]] (1180). [[Jindřich III. z Hohenlohe]] (1244–1249) a [[Gottfried z Hohenlohe]] (1297–1302) byli [[Velmistři řádu německých rytířů|velmistry řádu Německých rytířů]]. V roce 1450 byli povýšeni na [[Říšské stavy|bezprostřední říšská hrabata]]. Rod se v průběhu věků rozdělil na několik větví a v roce 1744 byli povýšeni na [[Říšský kníže|říšská knížata]]. V roce 1806 byl jejich státeček v důsledku [[Napoleonské války|Napoleonských válek]] zabrán [[Württemberské království|Württemberským královstvím]]. |
||
Roku 1840 větev [[Hohenlohe-Schillingsfürst]] získala [[Ratibořské knížectví]]. |
Roku 1840 větev [[Hohenlohe-Schillingsfürst]] získala [[Ratibořské knížectví]]. |
||
Řádek 30: | Řádek 30: | ||
== Členové rodu == |
== Členové rodu == |
||
* [[Alexandr z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu]] (princ Leopold Alexandr František Emmerich z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu; 1794–1849), katolický duchovní a zázračný léčitel, titulární biskup ze Sardiky a opat u Sv. Michaela v Gaborjanu |
* [[Alexandr z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu]] (princ Leopold Alexandr František Emmerich z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu; 1794–1849), katolický duchovní a zázračný léčitel, titulární biskup ze Sardiky a opat u Sv. Michaela v Gaborjanu |
||
* [[Chlodovík z Hohenlohe-Schillingsfürstu]] (1819–1901), bratr Viktora, v letech |
* [[Chlodovík z Hohenlohe-Schillingsfürstu]] (1819–1901), bratr Viktora, v letech 1894–1900 říšský kancléř Německého císařství a pruský předseda vlády |
||
* [[Gustav Adolf z Hohenlohe-Schillingsfürstu]] (1823–1896), bratr Viktora, kardinál, v letech |
* [[Gustav Adolf z Hohenlohe-Schillingsfürstu]] (1823–1896), bratr Viktora, kardinál, v letech 1879–1884 biskup z Albana |
||
* [[Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürst]] (1828–1896), bratr Viktora, rakouský první vrchní hofmistr a generál kavalerie ve Vídni |
* [[Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürst]] (1828–1896), bratr Viktora, rakouský první vrchní hofmistr a generál kavalerie ve Vídni |
||
* [[Max z Ratiboře a Korbeje]] (1856–1924), německý diplomat |
* [[Max z Ratiboře a Korbeje]] (1856–1924), německý diplomat |
||
Řádek 44: | Řádek 44: | ||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
* {{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Evropa v proměnách staletí | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2001 | isbn = 80-7277-025-X| počet stran = 766}} |
* {{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Evropa v proměnách staletí | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2001 | isbn = 80-7277-025-X| počet stran = 766}} |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
[[bg:Хоенлое]] |
[[bg:Хоенлое]] |
||
Řádek 57: | Řádek 62: | ||
[[sv:Huset Hohenlohe]] |
[[sv:Huset Hohenlohe]] |
||
[[tr:Hohenlohe]] |
[[tr:Hohenlohe]] |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ |
Verze z 19. 1. 2013, 12:46
Hohenlohe je jméno staré německé šlechtické rodiny původem z Franska a zároveň i jméno jejich říšského hrabství a později knížectví. Jméno rodu je odvozeno od hradu Holloch z 12. století, ležícího nedaleko Uffenheimu.
Historie rodu
Prvním známým hrabětem z Hohenlohe byl Jindřich (Heinrich) (1180). Jindřich III. z Hohenlohe (1244–1249) a Gottfried z Hohenlohe (1297–1302) byli velmistry řádu Německých rytířů. V roce 1450 byli povýšeni na bezprostřední říšská hrabata. Rod se v průběhu věků rozdělil na několik větví a v roce 1744 byli povýšeni na říšská knížata. V roce 1806 byl jejich státeček v důsledku Napoleonských válek zabrán Württemberským královstvím.
Roku 1840 větev Hohenlohe-Schillingsfürst získala Ratibořské knížectví.
Členové rodu
- Alexandr z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (princ Leopold Alexandr František Emmerich z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu; 1794–1849), katolický duchovní a zázračný léčitel, titulární biskup ze Sardiky a opat u Sv. Michaela v Gaborjanu
- Chlodovík z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1819–1901), bratr Viktora, v letech 1894–1900 říšský kancléř Německého císařství a pruský předseda vlády
- Gustav Adolf z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1823–1896), bratr Viktora, kardinál, v letech 1879–1884 biskup z Albana
- Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürst (1828–1896), bratr Viktora, rakouský první vrchní hofmistr a generál kavalerie ve Vídni
- Max z Ratiboře a Korbeje (1856–1924), německý diplomat
- Karel princ z Ratiboře a Korbeje (1860–1931), německý politik
- Konrád z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1863–1918), syn Konstantina, politik, od roku 1906 předseda vlády Rakouska-Uherska
- Gottfried z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1867–1932), syn Konstantina, velvyslanec Rakouska-Uherska v Berlíně v letech 1914–1918
- Bedřich František z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1879–1958), německo-maďarský aristrokat
- Štěpánka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1891–1972), německá špionka
- Konstantin z Hohenlohe-Langenburgu (1893–1973) německý malíř, kunsthistorik a ředitel muzea
- Karl Hohenlohe, též Karel Albrecht Hohenlohe-Schillingsfürst (* 1960), rakouský navinář a podnikatel v oblasti médií
Literatura
- Evropa v proměnách staletí. Praha: Libri, 2001. 766 s. ISBN 80-7277-025-X.