Hlásková spodoba: Porovnání verzí
vytvoření |
→Rozsah asimilace: malý překlep (čátečné > částečné) |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
=== Rozsah asimilace === |
=== Rozsah asimilace === |
||
* '''Částečná asimilace''': asimilovaná hláska se v některé své vlastnosti přizpůsobí hlásce, která způsobuje asimilaci, ale jinak zůstává beze změny. Všechny dosud uvedené příklady se vztahují k asimilaci |
* '''Částečná asimilace''': asimilovaná hláska se v některé své vlastnosti přizpůsobí hlásce, která způsobuje asimilaci, ale jinak zůstává beze změny. Všechny dosud uvedené příklady se vztahují k asimilaci částečné. |
||
* '''Úplná asimilace''': asimilovaná hláska se mění v tutéž hlásku jako hláska působící asimilaci. Úplná asimilace je běžná např. v [[Latina|latině]] - ve slově ''illegibilis'' se koncová souhláska předpony ''in''- změnila na stejnou souhlásku, kterou začíná základ slova (''legibilis''), tj. ''illegibilis'' < ''in''- + ''legibilis''. Úplná asimilace se vyskytuje v nemnoha jazycích, v češtině není. |
* '''Úplná asimilace''': asimilovaná hláska se mění v tutéž hlásku jako hláska působící asimilaci. Úplná asimilace je běžná např. v [[Latina|latině]] - ve slově ''illegibilis'' se koncová souhláska předpony ''in''- změnila na stejnou souhlásku, kterou začíná základ slova (''legibilis''), tj. ''illegibilis'' < ''in''- + ''legibilis''. Úplná asimilace se vyskytuje v nemnoha jazycích, v češtině není. |
||
Verze z 23. 11. 2006, 11:05
Slovem asimilace (česky též spodoba) se v jazykovědě označuje hláskové změny, které vznikají většinou kvůli zjednodušení výslovnosti. Jedná se o přizpůsobení jedné hlásky jiné hlásce, většinou sousední. Přizpůsobená (asimilovaná) hláska může měnit své různé vlastnosti (znělost, palatálnost, místo tvoření v mluvidlech, tón hlásky a pod.)
Asimilaci je možné popsat ze synchronního nebo diachronního hlediska. Synchronní asimilace je běžný jev, který nastává v daném jazyce v dané době, diachronní asimilace je už "hotová" asimilace vzniklá historickým vývojem (např. italské dottore vzniklo z latinského doctor(em) (ct se asimilovalo na tt).
Vlastnosti asimilace
Asimilace se dá popsat z několika různých hledisek:
Směr asimilace
- Při progresivní (též postupné) asimilaci se vlastnost hlásky první v pořadí nemění a přizpůsobuje se ji hláska následující. Například v češtině se znělost hlásky /ř/ mění v závislosti na předchozí souhlásce: ve slově tři je ř neznělé, ve slově dři znělé. V angličtině se přípona množného čísla -s mění na znělou po znělých souhláskách: bag + -s > bags (vyslovuje se [bægz]).
- Při regresivní (též zpětné) asimilaci se mění vlastnost hlásky první v pořadí, hláska v pořadí druhá zůstává nezměněna. V češtině může sloužit za příklad slovo sbírat, v němž se neznělá předpona s- (viz seberu) znělostí přizpůsobuje následující znělé souhlásce. Regresivní asimilace se vyskytuje v jazycích běžně, progresivní asimilace je méně častá.
V ojedinělých případech může nastávat u téhož typu slov obojí asimilace. Např. v češtině se souhlásková skupina sh vyslovuje v Čechách s asimilací progresivní (shoda se vyslovuje schoda [sxoda]), na Moravě s asimilací regresivní (shoda se vyslovuje zhoda [zhoda]).
- Vzácně se vyskytuje asimilace reciproká (vzájemná), při níž se navzájem ovlivní více hlásek a v obou nastanou změny. Reciprokou asimilací vzniklo ze staroněmeckého fisk středoněmecké visch (novoněmecky Fisch); tento druh asimilace je častý ve starém indickém jazyce pálí (např. z původního vatsa vzniklo vaccha (c zde označuje [ʦ], ch [ʦ] s přídechem)).
Rozsah asimilace
- Částečná asimilace: asimilovaná hláska se v některé své vlastnosti přizpůsobí hlásce, která způsobuje asimilaci, ale jinak zůstává beze změny. Všechny dosud uvedené příklady se vztahují k asimilaci částečné.
- Úplná asimilace: asimilovaná hláska se mění v tutéž hlásku jako hláska působící asimilaci. Úplná asimilace je běžná např. v latině - ve slově illegibilis se koncová souhláska předpony in- změnila na stejnou souhlásku, kterou začíná základ slova (legibilis), tj. illegibilis < in- + legibilis. Úplná asimilace se vyskytuje v nemnoha jazycích, v češtině není.
Vzdálenost asimilovaných hlásek
- Asimilace na blízko je asimilace, při níž asimilované hlásky leží v bezprostředním sousedství.
- Asimilace na dálku (dálková) je asimilace, při níž asimilované hlásky spolu nesousedí. Vyskytuje se většinou u samohlásek (např. latinský slovesný tvar indikativu perfekta aktiva pupugit vznikl z předpony pe- a základu pugit, samohláska předpony se asimilovala na dálku se samohláskou první slabiky základu). Pokud je v jazyce dálková asimilace samohlásek běžným jevem, mluvíme o vokalické harmonii.
Vlastnosti asimilovaných hlásek
Některé vlastnosti hlásek, které podléhají částečné asimilaci:
- Asimilace znělosti - asimilovaná hláska přebírá znělost hlásky, která asimilaci vyvolává. Jde o velmi častý druh asimilace.
- Asimilace palatálnosti - asimilovaná hláska nepalatální se stává vlivem hlásky, která asimilaci vyvolává, sama palatální. Příklad v češtině: ve slově čeští se původní nepalatální s (srv. čes-ký) změnilo na palatální š vlivem následujícího palatálního ť.
- Asimilace místa tvoření - asimilovaná hláska mění místo tvoření shodně s hláskou, která asimilaci vyvolává. Např. v českém slově banka se alveolární (dásňové) [n] mění vlivem následujícího velárního (zadopatrového) k na velární [ŋ].
Podívejte se také na
- Opakem asimilace je dissimilace
- Vokalická harmonie