Zlomenina

Zlomenina (latinsky Fractura) je stav, při kterém došlo k porušení kontinuity kosti.

Ten,kdo za rok měl nejvíckrát zlomenou nohu je Matěj Trnka který měl nohu zlomenou dvakrát za rok pokaždé mu ji zlomila Tereza Somolová.Matějovi je 10 let.

Typy zlomenin

Zlomeniny dělíme na:

Rentgenový snímek nohy s titanovými hřeby

Soubor:K-Fuss-z2.jpg

Rentgenový snímek nohy s titanovými hřeby

• Infrakce (částečné nalomení kosti)
• Fisura (trhlina na dlouhých kostech nebo na lebečních kostech)
• Epifyzeolýza (traumatické porušení kontinuity růstové ploténky)
• Luxační zlomenina (doprovázená vykloubením kloubu)
• Kompresivní zlomenina (typická u bederních obratlů při tlakové zátěži)
• Impresivní zlomenina kosti (stav, kdy je kostní plocha vmáčknuta kostní tkáně)
• Subperiostální zlomenina (stav, kdy není porušen periost)
• Patologická zlomenina (v místě předchozího poškození kosti, například cystou nebo nádorem)
• Zlomenina s dislokací nebo bez dislokace (s posunutím kostních úlomků nebo bez jejich posunu)
• Únavová zlomenina (bez zjevného vyvolávacího traumatu, například zlomeniny zánártních kostí po dlouhých pochodech)

Dle místa vzniku

• Přímá (v místě působení síly)
• Nepřímá (na místě vzdáleném od působení síly)

Dle poruchy kožního krytu

• Otevřená (došlo k poruše kožního krytu)
• Zavřená (není porušen kožní kryt)

Dle lomné linie

• Příčná
• Spirálovitá
• Šikmá
• Tříštivá

Dle dislokace kostních úlomků

Úhlová, rotační, do strany, do strany se zkrácením, do délky s odtažením

Příznaky

• Jisté - patologická pohyblivost, krepitace, typická deformace, pozitivní RTG nález
• Nejisté - otok, bolestivost, deformace, porucha funkce, hematom

Léčení

• Repozice je základem (repozicí se myslí napravení dislokace kostních úlomků)
• Imobilizace neboli znehybnění (nejstarší způsob léčení zlomenin, dnes klasickou sádrovou dlahou nebo modernější plastový obvaz, někdy postačí znehybnění končetiny zvláštním obvazem (například zlomenina klíční kosti) nebo jen klidový režim a léky tlumící bolest(například nekomplikovaná zlomenina jednoho žebra). Klidový režim a následná rehabilitace ve zvláštním korzetu je podstatou léčby nekomplikovaných zlomenin bederních a hrudních obratlů.
• Osteosynthesa znamená operační řešení, při kterém je kost zpevněna nejčastěji kovovým materiálem, kterým je nějaký druh nerezové oceli nebo titanu, který se po čase buď vyjme, nebo někdy i ponechá. Existuje řada metod, od jednoduchých cerkláží ocelovými dráty, přes šrouby doplněné dlahami až po nejrůznější systémy hřebování s předvrtáváním nebo bez něj (hřeb znamená navlečení nejčastěji dlouhé a duté kosti na pevný a dlouhý ocelový profil, který je na konci zafixován šrouby. Po čase se šrouby na jednom zpravidla distálním (vzdáleném) konci vyjmou, čemuž se říká dynamizace).
• Zevní fixace je navrtání speciálních hřebů někdy se závity na konci do kostních úlomků skrze kůži a jejich upevnění vně končetiny do zevního fixatéru (nejlépe si ho představíte jako stavebnici Merkur, do které zafixujete hřeby a můžete s nimi různě manipulovat a ve vhodné poloze to všechno zafixujete). Existuje řada tuzemských i zahraničních systémů, což platí pro všechny typy operačních metod.
• Náhrady, čímž se myslí například náhrada horního konce stehenní kosti po jeho zlomení (takzvaná CKP neboli cervikokapitální prothesa), nebo náhrada téhož včetně kloubní jamky (TEP neboli totální endoprothesa). Vzhledem k tomu, že tento typ zlomeniny je častý ve vyšším věku, kdy je obvykle přítomno i značné opotřebení chrupavek (artróza), je to pro pacienty řešení i do budoucna. Existují náhrady nejenom kyčle, ale i kolena, hlezna, ramene a lokte. Klouby na prstech lze nahradit implantáty z kvalitního silikonu. Lze nahradit těla obratlů, nebo část lebečních kostí. Mezi náhrady se mohou řadit i transplantace vlastní kostní tkáně.
• Klidový režim následovaný časnou rehabilitací je metodou volby u značně nemocných a starých pacientů, kde je velká pravděpodobnost, že by nepřežili některý z výše uvedených operačních zákroků. Tato volba jim sice přinese invaliditu, ale dává jim v některých případech vyšší (nebo možná jedinou) šanci na přežití.
• Amputace. Jakkoliv to zní tvrdě, je v některých případech amputace značně zdevastované končetiny vhodnější metodou nežli zdlouhavé, bolestivé a v neposlední řadě i značně nákladné pokusy o vyléčení, které vyústí v nefunkční nehybnou a překážející končetinu. V takovém případě je (přísně individuálně) někdy vhodnější končetinu časně amputovat a nahradit protézou. Tím více to platí pro výjimečné situace, jako jsou rozsáhlé živelní pohromy, nebo válka, kdy nikdy nebude dosti prostředků na ideální léčbu všech. Lze sem zařadit i amputaci například hlavičky vřetenní kosti u jejího roztříštění a značné dislokaci úlomků, což sice není ideální, ale přinese to v některých případech lepší funkční výsledek než jiné operační postupy.

Literatura

Portály: Medicína