Sretenjská ústava: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 2. 12. 2012, 22:43

Sretenjská ústava (srbsky Сретењски устав) byla první moderní ústavou autonomního Srbského knížectví. Dokument, který byl vypracován po vzoru francouzského z roku 1814 a belgické ústavy z roku 1830 byl na svou dobu velmi liberální, pokrokový a zařadil se mezi první svého druhu v Evropě.

Ústava se zmiňovala o demokratických institucích, jakými jsou například volený parlament, schvalující zákony a rozpočet – jako „centrální orgány moci“ uváděla knížete, státní radu a národní skupštinu. Taková ústava se přirozeně nemohla líbit oběma garantům srbské autonomie, tedy Rusku a Osmanské říši, kde panovaly mnohem více autoritářské režimy, obávající se přirozeně růstu vlivu liberálních sil. Nespokojenost vyjádřilo i sousední Rakousko. Kníže Miloš Obrenović se tak nakonec rozhodl ústavu nepřijmout.

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikizdroje}} — Příliš mnoho parametrů.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[File:Ustav 1835. prva strana.jpg|thumb|První strana dokumentu]]
-'''Sretenjská ústava''' ({{Vjazyce2|sr|'''Сретењски устав'''}}) byla první moderní [[ústava|ústavou]] autonomního [[Srbské knížectví|Srbského knížectví]]. Dokument, který byl vypracován po vzoru francouzského z&nbsp;roku [[1814]] a belgické ústavy z&nbsp;roku [[1830]] byl na svou dobu velmi liberální, pokrokový a zařadil se mezi první svého druhu v&nbsp;Evropě.
+'''Sretenjská ústava''' ({{Vjazyce|sr}} {{Cizojazyčně|sr|'''Сретењски устав'''}}) byla první moderní [[ústava|ústavou]] autonomního [[Srbské knížectví|Srbského knížectví]]. Dokument, který byl vypracován po vzoru francouzského z&nbsp;roku [[1814]] a belgické ústavy z&nbsp;roku [[1830]] byl na svou dobu velmi liberální, pokrokový a zařadil se mezi první svého druhu v&nbsp;Evropě.
 Ústava se zmiňovala o&nbsp;demokratických institucích, jakými jsou například volený parlament, schvalující zákony a rozpočet – jako „centrální orgány moci“ uváděla knížete, státní radu a národní [[skupština|skupštinu]]. Taková ústava se přirozeně nemohla líbit oběma garantům srbské autonomie, tedy [[Rusko|Rusku]] a [[Osmanská říše|Osmanské říši]], kde panovaly mnohem více autoritářské režimy, obávající se přirozeně růstu vlivu liberálních sil. Nespokojenost vyjádřilo i&nbsp;sousední [[Rakousko]]. Kníže [[Miloš Obrenović]] se tak nakonec rozhodl ústavu nepřijmout.