Aristarchus (kráter): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ kat., ref., linky
m oprava ref.
Řádek 20: Řádek 20:
| místo = Praha
| místo = Praha
| rok = 1991
| rok = 1991
| kapitola = Aristillus
| kapitola = Aristarchus
| strany = 50
| strany = 62/18
| isbn = 80-85277-10-7
| isbn = 80-85277-10-7
}}</ref> Má průměr 40&nbsp;km <ref name="rukl"/> a je hluboký 3,7&nbsp;km. Nazván byl podle starořeckého astronoma [[Aristarchos ze Samu|Aristarcha ze Samu]], který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností [[Slunce]] a [[Měsíc]]e od [[Země]].
}}</ref> Má průměr 40&nbsp;km <ref name="rukl"/> a je hluboký 3,7&nbsp;km. Nazván byl podle starořeckého astronoma [[Aristarchos ze Samu|Aristarcha ze Samu]], který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností [[Slunce]] a [[Měsíc]]e od [[Země]].

Verze z 26. 11. 2012, 18:31

Šablona:Infobox Kráter na Měsíci

Snímek sondy Klementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.

Kráter Aristarchus nebo také Aristarchos je impaktní kráter nacházející se na západním okraji přivrácené strany Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země.

Plošina Aristarchus

Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře Dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3]. Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]

Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity.

V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[4]

Sekundární krátery

Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.

V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes kráter Väisälä) a Aristarchus C (dnes kráter Toscanelli).

Aristarchus Sel. šířka Sel. délka Průměr
B 26.3° S 46.8° Z 7 km
D 23.7° S 42.9° Z 5 km
F 21.7° S 46.5° Z 18 km
H 22.6° S 45.7° Z 4 km
N 22.8° S 42.9° Z 3 km
S 19.3° S 46.2° Z 4 km
T 19.6° S 46.4° Z 4 km
U 19.7° S 48.6° Z 4 km
Z 25.5° S 48.4° Z 8 km

Reference

  1. Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
  2. a b c RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18. 
  3. a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
  4. Unikají na Měsíci plyny?

Šablona:Link FA Šablona:Link GA