Aristarchus (kráter): Porovnání verzí
+ kat., ref., linky |
m oprava ref. |
||
Řádek 20: | Řádek 20: | ||
| místo = Praha |
| místo = Praha |
||
| rok = 1991 |
| rok = 1991 |
||
| kapitola = |
| kapitola = Aristarchus |
||
| strany = |
| strany = 62/18 |
||
| isbn = 80-85277-10-7 |
| isbn = 80-85277-10-7 |
||
}}</ref> Má průměr 40 km <ref name="rukl"/> a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma [[Aristarchos ze Samu|Aristarcha ze Samu]], který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností [[Slunce]] a [[Měsíc]]e od [[Země]]. |
}}</ref> Má průměr 40 km <ref name="rukl"/> a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma [[Aristarchos ze Samu|Aristarcha ze Samu]], který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností [[Slunce]] a [[Měsíc]]e od [[Země]]. |
Verze z 26. 11. 2012, 18:31
Šablona:Infobox Kráter na Měsíci
Kráter Aristarchus nebo také Aristarchos je impaktní kráter nacházející se na západním okraji přivrácené strany Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země.
Plošina Aristarchus
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře Dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3]. Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity.
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[4]
Sekundární krátery
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes kráter Väisälä) a Aristarchus C (dnes kráter Toscanelli).
Aristarchus | Sel. šířka | Sel. délka | Průměr |
---|---|---|---|
B | 26.3° S | 46.8° Z | 7 km |
D | 23.7° S | 42.9° Z | 5 km |
F | 21.7° S | 46.5° Z | 18 km |
H | 22.6° S | 45.7° Z | 4 km |
N | 22.8° S | 42.9° Z | 3 km |
S | 19.3° S | 46.2° Z | 4 km |
T | 19.6° S | 46.4° Z | 4 km |
U | 19.7° S | 48.6° Z | 4 km |
Z | 25.5° S | 48.4° Z | 8 km |
Reference
- ↑ Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
- ↑ a b c RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18.
- ↑ a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
- ↑ Unikají na Měsíci plyny?