Aristarchus (kráter): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Přidávám lb:Aristarchus (Moundkrater)
+ kat., ref., linky
Řádek 13: Řádek 13:
[[Soubor:Aristarchus hst.jpg|thumb|left|Snímek sondy Klementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.]]
[[Soubor:Aristarchus hst.jpg|thumb|left|Snímek sondy Klementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.]]


'''Kráter Aristarchus''' nebo také '''Aristarchos''' je [[impaktní kráter]] nacházející se na západním okraji (z pohledu pozorovatele nacházejícího se na Měsíci) [[Přivrácená strana Měsíce|přivrácené strany Měsíce]]. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.<ref name="Gabzyl142">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142</ref> průměr 40 kilometrů a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma [[Aristarchos ze Samu|Aristarcha ze Samu]], který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností [[Slunce]] a [[Měsíc]]e od [[Země]].
'''Kráter Aristarchus''' nebo také '''Aristarchos''' je [[impaktní kráter]] nacházející se na západním okraji [[Přivrácená strana Měsíce|přivrácené strany Měsíce]]. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.<ref name="Gabzyl142">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142</ref><ref name="rukl">{{Citace monografie
| příjmení = Rükl
| jméno = Antonín
| titul = Atlas Měsíce
| vydavatel = Aventinum
| místo = Praha
| rok = 1991
| kapitola = Aristillus
| strany = 50
| isbn = 80-85277-10-7
}}</ref> Má průměr 40&nbsp;km <ref name="rukl"/> a je hluboký 3,7&nbsp;km. Nazván byl podle starořeckého astronoma [[Aristarchos ze Samu|Aristarcha ze Samu]], který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností [[Slunce]] a [[Měsíc]]e od [[Země]].


==Plošina Aristarchus==
==Plošina Aristarchus==
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře Dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170&nbsp;km&nbsp;x&nbsp;200&nbsp;km. V&nbsp;dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.<ref name="Gabzyl138">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138</ref>. Zvedá se asi 2&nbsp;km nad okolí a svažuje se na severozápad. [[William K. Hartman]] a [[Gerard Kuiper|Gerard P. Kuiper]] se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku [[pánev Imbrium|pánve Imbrium]].<ref name="Gabzyl138"/>


Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s&nbsp;okolím jako velmi jasný útvar <ref name="rukl"/> a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a [[anortozit]]y.
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře Dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.<ref name="Gabzyl138">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138</ref>. Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. [[William K. Hartman]] a [[Gerard Kuiper|Gerard P. Kuiper]] se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku [[pánev Imbrium|pánve Imbrium]].<ref name="Gabzyl138"/>


V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou [[radon]] nebo [[argon]].<ref>[http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 Unikají na Měsíci plyny?]</ref>
Kráter samotný vypadá v dalekohledu, v porovnání s okolím, jako velmi světlý bod, a lze u jeho svahů pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a [[anortozit]]y.

V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.<ref>[http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 Unikají na Měsíci plyny?]</ref>


== Sekundární krátery ==
[[Soubor:Aristarchus satellite craters.jpg|thumb|300px|Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.]]
[[Soubor:Aristarchus satellite craters.jpg|thumb|300px|Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.]]
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly [[IAU|Mezinárodní astronomickou unií]] přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes [[kráter Väisälä]]) a Aristarchus C (dnes [[kráter Toscanelli]]).
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly [[IAU|Mezinárodní astronomickou unií]] přejmenovány. Jsou to Aristarchus&nbsp;A (dnes [[kráter Väisälä]]) a Aristarchus&nbsp;C (dnes [[kráter Toscanelli]]).


{| class="wikitable"
{| class="wikitable"
Řádek 85: Řádek 95:


[[Kategorie:Krátery na Měsíci]]
[[Kategorie:Krátery na Měsíci]]
[[Kategorie:Krátery nazvané po osobách]]


{{Link FA|sv}}
{{Link FA|sv}}

Verze z 26. 11. 2012, 18:26

Šablona:Infobox Kráter na Měsíci

Snímek sondy Klementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.

Kráter Aristarchus nebo také Aristarchos je impaktní kráter nacházející se na západním okraji přivrácené strany Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země.

Plošina Aristarchus

Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře Dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3]. Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]

Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity.

V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[4]

Sekundární krátery

Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.

V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes kráter Väisälä) a Aristarchus C (dnes kráter Toscanelli).

Aristarchus Sel. šířka Sel. délka Průměr
B 26.3° S 46.8° Z 7 km
D 23.7° S 42.9° Z 5 km
F 21.7° S 46.5° Z 18 km
H 22.6° S 45.7° Z 4 km
N 22.8° S 42.9° Z 3 km
S 19.3° S 46.2° Z 4 km
T 19.6° S 46.4° Z 4 km
U 19.7° S 48.6° Z 4 km
Z 25.5° S 48.4° Z 8 km

Reference

  1. Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
  2. a b c RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristillus, s. 50. 
  3. a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
  4. Unikají na Měsíci plyny?

Šablona:Link FA Šablona:Link GA