Oldřich Černík: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 23. 11. 2012, 18:03

	Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Ing. Oldřich Černík (27. října 1921, Ostrava, Československo – 19. října 1994, Praha, Česká republika) byl komunistický politik, československý premiér v letech 1968–1970. Je považován za jednoho z čelných představitelů československého obrodného procesu ukončeného sovětskou okupací v srpnu 1968.

Původ a kariéra

Pocházel z hornického prostředí, v mládí pracoval jako soustružník. Po středoškolských studiích vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce 1945 vstoupil do KSČ, od roku 1949 se z něj stal profesionální politik.

V padesátých letech byl předsedou Krajského národního výboru v Ostravě a tajemníkem Krajského výboru KSČ tamtéž. V roce 1958 se stal členem Ústředního výboru KSČ. Od roku 1960 působil ve vládě a to postupně na místech ministra paliv a energetiky, místopředsedy vlády a předsedy Státní plánovací komise.

Působení během roku 1968

V dubnu 1968 se stal předsedou vlády a jednou z nejpopulárnějších postav tzv. „pražského jara“. O upřímnosti jeho reformních snah se vedou diskuze, převládá však názor, že nikdy nebyl reformátorem „tělem i duší“ (jako nebyl ani například Alexandr Dubček), ale vždy spíše nenápadně intrikoval tak, aby zůstal akceptovatelným jak pro československé proreformní vedení, tak pro sovětské vedení v Moskvě^[zdroj?].

Hned v prvních dnech po srpnové okupaci byl spolu s Dubčekem odvlečen do Moskvy. Zde byl členem československé delegace, která podepsala tzv. Moskevské protokoly znamenající de facto konec reforem a kapitulaci československých komunistických špiček.

Období normalizace

Po návratu se stal členem nového prosovětského vedení KSČ v čele s Gustávem Husákem, což bylo bývalými reformátory (a koneckonců i jím samým) považováno za zradu a ztrátu cti.

Husákovo vedení jej využilo k řadě nevděčných opatření, kterou pro ně (zřejmě jako určitou formu „pokání“) ochotně vykonal (podobně jako Alexandr Dubček) - k nejznámějším patří krvavé potlačení demonstrací zejména na Václavském náměstí, Tylově náměstí a Národní třídě v Praze u příležitosti výročí okupace v srpnu 1969.

Nakonec se jej vedení KSČ (podobně jako Alexandra Dubčeka) zbavilo – v roce 1970 byl postupně zbaven všech funkcí a nakonec vyloučen z KSČ. Na rozdíl od většiny ostatních „osmašedesátníků“, kteří skončili jako topiči, umývači oken, pracovníci geofyzikálního výzkumu, vrátní nebo lesní dělníci, s ním bylo zacházeno o poznání slušněji - celá sedmdesátá a osmdesátá léta pracoval ve funkci ekonomického náměstka ředitele Studijního a typizačního ústavu v Praze.

Pokus o návrat do politiky

Po listopadovém převratu v roce 1989 se pokusil vrátit do politiky – v roce 1990 a 1991 vykonával funkci předsedy Svazu měst a obcí. Když se jeho setrvání na tomto postu ukázalo v roce 1991 být neudržitelné, stáhl se zpět do soukromí.

V roce 1994 přežil těžkou autonehodu, krátce poté zemřel na zástavu srdce.^[1].

Odkazy

Reference

↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Černík Oldřich, s. 49.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Černík na Wikimedia Commons

Související články

Českoslovenští premiéři
Předchůdce:	8. dubna 1968 – 28. ledna 1970 Oldřich Černík	Nástupce:

Ministři zahraničí Československa (pověřen řízením)
Předchůdce:	19. září – 31. prosince 1968 Oldřich Černík	Nástupce:

[Bartoš-1] BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Černík Oldřich, s. 49.

[1]

@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 }}
 {{Požadavek na obrázek}}
-[[Inženýr|Ing.]] '''Oldřich Černík''' ([[27. říjen|27. října]] [[1921]], [[Ostrava]], [[Československo]] - [[19. říjen|19. října]] [[1994]], [[Praha]], [[Česko|Česká republika]]) byl komunistický politik, [[Československo|československý]] [[Předseda vlády|premiér]] v letech [[1968]]–[[1970]]. Je považován za jednoho z čelných představitelů československého obrodného procesu ukončeného [[Srpen 1968|sovětskou okupací]] v srpnu [[1968]].
+[[Inženýr|Ing.]] '''Oldřich Černík''' ([[27. říjen|27. října]] [[1921]], [[Ostrava]], [[Československo]] – [[19. říjen|19. října]] [[1994]], [[Praha]], [[Česko|Česká republika]]) byl komunistický politik, [[Československo|československý]] [[Předseda vlády|premiér]] v letech [[1968]]–[[1970]]. Je považován za jednoho z čelných představitelů československého obrodného procesu ukončeného [[Srpen 1968|sovětskou okupací]] v srpnu [[1968]].
 == Původ a kariéra ==
@@ Řádek 34: / Řádek 34: @@
 Husákovo vedení jej využilo k řadě nevděčných opatření, kterou pro ně (zřejmě jako určitou formu „pokání“) ochotně vykonal (podobně jako Alexandr Dubček) - k nejznámějším patří krvavé potlačení demonstrací zejména na Václavském náměstí, Tylově náměstí a Národní třídě v Praze u příležitosti výročí okupace v srpnu [[1969]].
-Nakonec se jej vedení KSČ (podobně jako Alexandra Dubčeka) zbavilo - v roce [[1970]] byl postupně zbaven všech funkcí a nakonec vyloučen z KSČ. Na rozdíl od většiny ostatních „osmašedesátníků“, kteří skončili jako topiči, umývači oken, pracovníci geofyzikálního výzkumu, vrátní nebo lesní dělníci, s ním bylo zacházeno o poznání slušněji - celá sedmdesátá a osmdesátá léta pracoval ve funkci ekonomického náměstka ředitele Studijního a typizačního ústavu v Praze.
+Nakonec se jej vedení KSČ (podobně jako Alexandra Dubčeka) zbavilo – v roce [[1970]] byl postupně zbaven všech funkcí a nakonec vyloučen z KSČ. Na rozdíl od většiny ostatních „osmašedesátníků“, kteří skončili jako topiči, umývači oken, pracovníci geofyzikálního výzkumu, vrátní nebo lesní dělníci, s ním bylo zacházeno o poznání slušněji - celá sedmdesátá a osmdesátá léta pracoval ve funkci ekonomického náměstka ředitele Studijního a typizačního ústavu v Praze.
 == Pokus o návrat do politiky ==
-Po listopadovém převratu v roce [[1989]] se pokusil vrátit do politiky - v roce [[1990]] a [[1991]] vykonával funkci předsedy Svazu měst a obcí. Když se jeho setrvání na tomto postu ukázalo v roce [[1991]] být neudržitelné, stáhl se zpět do soukromí.
+Po listopadovém převratu v roce [[1989]] se pokusil vrátit do politiky – v roce [[1990]] a [[1991]] vykonával funkci předsedy Svazu měst a obcí. Když se jeho setrvání na tomto postu ukázalo v roce [[1991]] být neudržitelné, stáhl se zpět do soukromí.
 V roce [[1994]] přežil těžkou [[autonehoda|autonehodu]], krátce poté zemřel na zástavu [[srdce]].<ref name="Bartoš">{{Citace monografie

Premiéři Československa

První republika (1918–1938)	Karel Kramář (1918–1919) • Vlastimil Tusar (1919–1920) • Jan Černý (1920–1921) • Edvard Beneš (1921–1922) • Antonín Švehla (1922–1926) • Jan Černý (1926) • Antonín Švehla (1926–1929) • František Udržal (1929–1932) • Jan Malypetr (1932–1935) • Milan Hodža (1935–1938) • Jan Syrový (1938)

Druhá republika (1938–1939)	Jan Syrový (1938) • Rudolf Beran (1938–1939)

Třetí republika (1945–1948)	Zdeněk Fierlinger (1945–1946) • Klement Gottwald (1946–1948)

Komunistický režim (1948–1989)	Klement Gottwald (1948) • Antonín Zápotocký (1948–1953) • Viliam Široký (1953–1963) • Jozef Lenárt (1963–1968) • Oldřich Černík (1968–1970) • Lubomír Štrougal (1970–1988) • Ladislav Adamec (1988–1989) • Marián Čalfa (1989)

ČSFR (1990–1992)	Marián Čalfa (1989–1992) • Jan Stráský (1992)