It Would Be So Nice: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JYBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Upravuji fa:چقدر خوب می‌شد
m linkfix
Řádek 36: Řádek 36:
| isbn = 978-80-7207-656-7}}</ref> Roger Waters jako o „bídné nahrávce“<ref name=Povey80>Povey, s. 80.</ref>), částečně i kvůli fakt, že v textu písně jsou zmíněny skutečné britské noviny ''Evening Standard''. Rádio [[BBC]] One totiž kvůli této skutečnosti odmítlo skladbu hrát, urychleně byly vylisovány náhradní [[acetátový disk|acetátové disky]], kde byl text pozměněn na fiktivní ''Daily Standard'', ale prodleva mezi vydáním a hraním v rádiích byla příliš velká.<ref name=Povey80/> Jedná se o první oficiální nahrávku Pink Floyd, kde hraje David Gilmour, který počátkem roku 1968 nahradil ve skupině [[Syd Barrett|Syda Barretta]].
| isbn = 978-80-7207-656-7}}</ref> Roger Waters jako o „bídné nahrávce“<ref name=Povey80>Povey, s. 80.</ref>), částečně i kvůli fakt, že v textu písně jsou zmíněny skutečné britské noviny ''Evening Standard''. Rádio [[BBC]] One totiž kvůli této skutečnosti odmítlo skladbu hrát, urychleně byly vylisovány náhradní [[acetátový disk|acetátové disky]], kde byl text pozměněn na fiktivní ''Daily Standard'', ale prodleva mezi vydáním a hraním v rádiích byla příliš velká.<ref name=Povey80/> Jedná se o první oficiální nahrávku Pink Floyd, kde hraje David Gilmour, který počátkem roku 1968 nahradil ve skupině [[Syd Barrett|Syda Barretta]].


Upravená verze s ''Daily Standard'' byla následně vydána na kompilaci ''[[The Best of the Pink Floyd]]'' (1970) a na bonusovém CD ''The Early Singles'' [[box set]]u ''[[Shine On (Pink Floyd)|Shine On]]'' (1992).
Upravená verze s ''Daily Standard'' byla následně vydána na kompilaci ''[[The Best of the Pink Floyd]]'' (1970) a na bonusovém CD ''The Early Singles'' [[box set]]u ''[[Shine On (album, Pink Floyd)|Shine On]]'' (1992).


Je doložen jediný koncert, kde Pink Floyd zahráli píseň „It Would Be So Nice“; ten se konal 11. května 1968 v anglickém [[Brighton]]u.<ref>Povey, s. 95.</ref>
Je doložen jediný koncert, kde Pink Floyd zahráli píseň „It Would Be So Nice“; ten se konal 11. května 1968 v anglickém [[Brighton]]u.<ref>Povey, s. 95.</ref>

Verze z 17. 11. 2012, 16:42

Šablona:Infobox SinglIt Would Be So Nice“ je skladba britské rockové skupiny Pink Floyd, kterou napsal její klávesista Rick Wright, jenž ji také nazpíval. Byla vydána v dubnu 1968 jako čtvrtý singl kapely.

Píseň byla nahrávána ve dnech 5., 12., 13., 21. a 23. března 1968 v EMI Studios pod dohledem producenta Normana Smithe.[1] Vydána byla jako singl s B stranou „Julia Dream“ ve Spojeném království (katalogové číslo: Columbia EMI DB 8410) dne 19. dubna 1968, v USA vyšel tento singl s katalogovým číslem Tower 428 dne 3. června téhož roku.[2] V hudebních žebříčcích se ale neumístil (Nick Mason se o skladbě později vyjádřil jako o „sračce“,[3] Roger Waters jako o „bídné nahrávce“[4]), částečně i kvůli fakt, že v textu písně jsou zmíněny skutečné britské noviny Evening Standard. Rádio BBC One totiž kvůli této skutečnosti odmítlo skladbu hrát, urychleně byly vylisovány náhradní acetátové disky, kde byl text pozměněn na fiktivní Daily Standard, ale prodleva mezi vydáním a hraním v rádiích byla příliš velká.[4] Jedná se o první oficiální nahrávku Pink Floyd, kde hraje David Gilmour, který počátkem roku 1968 nahradil ve skupině Syda Barretta.

Upravená verze s Daily Standard byla následně vydána na kompilaci The Best of the Pink Floyd (1970) a na bonusovém CD The Early Singles box setu Shine On (1992).

Je doložen jediný koncert, kde Pink Floyd zahráli píseň „It Would Be So Nice“; ten se konal 11. května 1968 v anglickém Brightonu.[5]

Původní sestava

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku It Would Be So Nice na anglické Wikipedii.

  1. POVEY, Glenn. Echoes: Úplná historie Pink Floyd. Překlad Ondřej Skoupý. Praha: Volvox Globator, 2009. ISBN 978-80-7207-730-4. S. 93. [Dále jen Povey.]
  2. Povey, s. 343.
  3. MILES, Barry. Pink Floyd 1964–1974. Překlad Michal Bystrov. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 978-80-7207-656-7. S. 131. 
  4. a b Povey, s. 80.
  5. Povey, s. 95.

Externí odkazy