Nadšroubovicové vinutí: Porovnání verzí
m r2.7.3) (Robot: Upravuji ru:Сверхспирализация ДНК |
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám sl:Dodatno zvitje DNK |
||
| Řádek 25: | Řádek 25: | ||
[[pt:ADN superenrolado]] |
[[pt:ADN superenrolado]] |
||
[[ru:Сверхспирализация ДНК]] |
[[ru:Сверхспирализация ДНК]] |
||
[[sl:Dodatno zvitje DNK]] |
|||
[[sr:DNK supernamotaj]] |
[[sr:DNK supernamotaj]] |
||
[[tr:DNA süpersarımı]] |
[[tr:DNA süpersarımı]] |
||
Verze z 24. 10. 2012, 00:16
Nadšroubovicové vinutí (supercoiling nebo superhelix[1]) je dodatečné vinutí již existující dvoušroubovice DNA.[2] Podobné struktury bude vytvářet třeba i gumový kroužek, který několikrát převineme přes sebe.
Celkový počet vinutí (L) je potom dáno součtem dvoušroubovicového čísla (T, obvykle počet otáček běžné dvoušroubovice B-DNA) a tzv. nadšroubovicového čísla (W). Zmíněné nadšroubovicové číslo slouží jako měřítko superhelicity DNA, jedná se vlastně o počet otáček osy dvoušroubovice kolem osy nadšroubovice.[3] Negativní supercoiling vzniká tehdy, když se nadšroubovice stáčí proti směru hodinových ručiček, tedy naopak, než pravotočivá DNA dvoušroubovice běžné B-DNA. Pozitivní supercoiling má stejnou tendenci jako dvoušroubovice DNA.[4]
Během transkripce
Značný supercoiling vzniká během transkripce, kdy RNA polymeráza postupuje po dvoušroubovici DNA a rozplétá ji. Jenže na každou rozpletenou otočku DNA, která byla tvořena 10 nukleotidy v dvoušroubovici, vzniká na řetězci DNA jeden superhelix. Podmínkou je, že oba konce DNA musí být pevně zafixované, což je případ kruhové DNA bakterií, ale i lineárních eukaryotických chromozomů s T-smyčkami na konci. U eukaryot je nadšroubovice částečně odstraňována tím, že se vlivem supercoilingu poněkud rozvolňují nukleozomy. Nejdůležitějšími činiteli ve vzniku a zániku superhelikálního vinutí jsou ale DNA topoizomerázy, které jsou schopné vytvářet nebo odstraňovat negativní či pozitivní nadobrátky. U bakterií například speciální topoizomeráza (DNA gyráza) vytváří negativní supercoiling, aby se DNA udržovala co nejvolnější a bylo snazší ji rozplést.[2]
Reference
- ↑ Historie molekulární biologie [online]. Jihočeská univerzita. Dostupné online.
- ↑ a b ALBERTS, Bruce , et al. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.]: Garland Science, 2002. (4th. ed). ISBN 0-8153-3218-1.
- ↑ VOET, Donald; VOET, Judith. Biochemie. 1.. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85605-44-9.
- ↑ Robert K. Murray; Daryl K. Granner; Joe C. Davis; Peter A. Mayes; Victor W. Rodwell. Harper’s Illustrated Biochemistry; twenty-sixth edition. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-07-138901-6.
