Josef Souček: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Aristarch (diskuse | příspěvky)
Doplnění textu stránky
Testis (diskuse | příspěvky)
m typo
Řádek 18: Řádek 18:
| Wikicitáty = <!-- nepovinný; hodnota ano generuje obrázkový odkaz-->
| Wikicitáty = <!-- nepovinný; hodnota ano generuje obrázkový odkaz-->
}}
}}
ThDr. [[Doctor honoris causa|h. c.]]'''Josef Souček''' ([[10. říjen|10. října]] [[1864]] [[Jestřabí Lhota]] - [[7. červen|7. června]] [[1938]] [[Praha]]) byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918-1938 první synodní senior [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]].
ThDr. [[Doctor honoris causa|h. c.]] '''Josef Souček''' ([[10. říjen|10. října]] [[1864]] [[Jestřabí Lhota]] - [[7. červen|7. června]] [[1938]] [[Praha]]) byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918-1938 první synodní senior [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]].


== Život ==
== Život ==
Řádek 25: Řádek 25:
Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých a moravských evangelíků. Již [[28. listopad|28. 11.]] [[1903]] předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech ''Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy'', který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – [[Kostnická jednota|Kostnické jednoty]]. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských ([[Reformovaná církev|reformovaných]]) a augsburských ([[Luteránství|luterských]]) farních sborů do nového církevního společenství – ''Evangelické církve bratrské'', od roku [[1919]] Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm (synod), konaný ve dnech 17. – 18. 12. [[1918]] v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako [[synodní senior]] v letech [[1918]]-[[1932]] souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od [[1. leden|1. 1.]] [[1933]] až do své smrti ([[7. červen|7. 6.]] [[1938]]) zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků.
Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých a moravských evangelíků. Již [[28. listopad|28. 11.]] [[1903]] předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech ''Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy'', který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – [[Kostnická jednota|Kostnické jednoty]]. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských ([[Reformovaná církev|reformovaných]]) a augsburských ([[Luteránství|luterských]]) farních sborů do nového církevního společenství – ''Evangelické církve bratrské'', od roku [[1919]] Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm (synod), konaný ve dnech 17. – 18. 12. [[1918]] v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako [[synodní senior]] v letech [[1918]]-[[1932]] souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od [[1. leden|1. 1.]] [[1933]] až do své smrti ([[7. červen|7. 6.]] [[1938]]) zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků.


Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik [[Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké]] (8. 4. [[1919]]), první státní autonomní vysoké školy pro přípravu protestantských duchovních na našem území, vybudování materiální i personální základny pro sociální práci církve a ucelené struktury tiskové a vydavatelské činnosti ČCE, soustředěné od roku 1920 zvláště v ''Nakladatelské akciové společnosti Kalich''. Za jeho vedení se v letech [[1921]]-[[1935]] konalo sedm synodů, předsedal ''Svazu evangelických církví v ČSR'' (byl založen ve dnech 5. – 7. 7. [[1928]] v Bratislavě), publikoval řadu statí a článků k vnitrocírkevním i společenským událostem v periodických tiskovinách církve a udržoval rozsáhlé ekumenické kontakty s evropským i světovým protestantismem.
Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik [[Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké]] (8. 4. [[1919]]), první státní autonomní vysoké školy pro přípravu protestantských duchovních na našem území, vybudování materiální i personální základny pro sociální práci církve a ucelené struktury tiskové a vydavatelské činnosti ČCE, soustředěné od roku 1920 zvláště v ''Nakladatelské akciové společnosti Kalich''. Za jeho vedení se v letech [[1921]]-[[1935]] konalo sedm synodů, předsedal ''Svazu evangelických církví v ČSR'' (byl založen ve dnech 5. – 7. 7. [[1928]] v Bratislavě), publikoval řadu statí a článků k vnitrocírkevním i společenským událostem v periodických tiskovinách církve a udržoval rozsáhlé ekumenické kontakty s evropským i světovým protestantismem.


Jeho záslužná domácí i zahraniční činnost byla oceněna udělením čestných doktorátů teologie pražskou Husovou československou evangelickou fakultou bohosloveckou (1927) a teologickou fakultou [[Univerzita v St Andrews|University of St Andrews]] (1933).
Jeho záslužná domácí i zahraniční činnost byla oceněna udělením čestných doktorátů teologie pražskou Husovou československou evangelickou fakultou bohosloveckou (1927) a teologickou fakultou [[Univerzita v St Andrews|University of St Andrews]] (1933).

Verze z 10. 9. 2012, 18:14

Šablona:Infobox Osoba ThDr. h. c. Josef Souček (10. října 1864 Jestřabí Lhota - 7. června 1938 Praha) byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918-1938 první synodní senior Českobratrské církve evangelické.

Život

Po absolvování teologických studií v zahraničí (Vídeň, Německo, Skotsko) působil jako vikář v reformovaných sborech Velim (1889-1891), Německé (od roku 1948 Sněžné) pro Daňkovice (1891-1895), Praha-Nové Město (Kliment, 1895-1897), od 11. 11. 1897 do 31. 12. 1932 farář tamtéž, byl také seniorem pražského obvodu.

Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých a moravských evangelíků. Již 28. 11. 1903 předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy, který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – Kostnické jednoty. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských (reformovaných) a augsburských (luterských) farních sborů do nového církevního společenství – Evangelické církve bratrské, od roku 1919 Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm (synod), konaný ve dnech 17. – 18. 12. 1918 v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako synodní senior v letech 1918-1932 souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od 1. 1. 1933 až do své smrti (7. 6. 1938) zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků.

Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (8. 4. 1919), první státní autonomní vysoké školy pro přípravu protestantských duchovních na našem území, vybudování materiální i personální základny pro sociální práci církve a ucelené struktury tiskové a vydavatelské činnosti ČCE, soustředěné od roku 1920 zvláště v Nakladatelské akciové společnosti Kalich. Za jeho vedení se v letech 1921-1935 konalo sedm synodů, předsedal Svazu evangelických církví v ČSR (byl založen ve dnech 5. – 7. 7. 1928 v Bratislavě), publikoval řadu statí a článků k vnitrocírkevním i společenským událostem v periodických tiskovinách církve a udržoval rozsáhlé ekumenické kontakty s evropským i světovým protestantismem.

Jeho záslužná domácí i zahraniční činnost byla oceněna udělením čestných doktorátů teologie pražskou Husovou československou evangelickou fakultou bohosloveckou (1927) a teologickou fakultou University of St Andrews (1933).

Odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky, díl VI., svazek 1., Praha: Novina, 1940, s. 122
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 170. 
  • Bohumil Valeš: Náš první synodní senior. Vzpomínky k 20. výročí jeho úmrtí. Evangelický kalendář 1958, s. 47–63

Související články

Externí odkazy

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Souček Josef Souček KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

1. Synodní senior Českobratrské církve evangelické
Předchůdce:
1918 - 1938
Josef Souček
Nástupce: