Národní strana svobodomyslná: Porovnání verzí
Punktace, zdroj je v referencích |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
Ve volbách do českého sněmu v roce [[1889]] Mladočeši překvapivě uspěli a získali 37 mandátů. Ještě lepšího výsledku dosáhli ve volbách roku [[1891]], kde zvítězili a ukončili tak epochu dominance Národní strany. K vyvrcholení mladočeského hnutí došlo roku [[1892]], kdy byl vydán '''Manifest mladočeské strany'''. V tomto období se také vytvořila moravská obdoba Národní strany svobodomyslné - [[Neodvislá strana lidu na Moravě]]. Ta byla prohlášena za zemskou organizaci Mladočechů. |
Ve volbách do českého sněmu v roce [[1889]] Mladočeši překvapivě uspěli a získali 37 mandátů. Ještě lepšího výsledku dosáhli ve volbách roku [[1891]], kde zvítězili a ukončili tak epochu dominance Národní strany. K vyvrcholení mladočeského hnutí došlo roku [[1892]], kdy byl vydán '''Manifest mladočeské strany'''. V tomto období se také vytvořila moravská obdoba Národní strany svobodomyslné - [[Neodvislá strana lidu na Moravě]]. Ta byla prohlášena za zemskou organizaci Mladočechů. |
||
Pravděpodobně pro nesouhlas císaře se neúčastnili jednání, ze kterých vzešly tzv. punktace. Ty měly upravovat používání češtiny a němčiny v Čechách. Mladočeši tuto dohodu odmítali a prakticky tím znemožňovali její plnění.(1) |
Pravděpodobně pro nesouhlas císaře se neúčastnili jednání (1890), ze kterých vzešly tzv. punktace. Ty měly upravovat používání češtiny a němčiny v Čechách. Mladočeši tuto dohodu odmítali a prakticky tím znemožňovali její plnění.(1) |
||
Mladočeši se postupně dopracovali k toleranci vlády - to vysvětlovali ústupky vídeňské vlády Čechům a obavami z případného růstu německé levice. Zpět k obstrukci přešli roku [[1899]] po znerovnoprávnění češtiny. Roku [[1900]] přešli k důsledné obstrukci. Roku 1901 opět výrazně zvítězili ve volbách do říšské rady i do českého zemského sněmu. V říšské radě zastupoval mladočechy m.j. [[Vilém Kurz starší|Vilém Kurz]]. Roku [[1906]] opět vstoupili do vlády (vláda Konráda Hohenlohe). Roku [[1907]], kdy bylo uzákoněno všeobecné a rovné hlasovací právo pro muže, kandidovali do říšské rady společně se Staročechy a umístili se na druhém místě za [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|Českoslovanskou stranou agrární]]. Předstiženi agrárníky byli i ve volbách do českého zemského sněmu následujícího roku. |
Mladočeši se postupně dopracovali k toleranci vlády - to vysvětlovali ústupky vídeňské vlády Čechům a obavami z případného růstu německé levice. Zpět k obstrukci přešli roku [[1899]] po znerovnoprávnění češtiny. Roku [[1900]] přešli k důsledné obstrukci. Roku 1901 opět výrazně zvítězili ve volbách do říšské rady i do českého zemského sněmu. V říšské radě zastupoval mladočechy m.j. [[Vilém Kurz starší|Vilém Kurz]]. Roku [[1906]] opět vstoupili do vlády (vláda Konráda Hohenlohe). Roku [[1907]], kdy bylo uzákoněno všeobecné a rovné hlasovací právo pro muže, kandidovali do říšské rady společně se Staročechy a umístili se na druhém místě za [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|Českoslovanskou stranou agrární]]. Předstiženi agrárníky byli i ve volbách do českého zemského sněmu následujícího roku. |
||
Verze z 1. 9. 2012, 00:57
Národní strana svobodomyslná, jejíž členové byli známí jako Mladočeši, byla českou politickou stranou působící v Rakousku-Uhersku. Byla v pořadí druhou významnou českou politickou stranou. Hlásala zároveň český národní a zároveň liberální program. Roku 1918 se stala nejsilnější složkou České státoprávní demokracie.
Historie strany
Uvnitř původně jednotné české Národní strany se již kolem roku 1863 vytvořily dvě hlavní skupiny: Staročeši a Mladočeši. Ohniskem sporu byl názor na pasivní resistenci praktikovanou Staročechy. Roku 1874 dorazilo sedm mladých poslanců Národní strany na říšský sněm do Vídně, čímž právě porušili pasivní rezistenci. Ještě téhož roku v prosinci vznikla Národní strana svobodomyslná, jejímž prvním předsedou se stává Karel Sladkovský.
Ta se otevřeně hlásila k aktivismu. Strana se hlásila k odkazu Karla Havlíčka Borovského, požadovala univerzální volební právo pro všechny muže, prosazovala svobodu jednotlivce. Strana se snažila o snížení vlivu římskokatolické církve a vymezovala se proti politicky zastoupené české historické šlechtě (konzervativní velkostatek). Za mladočechy se do Říšské rady dostal i dr. Miroslav Tyrš[1]
Ve volbách do českého sněmu v roce 1889 Mladočeši překvapivě uspěli a získali 37 mandátů. Ještě lepšího výsledku dosáhli ve volbách roku 1891, kde zvítězili a ukončili tak epochu dominance Národní strany. K vyvrcholení mladočeského hnutí došlo roku 1892, kdy byl vydán Manifest mladočeské strany. V tomto období se také vytvořila moravská obdoba Národní strany svobodomyslné - Neodvislá strana lidu na Moravě. Ta byla prohlášena za zemskou organizaci Mladočechů.
Pravděpodobně pro nesouhlas císaře se neúčastnili jednání (1890), ze kterých vzešly tzv. punktace. Ty měly upravovat používání češtiny a němčiny v Čechách. Mladočeši tuto dohodu odmítali a prakticky tím znemožňovali její plnění.(1)
Mladočeši se postupně dopracovali k toleranci vlády - to vysvětlovali ústupky vídeňské vlády Čechům a obavami z případného růstu německé levice. Zpět k obstrukci přešli roku 1899 po znerovnoprávnění češtiny. Roku 1900 přešli k důsledné obstrukci. Roku 1901 opět výrazně zvítězili ve volbách do říšské rady i do českého zemského sněmu. V říšské radě zastupoval mladočechy m.j. Vilém Kurz. Roku 1906 opět vstoupili do vlády (vláda Konráda Hohenlohe). Roku 1907, kdy bylo uzákoněno všeobecné a rovné hlasovací právo pro muže, kandidovali do říšské rady společně se Staročechy a umístili se na druhém místě za Českoslovanskou stranou agrární. Předstiženi agrárníky byli i ve volbách do českého zemského sněmu následujícího roku.
Po vypuknutí 1. světové války nastaly pro Mladočechy zlé časy. Karel Kramář, Alois Rašín a další byli zatčeni a ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzeni k smrti (později byli omilostněni). 9. února 1918 se Národní strana svobodomyslná sloučila s Českou stranou státoprávně pokrokovou a velkou částí České strany pokrokové. Nová strana dostala název Česká státoprávní demokracie. V květnu se k ní připojila i Pokroková strana lidu na Moravě a v říjnu Národní strana. Po vyhlášení nezávislosti Československa strana přijala název Československá národní demokracie.
Reference
- ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Vznik Sokola, s. 23.
1)[1]
- ↑ Valenta, Aleš. Česká pravice: Osobnosti a politika, František Ladislav Rieger. Střední Evropa 25 / 1992, 130 - 133