Lázně Kyselka

Pohled na Lázně Kyselka v roce 1902

Lázně Kyselka (německy Bad Giesshübl), starším jménem Kysibl, je komplex bývalých městských lázní v obci Kyselka u Karlových Varů.

Historie

Řecký král Ota I. byl jedním ze slavných návštěvníků, vodu odtud si dokonce nechal dovézt do Athén

Existence zdejších pramenů byla známa už před staletími; první písemná zmínka je z roku 1522. V 17. století povolila místní vrchnost, hrabata Černínové, svým poddaným, aby kyselku zdarma popíjeli. Počátky lázeňského využívání zdejších vydatných pramenů sahají do roku 1792, kdy už bylo místo v širokém okolí dobře známo.

První lázeňské budovy tu byly postaveny v letech 1826–34 Wilhelmem von Neubergem, manželem majitelky panství. Sláva lázní a chutné vody postupně rostla; r. 1852 sem přijel na návštěvu i řecký král Ota I. (Otto), na jehož počest bylo nazváno hlavní zřídlo. Vystřídalo se tu několik vlastníků; jednoho z nich, hraběte Johanna Josefa Stiebara z Buttenheimu, napadlo minerální vodu vyvážet (1824) a zřídil tu proto továrničku na výrobu kameninových džbánků, do nichž se minerálka stáčela. Prodej místní vody byl zahájen ve Vídni, Praze i v samotných Karlových Varech.

Mattoniho epocha

Hlavní pramen si roku 1867 pronajal (to už se mezitím změnil majitel, stal se jím opět rod Černínů z Chudenic, jindřichohradecká větev) český podnikatel italsko-německého původu Heinrich K. Mattoni, který jej začal stáčet do skleněných lahví a vyvážet do celého světa (přes milion kusů už v roce 1876). Za zisky z prodeje vody lázně i s okolními pozemky nakonec od Heřmana Černína z Chudenic roku 1873 zakoupil. Postupně tu do své smrti (1910) postavil novou kolonádu, která zastřešila slavný „Ottův pramen“, dále budovy sanatorií (mezi nimi i „Švýcarský dům“), vodoléčebný ústav, hotely, restaurace, promenády, lanovou dráhu, kapli sv. Anny (1884), své monumentální sídlo („Zámeček“), vodní elektrárnu a budovy stáčírny. Nakonec do obce přivedl i železnici (1894), aby lázeňský klid nerušily povozy, rozvážející minerálku. Celkově za jeho éry lázně velmi rozkvetly a po jeho smrti už nikdy takové prosperity nedosáhly. Mattoniho potomci nicméně drželi tento majetek až do konce 2. svět. války.

V majetku státu

Po válce tu po krátké epizodě uprchlického tábora pro sirotky z řecké občanské války byla zřízena dětská ozdravovna. Ta fungovala až do pádu komunistického režimu v r. 1989. Během této doby areál částečně upadl, nicméně se tu alespoň prováděla určitá údržba.

Současnost

Chátrající budovy lázní – stav v srpnu 2010 (dům s věžičkou patří KMV a.s. a je stále ještě obýván)

Od chaotické privatizace, která proběhla v letech 1991 (samotné lázně) a 1993 (stáčírna) v režii Fondu národního majetku, lázně mnohokrát změnily majitele: šlo mj. o podnikatele německého i ruského původu. Bohužel, ani jeden z nich nebyl schopen či ochoten lázně zachránit nebo alespoň zabezpečit proti chátrání. Budovy jsou dnes (2011) částečně zabezpečeny proti vstupu, prameny vyvěrají v rumištích budov a zatékají do základů, mnoho objektů je odsouzeno k demolici. Celý areál je navíc, po zrušení železniční vlečky, mimořádně zatížen nákladní dopravou (cca 140 kamionů denně).

Nynějším většinovým vlastníkem je už několik let pražská firma C.T.S. – DUO s.r.o; menší část areálu patří Karlovarským minerálním vodám a.s. italského velkopodnikatele A. Pasqualeho, který vlastní i stáčírnu a s ní značku Mattoni. (Na mimořádně špatný stav jednoho domu ve vlastnictví KMV a.s., ve kterém firma přesto nechává dál bydlet nájemníky, upozornil před časem i tisk.) Vlastníci opakovaně slibují rekonstrukci, ale po posledním prohlášení je zřejmé, že počítají se stržením většiny budov – a to navzdory stanovisku orgánů památkové péče, postoji představitelů Karlovarského kraje i poměrně silnému občanskému petičnímu hnutí (přes 14 600 podpisů) vedenému Asociací sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR (ASORKD).

Výzvy hnutí a příslušných úřadů směrem ke státu, aby architektonicky významné lázně na základě nečinnosti majitele vyvlastnil, se zatím nesetkávají s odezvou. Prezident Václav Klaus při své návštěvě 13. září 2011 vyvlastnění státem odmítl, petici za záchranu označil za zmanipulovanou, argumenty za falešné a místní protestující lidi obvinil z emotivního přístupu k věci – prý na rozdíl od majitele lázeňských objektů, který jedná racionálně a jediný může přinést schůdné řešení. V červnu 2012 se do úsilí za záchranu lázní zapojil i Rudi Mattoni, pravnuk zakladatele lázni Heinricha Mattoniho. Do Kyselky přijel na pozvání Asociace sdružení na ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, které chce budovy získat prostřednictvím krajského úřadu.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lázně Kyselka na Wikimedia Commons

• • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: Kyselka
    • Wikidata: Lázně Kyselka
• Zachraňte lázně Kyselka! – petiční hnutí inciované ASORKDem
• Toulky s Ladislavem Smoljakem 5/7: Po Karlových Varech a Lázních Kyselka za obchodníkem a vizionářem Heinrichem Mattonim – záznam pořadu ČT z 1. 5. 2010
• Mattoni už není – videospot (z r. 2010) poukazující na katastrofální stav lázní
• Lázně Kyselka – historie lázní za Mattoniho éry na stránkách projektu Regionální historie Ostrovska v česko-německých souvislostech (vypracováno studenty Gymnázia Ostrov)