Elam: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 1 005 bajtů ,  před 9 lety
m
{{rokyb}}, {{přnl}}
m ({{rokyb}}, {{přnl}})
== Zeměpis ==
[[Soubor:Elam Map.jpg|thumb|Mapa zobrazující území Elamské říše a blízké okolí.]]
Starověký Elam se rozkládal v okolí dolního toku řeky [[Tigris]] severovýchodně od [[Perský záliv|Perského zálivu]] na jihovýchodě dnešního [[Írán]]u (přesněji v jihozápadní části íránského pohoří v současných provinciích Chúzistán a Lurestán). Svou polohou tvořil spojnici mezi [[Persie|Persií]] a [[Mezopotámie|Mezopotámií]]. Metropolí Elamu byly (zřejmě již od [[4  tisíciletí př. n. l.|4 tisíciletí př. n. l.]]) [[Susy|Súsy]].
 
Ze sumersko-akkadských pramenů z 3. tisíciletí před naším letopočtem známe celou řadu městských států: Anšan, Simaški (později Marchaši), Adamdun (zřejmě sumerský tvar slova Hatamti), Madakt, Dúr-Untaš, (Al-Untaš-Napiriša, akadsky „Untašova pevnost“, dnešní Čóga Zambil). atd. V [[2.  tisíciletí př. n. l.|2. tisíciletí př. n. l.]] byly nejdůležitějšími částmi Elamu Šušen (Šušun) a Anšan; Elamští vládci tato města neustále uvádí ve své vlastní titulatuře.
 
== Etymologie ==
 
== Mladší historie ==
Tzv. Staroelamské období (cca 2550–[[1520 př. 1520n. l.|1520 př. n. l.]]). První psané poznatky o Elamu se datují přibližně ke konci XXVII. a první polovině XXVI stol. př. nl., kdy vládne Avanská dynastie (podle sídelního města Awan). Okolo roku 2300 byl Elam pokořen [[Akkadská říše|Akkadským státem]]. Akkadští se zem pokoušeli spravovat několik let, ale nedokázali ji udržet. Nový akkadský vládce Rimuš však zemi znova obsadil a úplně zpustošil. Přesto se mu nepodařilo si Elam podrobit. Stejně tak ale museli bránit akkadští (i nejstarší sumerští) vládci a králové před elamskými kmeny zemědělské oblasti [[Mezopotámie]]. Ve svých záznamech píší o vpádech Elamitů, ne vždy však úspěšných; tak vládce [[Lagaš]]e „Eannatum (tento Ennatum na chvíli sjednotil celý [[Sumer]] ([[Kramer]])) rozdrtil Elamu hlavu. Elam byl zahnán do své země.“ Akkadský král Maništusu dobyl Anšan a uvalil na něj daně. Jak bylo napsáno výše, akkadským se nepodařilo Elam nikdy úplně ovládnout a nakonec Maništusův synovec, vládce [[Narám-Sín]], uzavřel s Elamem písemnou smlouvu, ve které je Elam povinen přizpůsobovat svou vnější politiku s Akkadsou říší, ale zachová si svou vnitřní nezávislost (toto je první známá mezinárodní smlouva ve světové historii; je napsaná elamsky, ale akkadským klínovým písmem, jež v této době počíná nahrazovat původní elamské obrázkové, (protoelamské) písmo). Za Šulgiho (2093 - –[[2046 př. n. l.|2046 př. n. l.]]), krále III. Dynastie [[Ur (město)|Uru]], si Sumerové podmanili některé elamské oblasti, které pak spravovali zvláštní sumerští úředníci. Pád třetí urské dynastie za vlády Ibbi-Sina, kdy Elamové spolu s [[Amorejci]] vystupňovali nápor na Sumer a následně dobyli Ur a poplenili další sumerská města, přispěl i k osvobození Elamu a k obnovení nezávislosti elamského království. Elamští králové začali opět vpadat do mezopotamského údolí a dokonce se pevně uchytili v jeho jižní části, [[Larsa|Larse]]. Též babylonský král Chammurapi ([[Chamurappi]]) (1792–[[1750 př. 1750n. l.|1750 př. n. l.]]) musel s Elamity velmi úporně bojovat a teprve až pod svou nadvládou sjednotil značnou část Mezopotámie, vypudil Elamity ze Sumeru (Avdiev), porazil současného krále Šimut-wartaše a jako guvernéra zde dosadil Siwe-palar-chuppaka (1768-–[[1745 př. n. l.|1745 př. n. l.]]). Po Chamurapiho smrti nebyli jeho následníci schopni rozsáhlou říši udržet a Elam znova nabral na síle. O několik desetiletí později vládce Kutir-Nachchunte I., který využil poměrů v Mezopotámii a mezi lety 1730–1720 několikrát vpadnul na její území, kde dobyl na třicet měst. Po jeho smrti se Elam za vlády Kuk-našura (1650-–[[1635 př. n. l.|1635 př. n. l.]]) stává opět vasalským státem Babylonie. To ale netrvá dlouho, za vlády krále Pala-iššana (1570-–[[1545 př. n. l.|1545 př. n. l.]]), se Elam od nadvlády Babylonu osvobodil, načež v roce [[1520 př. n. l.|1520 př. n. l.]] do země vtrhli [[Kassité]], kteří ji dobyli a nastává dvě stě let trvající „kassitské temno.“
 
== Středověk Elamu ==
Tzv. Středoelamské období (1320-–[[1116 př. n. l.|1116 př. n. l.]]) začalo vzestupem Anšanské - Súzské dynastie kolem roku [[1500 př. n. l.|1500 př. n. l.]] Tato doba nám zanechala největší množství archeologických památek, mezi které patří slavný [[zikkurat]] Dur-Untaš (nyní Čoga-Zambil) do něhož přiváděl vodu kanál dlouhý přes 50 km. Sídelním městem se stávají Sůsy. Elam se vymanil jak z vlády Kassitů, tak další okupace Babylonem. Za vlády Šutruk-Nachchunte I. (1180-–[[1159 př. n. l.|1159 př. n. l.]]) se z Elamu stává hlavní mocnost kolem Perského zálivu a ve východním Íránu. Roku 1160 Šutruk-Nachchunte I. spolu se svým bratrem vpadnul do Babylónie, kde dokonce sesadili z tůnu jejího krále a ta se stala vasalským státem Elamu. Šutruk-Nachchunterovi následníci se snažili říši ještě rozšířit, a to se jim nějakou dobu i dařilo. Ovšem když v neobsazené části Babylónie Šilchan-In-Šušinak (1140-–[[1125 př. n. l.|1125 př. n. l.]]) porazil tamějšího krále [[Marduk-Kabít-Achchéšu]] u pevnosti Németti-Marduk, a nedokázal dobýt město, kde se král s poraženým vojskem uzavřel, vedlo to v konečném důsledku ke ztrátě kontroly nad celou Babylónií a k postupnému úpadku Elamu, kterému nedokázal zabránit ani Šilchan-In-Šušinakův syn Chutelutuš-In-Šušinak (1125-–[[1116 př. n. l.|1116 př. n. l.]]). Ten sice při vpádu do Babylonie roku [[1124 př. n. l.|1124 př. n. l.]] v bitvě na řece Kerchá Babylonce porazil a v roce [[1120 př. n. l.|1120 př. n. l.]] dobyl v Babylonu 31 měst, nakonec však byl v roce [[1116 př. n. l.|1116 př. n. l.]] poražen issinským králem [[Nebukadnesar I.|Nabukadnesarem I.]], který se předtím zmocnil celé Babylónie.
 
== Novoelamské období ==
Začíná podle historických pramenů vládou Chumban-tachrase (770-770–[[755 př. n. l.|755&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]). Za vlády Chumban-nigaše I. (742-742–[[717 př. n. l.|717&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]), který celý život upevňoval pozice Elamu došlo v roce [[720 př. n. l.|720&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]] ke střetnutí s asyrským králem [[Sargon II.|Sargonem II.]] v bitvě u Déru, kde ho společně s babylonskými vojsky porazil. Tímto začíná řetěz neustálých střetnutí s Asyřany, které trvají až do konce elamské éry. V roce [[711 př. n. l.|711&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]] vedl do Elamu svá vojska asyrský král [[Sinacherib]] ( vládnoucí v letech 721-721–[[705 př. n. l.|705&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]). V letopisu svých výprav praví: „Třicet čtyři opevněných měst jsem dobyl, spolu s malými vesnicemi, vyplenil, zbořil, zpustošil, vydal ohni a dýmem jejich spálenišť pokryl širé nebe jako uragan.“ Elamský král Kudurnachunti rozkázal obyvatelstvu ukrýt se v pevnostech a sám je opustil do vzdálených horských oblastí. Sinacherib se vrátil zpět do [[Ninive]]. Asyřanům se nepovedlo Elamity úplně vyhladit ani při druhém odvetném tažení do hor obývaných nezávislými kmeny a asyrský vliv se tak v Elamu nikdy neupevnil.<br />
Až do roku [[639 př. n. l.|639&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]] (podle Avdieva [[645 př. n. l.|645&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]), elamští vládci bojovali a uzavírali spojenectví či mírové smlouvy jak s Asýrií, tak s Babyloňany. Země procházela různými politickými zvraty, Asyřanům se ji podařilo několikrát podmanit, ale vzápětí byli opět vytlačeni. Nakonec za vlády Chumba-chaldaše III. asyrský vládce [[Aššurbanipal]] Elam zpustošil, nechal masově vyvraždit místní obyvatelstvo, dobyl Súsy, ve kterých zahynul i poslední Elamský král.<br />
V budoucnosti se stalo území Elamu jednou z významných satrapií [[Persie]] Súsiana. V Súsách [[Dareios I.]] vybudoval zimní sídlo perských králů, které však v roce [[331 př. n. l.|331&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]] bylo zničeno [[Alexandr Veliký|Alexandrem Velikým]].
 
== Odkazy ==

Navigační menu