Violka nejmenší: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Překlep
MastiBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2) (Robot: Přidávám es:Viola kitaibeliana
Řádek 28: Řádek 28:
[[Kategorie:Violkovité]]
[[Kategorie:Violkovité]]


[[es:Viola kitaibeliana]]
[[pl:Fiołek Kitaibela]]
[[pl:Fiołek Kitaibela]]

Verze z 1. 7. 2012, 09:59

Jak číst taxoboxViolka nejmenší
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
ŘíšeRostliny (Plantae)
Třídavyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řádmalpighiotvaré (Mapighiales )
Čeleďviolkovité (Violaceae)
Rodviolka (Viola)
Binomické jméno
Viola kitaibeliana
Roemer et Schultes, 1819
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Violka nejmenší neboli maceška nejmenší (Viola kitaibeliana) je jednoletá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Je součástí taxonomicky složitého komplexu Viola tricolor agg., viz také violka rolní, violka trojbarevná. Dorůstá výšky nejčastěji asi 3-10 cm, ale za plodu se často zvětšuje, někdy až do 20 cm výšky. Lodyhy jsou hustě pýřité a ani v době plodu neolysávají. Listy jsou jednoduché, dolní jsou zřetelně řapíkaté. Čepele listů jsou okrouhlé až kopisťovité, u horních listů spíše čárkovitě obkopinaté, na okraji jsou vroubkovaně pilovité. Na bázi listů jsou palisty, které jsou členěné, zpravidla dlanitě, vzácněji zpeřeně. Lodyhy listy i palisty jsou i za plodu vzpřímené. Na květní stopce jsou 2 listénce, jsou umístěné cca 1 cm pod květem. Květy jsou nevonné. Koruny jsou i za plného květu kornoutovitě sevřené, nikoliv do plochy rozevřené, jak je běžné např. u violky rolní. Koruny jsou malé, mnohem menší než u violky trojbarevné, většinou smetanově bílé, později často horní lístky získávají fialovou barvu. Od violky trojbarevné se liší také tím, že žláznatý výrůstek při bliznovém otvoru na paličce čnělky zcela chybí. V ČR kvete nejčastěji od dubna do května. Plodem je tobolka.

Rozšíření ve světě

Celkové rozšíření není moc dobře známo, protože taxonomická problematika okruhu je složitá a nedořešená. S jistotou roste ve Středomoří na východ asi až po Kavkaz, lokality na jižní Moravě a jižním Slovensku představují asi severní okraj areálu druhu.

Rozšíření v ČR

V ČR je s jistotou známa pouze z Pálavy, z jedné lokality poblíž Děviček. Ostatní jihomoravské lokality jsou buď sporné nebo zcela mylné, podobně údaje z Českého středohoří. Biotopem druhu je ČR úzkolistý suchý trávník sv. Festucion valesiacae. Jedná se o kriticky ohrožený druh flóry ČR (C1).

Literatura

  • Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. - Praha: Academia, 1990. - p. 394-431 - ISBN 80-200-1089-0
  • Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. - Praha: Academia, 2002. - p. 207-214