Bohuslav Slánský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m styl, vzhled, linky
m uu -> wikifikovat
Řádek 1: Řádek 1:
{{wikifikovat}}
{{Urgentně upravit/dne|20120626154629}}
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. ledna]] [[1900]] [[Praha]] – [[30. července]] [[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[restaurátor]]. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí.
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. ledna]] [[1900]] [[Praha]] – [[30. července]] [[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[restaurátor]]. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí.



Verze z 27. 6. 2012, 14:17

Bohuslav Slánský (26. ledna 1900 Praha30. července 1980 Česká Kamenice) byl český malíř a restaurátor. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí.

Život

Bohuslav Slánský se narodil do rodiny magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Maxmiliána Pirner a Maxe Švabinského. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie (1. cena soutěže ateliéru Maxe Švabinského), v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hopperovou, dcerou generála Hoppera. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vynikajícího vědce a pedagoga Prof. Maxe Doernera, vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově. Jeho studijní dráha pokračovala u prof. Serafina Mauera na Akademii ve Vídni, dále pak u prof. Klause Dráždanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Důležitou praxi získal v Muzeu France Halse v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními přírodovědeckými metodami průzkumu (použití rentgenového a ultrafialového záření). V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie (tehdy Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. Vincentem Kramářem, předním znalcem českého středověku i avantgarního umění. V roce 1947 je jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během pedagogické činnosti na akademii prof. Slánský rozšířil svůj zájem v oblasti restaurování na polychromované gotické plastiky a nástěnné malby. Svůj pedagogický názor shrnul v dokumentu „O koncepci speciální školy restaurátorských a malířských technik“, kde specifikoval rozsah znalostí a dovedností absolventa - restaurátora. Své rozsáhlé vědomosti z restaurátorské praxe publikoval v obsáhlém díle Techniky malby, které dodnes patří k základní literatuře v restaurátorském oboru a svědčí o jeho vědeckém a technologickém vzdělání.

Restaurátorská praxe

Prof. Bohuslav Slánský se věnoval restaurátorské praxi velkou část svého života. Rozsah uměleckých děl, která konzervoval, restauroval nebo se podílel na jejich obnově, je pozoruhodný. Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které byly následně odstraněny a obraz byl prezentován ve své původní, gotické podobě. Tato práce byla publikována ve Štencově Umění společně s významnou statí „Zkoumání obrazů přírodovědnými metodami“. Tyto práce znamenaly přelom v dosavadní restaurátorské praxi. Slánský se v této stati důsledně zasazoval za přísnou konzervaci a zachování originálu v maximální možné míře. To mělo vliv i na zvyšující se nároky na použité materiály v restaurátorské praxi. Důraz kladl především na reverzibilitu doplňků, retuší i použitých laků na restaurovaném díle, ale zároveň zastával názor, že jedním z hlavních cílů restaurátora musí být obnovení výtvarně-estetického účinku díla. Středověké malbě se Slánský věnoval nejen jako restaurátor a technolog, ale přispíval také k hledání linie vývoje České gotické malby. Významná byla jeho spolupráce s historiky umění prof. Antonínem Matějíčkem a Jaroslavem Pěšinou. Jednou z jeho nejdůležitějších prací bylo restaurování deskových obrazů Mistra Theodorika v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Hájil jejich autentičnost a samotného Mistra Theodorika považoval za jednoho z největších gotických mistrů u nás i v Evropě. Na restaurování deskových a nástěnných maleb na Karlštejně se od roku 1932 nemalou mírou podílela i jeho manželka Ludmila Slánská, jež byla jeho nejbližší spolupracovnicí. Mezi Slánským restaurovaná středověká umělecká díla patří například Madona z Veveří, Madona z Rudolfova, Madona Strahovská, Zbraslavská a Roudnická madona, nebo Krucifix z českého Krumlova, Obraz Jana Očka z Vlašimi, tzv. Kapucínský cyklus, Litoměřický oltář apod. Také se zabýval záchranou nástěnných maleb Josefa Navrátila v Jirnech, Ploskovicích a Nových Mlýnech. Poznatky o Navrátilových malbách publikoval ve stati o Josefu Navrátilovi, jako obnoviteli české nástěnné malby z roku 1956 a jako spoluautor s V. V. Štechem v publikaci o Jirnech z roku 1958. Prof. Slánský byl nejen vynikajícím restaurátorem ale i tvůrčím malířem, který zastával názor, že dobrý restaurátor by se měl věnovat také vlastní volné tvorbě. Z jeho prací se zachovaly krajinomalby, zátiší i portréty. Jako malíři mu byly po jeho smrti uspořádány výstavy v Praze a Mariánských Lázních, kde byl vystaven výběr 71 obrazů.

Výstav

  • 1946 výstava Tři obrazy v Národní galerii v Praze (restaurování)
  • 1965 vystavuje s restaurátorskou skupinou R64 v Galerii V. Kramáře v Praze
  • 1971 výstava restaurátorských prací z let 1930-1970 v Národní galerii v Praze
  • 1988/1989 výstava v Galerii D v Praze, Bohuslav Slánský - malířské dílo
  • 1989 výstava malířského a restaurátorského díla v Mariánských Lázních

Publikační činnost

  • Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál, Praha 1953
  • Technika malby. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956
  • Technika malby. III díl – Historické techniky (nedokončen)
  • Jirny/Josef Navrátil, (spoluautor V.V. Štech), Praha 1958
  • Technika v malířské tvorbě, Praha 1973 a 1976
  • Výsledky svých prací publikoval na stránkách Štenclova umění, Volných směrů i Zpráv památkové péče

Ocenění

  • 1954 Státní cena Klementa Gottwalda
  • 1970 získává titul zasloužilý umělec
  • 1980 získává Řád práce
  • 2002 udělena Státní cena za památkovou péči in memoriam

Literatura

  • Pechová, O.: Za profesorem Slánským, Památky a příroda, 9/1980 str. 540–541.
  • Mašín, J.: In memoriam Bohuslava Slánského, Umění 1981, str. 266–269.
  • Slánský, B.: Technika malby: Malířský a konzervační materiál, Díl 1., Praha Paseka, 2003, ISBN 80-7185-610-X, str. 6-10.
  • Prokop, T.: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1947-1950 (Ostrava 1993), str. 192-193.
  • Hlobil, I.: Na základech konzervativní teorie české památkové péče, Výbor z textů Praha 2008, str. 30-39.