Kult osobnosti: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
- nedoložená tvrzení |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Na začátku [[21. století]] je s kultem osobnosti spojován hlavně [[Kim Čong-il]], prezident [[Severní Korea|KLDR]], který je i oficiálně popisován místními médii jako ''drahý vůdce'' a také nejvyšší autoritou pro celou zemi. Podpora kultu osobnosti u současného [[prezident]]a navázala na stejnou u [[Kim Ir-sen]]a, otce současného vůdce země a [[prezident]]a do roku [[1994]]; Kim Ir-sen byl dokonce prohlášen „věčným prezidentem“. V zemi byl dokonce zavedený i nový [[Letopočet Korejské lidově demokratické republiky|letopočet]]; je číslován od Kim Ir-senových narozenin. |
Na začátku [[21. století]] je s kultem osobnosti spojován hlavně [[Kim Čong-il]], prezident [[Severní Korea|KLDR]], který je i oficiálně popisován místními médii jako ''drahý vůdce'' a také nejvyšší autoritou pro celou zemi. Podpora kultu osobnosti u současného [[prezident]]a navázala na stejnou u [[Kim Ir-sen]]a, otce současného vůdce země a [[prezident]]a do roku [[1994]]; Kim Ir-sen byl dokonce prohlášen „věčným prezidentem“. V zemi byl dokonce zavedený i nový [[Letopočet Korejské lidově demokratické republiky|letopočet]]; je číslován od Kim Ir-senových narozenin. |
||
V České republice lze kult osobnosti spojit s osobou [[Václav Havel|Václava Havla]].{{Fakt/dne|20120116123947}} Krátce po jeho smrti se začíná vážně diskutovat o přejmenování [[Letiště Ruzyně]] na Letiště Václava Havla, vytištění bankovky nesoucí jeho osobu. Některá města již přejmenovala vybrané ulice a náměstí na jeho počest, připravuje se umisťování soch na významná náměstí apod. Osoba Václava Havla je [[média|médii]] předkládána jako dokonalý vzor{{Fakt/dne|20120116123947}} a informování o jeho osobě probíhá značně nevyrovnaně,{{Fakt/dne|20120116123947}} zatímco obdivovatelům je dáván prostor, kritické ohlasy nejsou prakticky zveřejňovány.{{Fakt/dne|20120116123947}} |
|||
Kultem osobnosti proslul také prezident [[Turkmenistán]]u [[Saparmurat Nijazov]], který si nechával říkat „Turkmenbaši“ (otec všech Turkmenů). Mimo jiné napsal knihu Ruhnama, jejíž obsah se musel vyučovat na turkmenských školách, přejmenoval měsíce v roce podle sebe a členů své rodiny a nechal si postavit řadu soch (nejznámější z nich byla umístěna na vrcholku tzv. „věže neutrality“ v hlavním městě Turkmenistánu Ašchabadu). |
Kultem osobnosti proslul také prezident [[Turkmenistán]]u [[Saparmurat Nijazov]], který si nechával říkat „Turkmenbaši“ (otec všech Turkmenů). Mimo jiné napsal knihu Ruhnama, jejíž obsah se musel vyučovat na turkmenských školách, přejmenoval měsíce v roce podle sebe a členů své rodiny a nechal si postavit řadu soch (nejznámější z nich byla umístěna na vrcholku tzv. „věže neutrality“ v hlavním městě Turkmenistánu Ašchabadu). |
||
Verze z 17. 5. 2012, 21:05
Kult osobnosti (latinsky cultus = uctívání) obecně spočívá v neúměrném zveličování zásluh a vlastností vedoucí osobnosti či osobností, jež je současně nemožné kritizovat. Kult osobnosti dále spočívá také v nestřídmé popularizaci inkriminované osobnosti prostředky vědy, umění a propagandy, přičemž o tom dané osobnosti vědí, neúčinně to potírají nebo to dokonce sami podporují. Velebená osobnost zastává ve společnosti dominantní postavení ideálního vzoru s kladným charakterem, vlastnostmi a myšlenkami, kterými by se měla společnost určitého uskupení (politické hnutí, stát atd.) v co největší míře inspirovat. Vyskytuje se v raných fázích společenského vývoje, v porevolučních uspořádáních a v totalitních režimech (fašismus, nacismus, komunismus).
V moderní době se termín začal používat po Chruščovově „odhalení kultu osobnosti Stalina“ na XX. sjezdu KSSS v roce 1956. Podobný kult se však stal součástí běžné praxe vůdcovství N. S. Chruščova i L. I. Brežněva. V ČSR se kult osobnosti rozvinul u T. G. Masaryka za 1. republiky, neboť byl podobně jako George Washington, zakladatelem a prvním prezidentem demokratického státu. Tehdy měl samozřejmě jiné konotace než pozdější prezidentský kult po roce 1948, kdy se pěstovalo uctívání Klementa Gottwalda, s jehož adorací se ovšem započalo už ve 30. letech, ale jen v rámci KSČ. Specifickou formou je kult osobnosti posmrtný, kdy určité společenské seskupení legitimuje hojným uctíváním zesnulé autority věrnost jejímu odkazu či souhlas s aktuálním stavem věcí v daném hnutí nebo společnosti, přičemž ony konkrétní věci (např. společensko-politické pohyby) byly reálně či fiktivně uvedeny do pohybu zejména onou uctívanou osobou. Po smrti uctívané autority může rovněž dojít k určité deformaci jejího pěstovaného obrazu pro „lepší použití“ ve veřejném diskursu.
Na začátku 21. století je s kultem osobnosti spojován hlavně Kim Čong-il, prezident KLDR, který je i oficiálně popisován místními médii jako drahý vůdce a také nejvyšší autoritou pro celou zemi. Podpora kultu osobnosti u současného prezidenta navázala na stejnou u Kim Ir-sena, otce současného vůdce země a prezidenta do roku 1994; Kim Ir-sen byl dokonce prohlášen „věčným prezidentem“. V zemi byl dokonce zavedený i nový letopočet; je číslován od Kim Ir-senových narozenin.
Kultem osobnosti proslul také prezident Turkmenistánu Saparmurat Nijazov, který si nechával říkat „Turkmenbaši“ (otec všech Turkmenů). Mimo jiné napsal knihu Ruhnama, jejíž obsah se musel vyučovat na turkmenských školách, přejmenoval měsíce v roce podle sebe a členů své rodiny a nechal si postavit řadu soch (nejznámější z nich byla umístěna na vrcholku tzv. „věže neutrality“ v hlavním městě Turkmenistánu Ašchabadu).
Kult osobnosti dále existoval například v režimech Saddáma Husajna v Iráku, Nicolae Ceausesca v Rumunsku, Envera Hodžy v Albánii, či Idiho Amina v Ugandě.
