Plebej: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: odstraněna reference |
m revert |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Plebej''' ([[latina|lat.]] ''plebeius'' z ''plebs'', lid, měšťané) byl římský měšťan, který neměl předky mezi starou rodovou šlechtou ([[patricius|patricii]] čili optimáty) a nepatřil tak do žádného z rodů (''gens''). Jeho předkové mohli být buď propuštění klienti, patřit mezi původní porobené obyvatelstvo nebo se v rané době [[římská říše|římské republiky]] přistěhovali z území okolních kmenů do [[Starověký Řím|Říma]].<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Plebs.</ref> Takové osoby byly svobodnými římskými občany, ale dlouho neměly účast na samosprávě obce. |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
Mezi plebeji a patriciji trval dlouhou dobu vnitřní boj. Plebejové usilovali o stejná práva jako měli patricijové. Patnáct let po založení římské republiky, v roce [[494 př. n. l.]], kdy plebejové za "první secese" opustili Řím na protest proti svévoli patricijů, a vrátili se do města teprve když patricijové souhlasili se vznikem úřadu, jemuž přislíbili „nedotknutelnost“ (''sacrosanctitas''), tedy právo nikoli na zákonnou, nýbrž náboženskou ochranu před jakýmkoli fyzickým útokem. Tak vznikl tribunát - úřad [[tribun lidu|tribuna lidu]] (latinsky ''tribunus plebis'') jako institut, jehož úkolem byla ochrana plebejů proti přehmatům patricijských úředníků a před útiskem plebejů obecně. |
|||
Vznik funkce [[Vojenský tribun s konzulskou mocí|vojenských tribunů s konzulskou mocí]] (roku [[444 př. n. l.]]), do níž mohli být voleni jak plebejové tak i patricijové, napětí mezi plebeji a patriciji zmírnil. |
|||
Od roku [[445 př. n. l.]] bylo plebejům dovoleno manželství s patricijskými dcerami. V roce [[367 př. n. l.]] získali plebejové přístup do římského senátu. Největšího úspěchu dosáhli plebejové za [[Tribun lidu|tribunů]] [[Lucius Sextius|Lucia Sextia]] a ''Gaia Licinia'' ([[366 př. n. l.]]): od té doby mohli plebejové zastávat i [[Římský konzul|konzulský]] úřad. Plné rovnoprávnosti, totiž podílu na vládě, spravování úřadů v republice ap., dosáhli roku [[287 př. n. l.]]; tím byla nastolena křehká rovnováha mezi oběma skupinami obyvatel. Za konzulů ''Marka Valeria'' a ''Quinta Apuleia'' ([[300 př. n. l.]]) plebejové dosáhli toho, že mohli zastávat kněžské hodnosti. Některé sakrální funkce však byly nadále vyhrazeny výlučně patricijům, a to do roku [[44 př. n. l.]] |
|||
'''Plebs''' (lat. lid) znamená v hovorové češtině chátru, spodinu, obyvatelstvo nižší kategorie. |
|||
==Odkazy== |
==Odkazy== |
||
Verze z 17. 4. 2012, 09:25
Plebej (lat. plebeius z plebs, lid, měšťané) byl římský měšťan, který neměl předky mezi starou rodovou šlechtou (patricii čili optimáty) a nepatřil tak do žádného z rodů (gens). Jeho předkové mohli být buď propuštění klienti, patřit mezi původní porobené obyvatelstvo nebo se v rané době římské republiky přistěhovali z území okolních kmenů do Říma.[1] Takové osoby byly svobodnými římskými občany, ale dlouho neměly účast na samosprávě obce.
Historie
Mezi plebeji a patriciji trval dlouhou dobu vnitřní boj. Plebejové usilovali o stejná práva jako měli patricijové. Patnáct let po založení římské republiky, v roce 494 př. n. l., kdy plebejové za "první secese" opustili Řím na protest proti svévoli patricijů, a vrátili se do města teprve když patricijové souhlasili se vznikem úřadu, jemuž přislíbili „nedotknutelnost“ (sacrosanctitas), tedy právo nikoli na zákonnou, nýbrž náboženskou ochranu před jakýmkoli fyzickým útokem. Tak vznikl tribunát - úřad tribuna lidu (latinsky tribunus plebis) jako institut, jehož úkolem byla ochrana plebejů proti přehmatům patricijských úředníků a před útiskem plebejů obecně.
Vznik funkce vojenských tribunů s konzulskou mocí (roku 444 př. n. l.), do níž mohli být voleni jak plebejové tak i patricijové, napětí mezi plebeji a patriciji zmírnil.
Od roku 445 př. n. l. bylo plebejům dovoleno manželství s patricijskými dcerami. V roce 367 př. n. l. získali plebejové přístup do římského senátu. Největšího úspěchu dosáhli plebejové za tribunů Lucia Sextia a Gaia Licinia (366 př. n. l.): od té doby mohli plebejové zastávat i konzulský úřad. Plné rovnoprávnosti, totiž podílu na vládě, spravování úřadů v republice ap., dosáhli roku 287 př. n. l.; tím byla nastolena křehká rovnováha mezi oběma skupinami obyvatel. Za konzulů Marka Valeria a Quinta Apuleia (300 př. n. l.) plebejové dosáhli toho, že mohli zastávat kněžské hodnosti. Některé sakrální funkce však byly nadále vyhrazeny výlučně patricijům, a to do roku 44 př. n. l.
Plebs (lat. lid) znamená v hovorové češtině chátru, spodinu, obyvatelstvo nižší kategorie.
Odkazy
Literatura
- Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Heslo Plebejové, str. 477.
- Ottův slovník naučný, heslo Plebs. Sv. 19, str. 889.
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Plebs.