Ňingmapa: Porovnání verzí
m robot přidal: da:Nyingma |
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
== Vznik == |
== Vznik == |
||
Školu založil v [[8. století]] současník krále [[Thisong Decän]]a [[Padmasambhava]]. Pojmenování ''ňingma'' („stará“) se objevilo teprve v [[11. století]], aby bylo možno odlišit tuto školu od právě vznikajících „nových škol“.<ref>{{Citace monografie | jméno = Jan | příjmení = Filipský | příjmení2 = Liščák | jméno2 = Vladimír| příjmení3 = Heroldová | jméno3 = Helena a kol| titul = Lexikon východní moudrosti | vydání = 1 | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | strany = 319 | isbn = 80-7198-168-0 }}</ref> Ňingmapa má šest hlavních škol. V čele jedné z těchto škol stojí, od roku 2003 [[Mindroling Trichen Rinpočhe]]. Školy Ňingmapy neměly patriarchu. Tato situace nastala díky invazi [[čína|Číny]] do [[Tibet |
Školu založil v [[8. století]] současník krále [[Thisong Decän]]a [[Padmasambhava]]. Pojmenování ''ňingma'' („stará“) se objevilo teprve v [[11. století]], aby bylo možno odlišit tuto školu od právě vznikajících „nových škol“.<ref>{{Citace monografie | jméno = Jan | příjmení = Filipský | příjmení2 = Liščák | jméno2 = Vladimír| příjmení3 = Heroldová | jméno3 = Helena a kol| titul = Lexikon východní moudrosti | vydání = 1 | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | strany = 319 | isbn = 80-7198-168-0 }}</ref> Ňingmapa má šest hlavních škol. V čele jedné z těchto škol stojí, od roku 2003 [[Mindroling Trichen Rinpočhe]]. Školy Ňingmapy neměly patriarchu. Tato situace nastala díky invazi [[čína|Číny]] do [[Tibet]]u v roce [[1959]]. Jedním z nejslavnějších mistrů Ňingmapy je v dnešní době [[Patrul rinpoče]]. |
||
* J.S.Kyabje Dudjom Rinpoche ([[1904]]-[[1987]]) – od roku [[1960]] |
* J.S.Kyabje Dudjom Rinpoche ([[1904]]-[[1987]]) – od roku [[1960]] |
||
| Řádek 41: | Řádek 41: | ||
[http://www.simhas.org/mindroling.html Simhanada] |
[http://www.simhas.org/mindroling.html Simhanada] |
||
{{Pahýl |
{{Pahýl}} |
||
{{Portály|Buddhismus}} |
{{Portály|Buddhismus}} |
||
[[Kategorie:Ňingmapa| ]] |
[[Kategorie:Ňingmapa| ]] |
||
[[Kategorie:Tibetské buddhistické termíny]] |
[[Kategorie:Tibetské buddhistické termíny]] |
||
Verze z 8. 2. 2012, 18:10
Ňingmapa (tibetsky རྙིང་མ་, ve Wylieho transkipci Rňing-ma-pa) je jedna ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu.
Vznik
Školu založil v 8. století současník krále Thisong Decäna Padmasambhava. Pojmenování ňingma („stará“) se objevilo teprve v 11. století, aby bylo možno odlišit tuto školu od právě vznikajících „nových škol“.[1] Ňingmapa má šest hlavních škol. V čele jedné z těchto škol stojí, od roku 2003 Mindroling Trichen Rinpočhe. Školy Ňingmapy neměly patriarchu. Tato situace nastala díky invazi Číny do Tibetu v roce 1959. Jedním z nejslavnějších mistrů Ňingmapy je v dnešní době Patrul rinpoče.
- J.S.Kyabje Dudjom Rinpoche (1904-1987) – od roku 1960
- J.S.Dilgo Khyentse Rinpoche (1910-1991) – od roku 1987
- J.S.Penor(Pema Norbu)Rinpoche – od roku 1991
- J.S. Mindroling Trichen Rinpoche – od roku 2003
- Trulšhig rinpočhe – od roku 2010
Učení
Jádro učení školy Ňingmapa spočívá v nauce zvané dzogčhen. Stoupenci tohoto učení ho považují za poslední, tajné učení Buddhy Gautamy, které zjevil Garab Dorje svému žáku Manjushrimitovi.
Učenci
V tradici Nyingma se působili také mnozí velcí učenci. Asi nejdůležitější z nich je Longchen Rabjam (1308-1363). Je autorem mnoha spisů a organizoval všechna do svých dob odkryté Terma ve sbírce "Sto tisíc Nyingmapa tanter". Jeho nejvýznamnější díla jsou: "Sedmero pokladů" (Dzö dün), tři "Cykly uvolnění" (Ngalso Korsum), tři "Cykly přirozeného osvobození" (Rangdröl Korsum) a tři "Vnitřní esence" (Yangtig Namsum). Longchen Rabjam také systematizoval překlad, vycházející z Garab Dorje, Dzogchen-nauk linie Nyingma, které se od té doby učí jako "Longchen Nyingthik" (Srdeční esenze daleké dimenze).
Odkazy
Citace a reference
- ↑ FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 319.
Zdroje
- FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.
- HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998.
- Berzin - archiv.
