Diskuse:Hybridní vzducholoď: Porovnání verzí

Obsah stránky není podporován v jiných jazycích.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
Bylo by možné nahradit text níže uvedeným? Takovýto upravený text také porušuje zásady ochrany duševního vlastnictví? Mám za to, že se Autorské právo vztahuje především na text jako takový, nikoliv však na obsah informací a informace jako takové. Přepracoval jsem text tak, aby se podobal původnímu textu jen vzdáleně a rámcově. Stačí to? <br>
Bylo by možné nahradit text níže uvedeným? Takovýto upravený text také porušuje zásady ochrany duševního vlastnictví? Mám za to, že se Autorské právo vztahuje především na text jako takový, nikoliv však na obsah informací a informace jako takové. Přepracoval jsem text tak, aby se podobal původnímu textu jen vzdáleně a rámcově. Stačí to? <br>
text: Koncept hybridní vzducholodi není ve světě letectví žádnou novinkou, dříve však bylo jejich realizování a zařazení do běžného provozu prakticky nedosažitelné. Většinou se na světlo světa dostali jen patenty či ojedinělé samostatné modely. Bylo to roku 1869, kdy poprvé vzlétl asi nejstarší pokusný model hybridní vzducholodi zvaný Avitor Hermes zkonstruovaný Frederickem Marriotem. Měl vřetenovitý vodíkový balón, křídla ve tvaru delty a ocasní plochy. Na délku měřil 11 metrů a vážil 38 kg. Poháněn byl malým parním strojem na alkohol, o výkonu 0,75 kW. Zařízení zaznamenalo úspěch a u diváků obdiv. Pan Mariot však nedokázal sehnat žádného štědrého sponzora a tak jeho koncept i hybridní vzducholoďě obecně upadli na 90 let do zapomnění. Avšak Roku 1905 Alberto Santos-Dumont připoutal ůetadlo 14 k vřetenovitému aerostatu. Ve výsledku létal letoun 14-bis lépe bez vzducholodi. Tento experiment zapadl aniž by jakkoliv ovlivnil rozvíjející se průmysl letecké dopravy. Na sklonku padesátých let se k tuto koncepci znovuobjevila firma Aereon Corporation inspirujíc se prý patentem dr. Solomona Andrewse z konce 19. století. Nakonec tedy firma postavila hned několik ztužených hybridních vzducholodí Aereon navržených a postavených Johnem R. Fitzpatrickem. Konstrukce měly tři vzducholodní trupy vzájemně spojené nosným profilem. motory byly umístěny na jejich zadních koncích. První byl veřejně předveden Aereon 3, zkonstruovaný roku 1962. Další projekty se měli nest v duchu modernější a rychlejší hybridní vzducholodě za využití vztlakového tělesa tvaru delty. V 80. letech 20. století se v Oregonu a New Jersey zrodily projekty létajících jeřábů. Velice neobvyklým konceptem v historii hybridních vzducholodí je CycloCrane. Gondolou byla zavěšená na dlouhých lanech a nad ní rotovalo celé aerostatické těleso s nosnými plochami. Piasecki Heli-Stat spojil princip vzducholodě s využitím vrtulníku. Jako gondoly měl čtyři vrtulníky Sikorsky S-58. Heli-stat PA- 97 však brzy postihla nehoda. Během letu 1. července roku 1986 blízko Lakehurst zařízení odpadla pravá zadní gondola, po ní psk další tři. Ke konci posledního desetiletí 20. století začal zájem o hybridní vzducholodě opět nenápadně růst. Využití bylo zamýšleno v oblasti civilní i vojenské. Bylo založeno několik firem zabývajících se stavbou hybridních vzducholodí. Roku 2000 představila svůj project britská firma World SkyCat Ltd se sídlem v Oxfordu. Projekt se nazýval SkyCat a demostrován byl v zařízení SkyKitten.. Byl to sice jen létající model, měl už ovšem délku 12 metrů. Těleso měl model neztužené, potřebnou tuhost získalo až díky natlakování. Tvar obalu a vnitřní lanové výztuhy ho zformovali do podoby dvou vřeten po délce spojených. Psalo se proto o vzducholodi-katamaránu. Plynové oddíly byli tři, ale prostřední, pod nímž byla dlouhá gondola, byl znatelně kratší. Model byl poháněn čtyřmi dmýchadly s ochranou zajištěnou prstencovými aerodynamickými kryty. Podvozek nahradily dva nafukovací útvary obdélníkového tvaru pod postarními trupy aerostatického tělesa. Měly být podobné plánovanému vznášedlovému podvozku skutečných SkyCatů. Testy vykázali kladné výsledky a firma dale prohlásila, že postaví rovnou tři typy skutečných hybridních vzducholodí a to během pár let. SkyCat-20 bxl projektován jako 81 metrů dlouhý a vrychlostí 75 km/h měl být schopný převážet 20 tun zátěže. Střední SkyCat-220 byl zamýšlen jako 185 metrů dlouhý, jeho nosnost měla dosahovat až hodnoty 220 tun a SkyCat 1000 měl měřit dokonce 307 metrů. Všechny ty lodě byly určeny k přepravově pasažérů v civilní dopravě, zažehnávání požárů, převážce nákladu a k držení hlídek nad oceány. V dalších letech o firmě World SkyCat Ltd se rozšířili zprávy o její finanční tísni, a plán se začal opožďovat
text: Koncept hybridní vzducholodi není ve světě letectví žádnou novinkou, dříve však bylo jejich realizování a zařazení do běžného provozu prakticky nedosažitelné. Většinou se na světlo světa dostali jen patenty či ojedinělé samostatné modely. Bylo to roku 1869, kdy poprvé vzlétl asi nejstarší pokusný model hybridní vzducholodi zvaný Avitor Hermes zkonstruovaný Frederickem Marriotem. Měl vřetenovitý vodíkový balón, křídla ve tvaru delty a ocasní plochy. Na délku měřil 11 metrů a vážil 38 kg. Poháněn byl malým parním strojem na alkohol, o výkonu 0,75 kW. Zařízení zaznamenalo úspěch a u diváků obdiv. Pan Mariot však nedokázal sehnat žádného štědrého sponzora a tak jeho koncept i hybridní vzducholoďě obecně upadli na 90 let do zapomnění. Avšak Roku 1905 Alberto Santos-Dumont připoutal letadlo 14 k vřetenovitému aerostatu. Ve výsledku létal letoun 14-bis lépe bez vzducholodi. Tento experiment zapadl aniž by jakkoliv ovlivnil rozvíjející se průmysl letecké dopravy. Na sklonku padesátých let tuto koncepci znovuobjevila firma Aereon Corporation inspirujíc se prý patentem dr. Solomona Andrewse z konce 19. století. Nakonec tedy firma postavila hned několik ztužených hybridních vzducholodí Aereon navržených a postavených Johnem R. Fitzpatrickem. Konstrukce měly tři vzducholodní trupy vzájemně spojené nosným profilem. motory byly umístěny na jejich zadních koncích. První byl veřejně předveden Aereon 3, zkonstruovaný roku 1962. Další projekty se měli nest v duchu modernější a rychlejší hybridní vzducholodě za využití vztlakového tělesa tvaru delty. V 80. letech 20. století se v Oregonu a New Jersey zrodily projekty létajících jeřábů. Velice neobvyklým konceptem v historii hybridních vzducholodí je CycloCrane. Gondolou byla zavěšená na dlouhých lanech a nad ní rotovalo celé aerostatické těleso s nosnými plochami. Piasecki Heli-Stat spojil princip vzducholodě s využitím vrtulníku. Jako gondoly měl čtyři vrtulníky Sikorsky S-58. Heli-stat PA- 97 však brzy postihla nehoda. Během letu 1. července roku 1986 blízko Lakehurst zařízení odpadla pravá zadní gondola, po ní psk další tři. Ke konci posledního desetiletí 20. století začal zájem o hybridní vzducholodě opět nenápadně růst. Využití bylo zamýšleno v oblasti civilní i vojenské. Bylo založeno několik firem zabývajících se stavbou hybridních vzducholodí. Roku 2000 představila svůj project britská firma World SkyCat Ltd se sídlem v Oxfordu. Projekt se nazýval SkyCat a demostrován byl v zařízení SkyKitten.. Byl to sice jen létající model, měl už ovšem délku 12 metrů. Těleso měl model neztužené, potřebnou tuhost získalo až díky natlakování. Tvar obalu a vnitřní lanové výztuhy ho zformovali do podoby dvou vřeten po délce spojených. Psalo se proto o vzducholodi-katamaránu. Plynové oddíly byli tři, ale prostřední, pod nímž byla dlouhá gondola, byl znatelně kratší. Model byl poháněn čtyřmi dmýchadly s ochranou zajištěnou prstencovými aerodynamickými kryty. Podvozek nahradily dva nafukovací útvary obdélníkového tvaru pod postarními trupy aerostatického tělesa. Měly být podobné plánovanému vznášedlovému podvozku skutečných SkyCatů. Testy vykázali kladné výsledky a firma dale prohlásila, že postaví rovnou tři typy skutečných hybridních vzducholodí a to během pár let. SkyCat-20 bxl projektován jako 81 metrů dlouhý a vrychlostí 75 km/h měl být schopný převážet 20 tun zátěže. Střední SkyCat-220 byl zamýšlen jako 185 metrů dlouhý, jeho nosnost měla dosahovat až hodnoty 220 tun a SkyCat 1000 měl měřit dokonce 307 metrů. Všechny ty lodě byly určeny k přepravově pasažérů v civilní dopravě, zažehnávání požárů, převážce nákladu a k držení hlídek nad oceány. V dalších letech o firmě World SkyCat Ltd se rozšířili zprávy o její finanční tísni, a plán se začal opožďovat
Koncepe hybridní vzducholodě byla zajímavá pro americkou vojenskou agenturu DARPA. Roku 2005 se započal projekt velikého nosiče s nosností plánovanou v hodnotách 500 až 1000 tun. Není plánováno aby se takovéto stroje zůčastnili boje ale mají jen sloužit k přepravě. Program dostal označení HULA či Walrus, což znamená mrož.
Koncepe hybridní vzducholodě byla zajímavá pro americkou vojenskou agenturu DARPA. Roku 2005 se započal projekt velikého nosiče s nosností plánovanou v hodnotách 500 až 1000 tun. Není plánováno aby se takovéto stroje zůčastnili boje ale mají jen sloužit k přepravě. Program dostal označení HULA či Walrus, což znamená mrož.
:: Vpodstatě se nejedná o kopii záznamu a v tomto případě se nedá uvažovat ani o ukradení konceptu jako je tomu možné například u uměleckých literárních děl. Zde se jedná pouze o soubor volně dostupných informací, dílem autora je jen forma podání, od které jsem se pokusil vzdálit. Nicméně se omlouvám.--[[Wikipedista:Basiliev|Basiliev]] 7. 2. 2012, 13:46 (UTC)
:: Vpodstatě se nejedná o kopii záznamu a v tomto případě se nedá uvažovat ani o ukradení konceptu jako je tomu možné například u uměleckých literárních děl. Zde se jedná pouze o soubor volně dostupných informací, dílem autora je jen forma podání, od které jsem se pokusil vzdálit. Nicméně se omlouvám.--[[Wikipedista:Basiliev|Basiliev]] 7. 2. 2012, 13:46 (UTC)

Verze z 8. 2. 2012, 03:02

Bylo by možné nahradit text níže uvedeným? Takovýto upravený text také porušuje zásady ochrany duševního vlastnictví? Mám za to, že se Autorské právo vztahuje především na text jako takový, nikoliv však na obsah informací a informace jako takové. Přepracoval jsem text tak, aby se podobal původnímu textu jen vzdáleně a rámcově. Stačí to?
text: Koncept hybridní vzducholodi není ve světě letectví žádnou novinkou, dříve však bylo jejich realizování a zařazení do běžného provozu prakticky nedosažitelné. Většinou se na světlo světa dostali jen patenty či ojedinělé samostatné modely. Bylo to roku 1869, kdy poprvé vzlétl asi nejstarší pokusný model hybridní vzducholodi zvaný Avitor Hermes zkonstruovaný Frederickem Marriotem. Měl vřetenovitý vodíkový balón, křídla ve tvaru delty a ocasní plochy. Na délku měřil 11 metrů a vážil 38 kg. Poháněn byl malým parním strojem na alkohol, o výkonu 0,75 kW. Zařízení zaznamenalo úspěch a u diváků obdiv. Pan Mariot však nedokázal sehnat žádného štědrého sponzora a tak jeho koncept i hybridní vzducholoďě obecně upadli na 90 let do zapomnění. Avšak Roku 1905 Alberto Santos-Dumont připoutal letadlo 14 k vřetenovitému aerostatu. Ve výsledku létal letoun 14-bis lépe bez vzducholodi. Tento experiment zapadl aniž by jakkoliv ovlivnil rozvíjející se průmysl letecké dopravy. Na sklonku padesátých let tuto koncepci znovuobjevila firma Aereon Corporation inspirujíc se prý patentem dr. Solomona Andrewse z konce 19. století. Nakonec tedy firma postavila hned několik ztužených hybridních vzducholodí Aereon navržených a postavených Johnem R. Fitzpatrickem. Konstrukce měly tři vzducholodní trupy vzájemně spojené nosným profilem. motory byly umístěny na jejich zadních koncích. První byl veřejně předveden Aereon 3, zkonstruovaný roku 1962. Další projekty se měli nest v duchu modernější a rychlejší hybridní vzducholodě za využití vztlakového tělesa tvaru delty. V 80. letech 20. století se v Oregonu a New Jersey zrodily projekty létajících jeřábů. Velice neobvyklým konceptem v historii hybridních vzducholodí je CycloCrane. Gondolou byla zavěšená na dlouhých lanech a nad ní rotovalo celé aerostatické těleso s nosnými plochami. Piasecki Heli-Stat spojil princip vzducholodě s využitím vrtulníku. Jako gondoly měl čtyři vrtulníky Sikorsky S-58. Heli-stat PA- 97 však brzy postihla nehoda. Během letu 1. července roku 1986 blízko Lakehurst zařízení odpadla pravá zadní gondola, po ní psk další tři. Ke konci posledního desetiletí 20. století začal zájem o hybridní vzducholodě opět nenápadně růst. Využití bylo zamýšleno v oblasti civilní i vojenské. Bylo založeno několik firem zabývajících se stavbou hybridních vzducholodí. Roku 2000 představila svůj project britská firma World SkyCat Ltd se sídlem v Oxfordu. Projekt se nazýval SkyCat a demostrován byl v zařízení SkyKitten.. Byl to sice jen létající model, měl už ovšem délku 12 metrů. Těleso měl model neztužené, potřebnou tuhost získalo až díky natlakování. Tvar obalu a vnitřní lanové výztuhy ho zformovali do podoby dvou vřeten po délce spojených. Psalo se proto o vzducholodi-katamaránu. Plynové oddíly byli tři, ale prostřední, pod nímž byla dlouhá gondola, byl znatelně kratší. Model byl poháněn čtyřmi dmýchadly s ochranou zajištěnou prstencovými aerodynamickými kryty. Podvozek nahradily dva nafukovací útvary obdélníkového tvaru pod postarními trupy aerostatického tělesa. Měly být podobné plánovanému vznášedlovému podvozku skutečných SkyCatů. Testy vykázali kladné výsledky a firma dale prohlásila, že postaví rovnou tři typy skutečných hybridních vzducholodí a to během pár let. SkyCat-20 bxl projektován jako 81 metrů dlouhý a vrychlostí 75 km/h měl být schopný převážet 20 tun zátěže. Střední SkyCat-220 byl zamýšlen jako 185 metrů dlouhý, jeho nosnost měla dosahovat až hodnoty 220 tun a SkyCat 1000 měl měřit dokonce 307 metrů. Všechny ty lodě byly určeny k přepravově pasažérů v civilní dopravě, zažehnávání požárů, převážce nákladu a k držení hlídek nad oceány. V dalších letech o firmě World SkyCat Ltd se rozšířili zprávy o její finanční tísni, a plán se začal opožďovat Koncepe hybridní vzducholodě byla zajímavá pro americkou vojenskou agenturu DARPA. Roku 2005 se započal projekt velikého nosiče s nosností plánovanou v hodnotách 500 až 1000 tun. Není plánováno aby se takovéto stroje zůčastnili boje ale mají jen sloužit k přepravě. Program dostal označení HULA či Walrus, což znamená mrož.

Vpodstatě se nejedná o kopii záznamu a v tomto případě se nedá uvažovat ani o ukradení konceptu jako je tomu možné například u uměleckých literárních děl. Zde se jedná pouze o soubor volně dostupných informací, dílem autora je jen forma podání, od které jsem se pokusil vzdálit. Nicméně se omlouvám.--Basiliev 7. 2. 2012, 13:46 (UTC)