Menševici: Porovnání verzí
m r2.7.2) (Robot: Upravuji fr:Mencheviks |
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} (Data od Dannyho B.) |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Navzdory svému názvu disponovali menševici dlouho širší členskou základnou než bolševici, odmítali řadu metod svých bolševických kolegů a víceméně ctili demokratické zásady. Mnozí menševici však časem přeběhli k bolševikům (jako např. [[Vladimir Antonov-Ovsejenko|Antonov-Ovsejenko]], [[Alexandra Kollontajová|Kollontajová]], [[Lev Trockij|Trockij]], [[Andrej Vyšinskij|Vyšinskij]] nebo [[Georgij Čičerin|Čičerin]]). Jejich neshody s bolševiky, které měly často podobu osobní nevraživosti mezi vůdci, vedly k tomu, že po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] v roce [[1917]] byli mnozí z nich pronásledováni a vězněni. V [[Gruzie|Gruzii]] během [[Ruská občanská válka|občanské války]] jistou dobu existovala republika kontrolovaná příslušníky této strany. Řada menševiků nakonec emigrovala. |
Navzdory svému názvu disponovali menševici dlouho širší členskou základnou než bolševici, odmítali řadu metod svých bolševických kolegů a víceméně ctili demokratické zásady. Mnozí menševici však časem přeběhli k bolševikům (jako např. [[Vladimir Antonov-Ovsejenko|Antonov-Ovsejenko]], [[Alexandra Kollontajová|Kollontajová]], [[Lev Trockij|Trockij]], [[Andrej Vyšinskij|Vyšinskij]] nebo [[Georgij Čičerin|Čičerin]]). Jejich neshody s bolševiky, které měly často podobu osobní nevraživosti mezi vůdci, vedly k tomu, že po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] v roce [[1917]] byli mnozí z nich pronásledováni a vězněni. V [[Gruzie|Gruzii]] během [[Ruská občanská válka|občanské války]] jistou dobu existovala republika kontrolovaná příslušníky této strany. Řada menševiků nakonec emigrovala. |
||
{{Pahýl |
{{Pahýl}} |
||
{{Pahýl - historie}} |
|||
[[Kategorie:Říjnová revoluce]] |
[[Kategorie:Říjnová revoluce]] |
||
Verze z 8. 2. 2012, 00:14
Menševici (menšináři) je název pro členy umírněné frakce ruské sociální demokracie (RSDDS), která se utvořila v roce 1903. Zůstali blíže klasickému marxismu, proletářskou revoluci v Rusku podmiňovali industrializací země. Jejich oponenti kolem Lenina si zformovali vlastní frakci bolševiků. Obě frakce měly po roce 1907 fakticky separátní stranické struktury, a přes občasnou snahu dosáhnout opět jednoty se už nikdy zcela nespojily. Nejvýznamnějšími představiteli menševiků byli Julij Martov a Georgij Plechanov, později i Iraklij Cereteli a Čcheidze.
Navzdory svému názvu disponovali menševici dlouho širší členskou základnou než bolševici, odmítali řadu metod svých bolševických kolegů a víceméně ctili demokratické zásady. Mnozí menševici však časem přeběhli k bolševikům (jako např. Antonov-Ovsejenko, Kollontajová, Trockij, Vyšinskij nebo Čičerin). Jejich neshody s bolševiky, které měly často podobu osobní nevraživosti mezi vůdci, vedly k tomu, že po říjnové revoluci v roce 1917 byli mnozí z nich pronásledováni a vězněni. V Gruzii během občanské války jistou dobu existovala republika kontrolovaná příslušníky této strany. Řada menševiků nakonec emigrovala.
