Povolžští Němci: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Pracuje se}}
 
m překlad z en wiki
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Katharina-II-von-Russland.jpg|right|200px|thumb|Kateřina II. Veliká]]
{{Pracuje se}}
'''Povolžští Němci''' (německy: ''Wolgadeutsche'' nebo ''Russlanddeutsche'', rusky: Поволжские немцы) byli etničtí [[Němci]], kteří žili podél řeky [[Volha|Volhy]] v jižní části evropského [[Rusko|Ruska]] převážně v okolí dnešního města [[Saratov]]. Němečtí imigranti přišli do Ruska v 18. století, jelikož jim carevna Kateřina II. zaručila svobodu vyznání, jazyka, svobodné udržování jejich tradic a další výhody. V 19. a na začátku 20. století mnoho Pololžských Němců emigrovalo z Ruska do [[USA]], [[Kanada|Kanady]] či zemí [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]].


[[Třetí říše|Nacistické Německo]] na základě ideologie [[Pangermanismus|pangermanismu]] začalo požadovat území, kde žili Povolžští Němci. Po [[Operace Barbarossa|útoku nacistů na SSSR]] v roce [[1941]] byli Povolžští Němci prohlášeni sovětskou vládou za zrádce a kolaboranty s nacisty a posláni do pracovních táborů, kde jich mnoho zemřelo. Po válce se zvedla vlna německých emigrantů, kteří odcházeli převážně do USA. Po kolapsu východního bloku a rozpadu SSSR se mnoho zbývajících Němců přestěhovalo do [[Německo|Německa]].
Povolžští Němci (německy: ''Wolgadeutsche'' nebo ''Russlanddeutsche'', rusky: Поволжские немцы) byli etničtí [[Němci]], kteří žili podél řeky [[Volha|Volhy]] v jižní části evropského [[Rusko|Ruska]] převážně v okolí dnešního města [[Saratov]]. Němečtí imigranti přišli do Ruska v 18. století, protože jim byla zaručena svoboda vyznání, jazyka a udržování jejich tradic. V 19. a na začátku 20. století mnoho Pololžských Němců emigrovalo z Ruska do [[USA]], [[Kanada|Kanady]] či zemí [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]].


==Kateřina II. Veliká==
[[Třetí říše|Nacistické Německo]] na základě ideologie [[Pangermanismus|pangermanismu]] si začalo požadovat území, kde žili Povolžští Němci. Po [[útoku nacistů na SSSR|Operace Barbarossa]] v roce 1941 byli Povolžští Němci prohlášeni sovětskou vládou za zrádce a kolaboranty s nacisty a posláni do pracovních táborů, kde mnoho zemřelo. Po válce se zvedla vlna německých emigarntů, kteří odcházeli převážně do USA. Po kolapsu východního bloku a rozpadu SSSR se mnoho zbývajících Němců přestěhovalo do [[Německo|Německa]].
V roce [[1762]] usedla na carský trůn manželka [[Petr III. Ruský|cara Petra III.]] carovna [[Kateřina II. Veliká|Kateřina II.]] někdy známá pod přízviskem ''Veliká''. Kateřina II. vlastním jménem ''Sofie Frederika Augusta'' pocházela ze [[Štětín]]a a byla etnická Němka. Po nástupu na trůn provedla několik významných reforem a v letech 1762 - 1763 pozvala Evropany (kromě Židů) do Ruska jako kolonizátory. Zaručila jim svobodu vyznání, jazyka a jejich kultury.

Lidé z [[Anglie]] či [[Francie]] byli většinou více zainterestování možnonsti nového života v jejich koloniálních panstvích. Další země jako [[Habsburská monarchie|Rakousko]] zakázaly emigraci ze země. Najvětší ohlas našla výzva u Kateřinin krajanů v rozdrobeném a slabém Německu. Osadníci přišli převážně z [[Bavorsko|Bavorska]], [[Bádensko|Bádenska]], [[Hesensko|Hesenska]], [[Rýnská Falc|Flac]]e a [[Porýní]]. Ti, co přišli, začali hned využívat výhod, které jim Kateřininy zákony vyhrazovali (např. nemuseli sloužit v armádě).

==Pod nadvládou bolševiků==
{{Hlavní článek|Autonomní sovětská socialistická republika Povolžských Němců}}
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 137-000471, Russland, Dorf Streckerau an der Wolga.jpg|right|200px|thumb|Německá vesnice Streckerau 1920 (dnes Novokamenka u Saratova)]]
Po nástupu bolševiků k moci a jejich prohlášením, že každý národ v Rusku má právo na sebe určení vznikla v roce [[1924]] tzv. [[Autonomní sovětská socialistická republika Povolžských Němců]]. [[Němčina]] měla fukci úředního a vyučovacího jazyka vedle ruštiny. Halvním městem republiky se stal [[Saratov]], tehdy známý pod jménem Engels.

Když v roce [[1941]] Třetí říše napadla [[SSSR]], [[Stalin]] se začal obávat, že by Povolžští Němci mohli začít spolupracovat s rychle postupujícím [[Wehrmacht]]em. Dne 28. srpna [[1941]] dal příkaz, aby byla Volžsko-německá ASSR rozpustěna a etničtí Němci byli přesídleni na východ za Ural. Přesídleno bylo okolo 400 000 Němců, jejichž novým domovem se stal převážně [[Kazachstán]], střední Asie a [[Altaj]]. Mnoho Němců skončilo v pracovních táborech a třetina se jich už nevrátila. Následně byl vydán zákaz etnickým Němcům sloužit v Rudé armádě.

Němci se už nikdy nevrátili do své domoviny v povodí Volhy. Několik desítek let měli návrat přímo zakázaný. Mnoho jich tak zůstalo na [[Sibiř]]i a ve střední Asii. Po počátečním období represí se nakonec Němci v nových oblastech usídlili, jejich počet začal narůstat a stále udržovali svoje tradice a jazyk. V roce [[1979]] začalo sílit hnutí za obnovení Německé autonomní republiky. Hnutí vzniklo v [[Kazachstán]]u, kde v té době žilo 936 000 Němců, a stali se tak po Kazaších a Rusech třetí největší etnickou skupinou Kazachstánu. Podle návrhu měla republika vzniknout v okolí města [[Ermentau]] na severu Kazachstánu. V červnu [[1979]] dokonce proběhla v Astaně demonstrace na podporu vzniku republiky. Komunistická vláda ale z obav z reakce místních Kazachů a autonomistických skolnů [[Ujgurové|Ujgurů]] na vznik republiky nikdy nepřistoupila.

==Součastnost==
Po rozpadu [[SSSR]] se malá část Němců vrátila do oblasti [[Povolžský federální okruh|Povolží]]. Však mnohem větší část Němců využila možnosti emigrovat do [[Německo|Německa]]. Využili ''práva na návrat''. Německá vláda umožnila přihlásit se o německé občanství těm, kteří dokázali, že jsou uprchlíci či vysídlenci německého původu nebo jejich potomci. Němci se tak mohli vrátit do své dávné vlasti, a to i za předpokladu, že uměli málo nebo vůbec německy.

Po vyhlášení nezávislosti [[Pobaltské státy|pobaltských států]] se další Němci začali nastěhovávat do tzv. [[Kaliningradská oblast|Kaliningradské oblasti]], která byla před druhou světovou válkou součástí Německa. Emigrace se zrychlila, když [[Německo]] zastavilo přidělování občanství Němcům z bývalého SSSR. Podle sčítání lidu 2002 bylo v Kaliningradské oblasti 8 340 Němců.

V součastnosti žije podle sčítání lidu 2002 v Rusku okolo 600 000 Němců a dalších 1,5 miliónu přiznává svůj německý rodový původ. V Kazachstánu tvoří s populací 200 000 osob nezanedbatelnou menšinu s podílem 1,4% na celkové kazašské populaci. Dalších 16 000 Němců žije v [[Kyrgyzstán]]u a [[Uzbekistán]]u.
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 102-14749, Russland, Wolgadeutsche Kinder.jpg|right|200px|thumb|Děti Volžských Němců před jejich školou (1933)]]

{{překlad|en|Volga Germans|471428293}}

=== Související články ===
* [[Germanizace]]
* [[Pangermanismus]]
* [[Etničtí Němci]]
* [[Volksdeutsche]]
* [[Auslandsdeutsche]]
* [[Říšští Němci]]
* [[Karpatští Němci]]
* [[Sudetští Němci]]
* [[Baltští Němci]]
* [[Německá menšina v Česku]]

[[Kategorie:Národnostní menšiny]]
[[Kategorie:Němci]]

[[ca:Alemanys del Volga]]
[[de:Wolgadeutsche]]
[[en:Volga Germans]]
[[es:Alemanes del Volga]]
[[fr:Allemands de la Volga]]
[[ko:볼가 독일인]]
[[it:Tedeschi del Volga]]
[[lt:Pavolgio vokiečiai]]
[[nl:Wolga-Duitsers]]
[[ja:ヴォルガ・ドイツ人]]
[[pl:Niemcy nadwołżańscy]]
[[pt:Alemães do Volga]]
[[ro:Germani de pe Volga]]
[[ru:Поволжские немцы]]
[[fi:Volgan saksalaiset]]
[[sv:Volgatyskar]]
[[zh:伏尔加德意志人]]

Verze z 1. 2. 2012, 14:06

Kateřina II. Veliká

Povolžští Němci (německy: Wolgadeutsche nebo Russlanddeutsche, rusky: Поволжские немцы) byli etničtí Němci, kteří žili podél řeky Volhy v jižní části evropského Ruska převážně v okolí dnešního města Saratov. Němečtí imigranti přišli do Ruska v 18. století, jelikož jim carevna Kateřina II. zaručila svobodu vyznání, jazyka, svobodné udržování jejich tradic a další výhody. V 19. a na začátku 20. století mnoho Pololžských Němců emigrovalo z Ruska do USA, Kanady či zemí Jižní Ameriky.

Nacistické Německo na základě ideologie pangermanismu začalo požadovat území, kde žili Povolžští Němci. Po útoku nacistů na SSSR v roce 1941 byli Povolžští Němci prohlášeni sovětskou vládou za zrádce a kolaboranty s nacisty a posláni do pracovních táborů, kde jich mnoho zemřelo. Po válce se zvedla vlna německých emigrantů, kteří odcházeli převážně do USA. Po kolapsu východního bloku a rozpadu SSSR se mnoho zbývajících Němců přestěhovalo do Německa.

Kateřina II. Veliká

V roce 1762 usedla na carský trůn manželka cara Petra III. carovna Kateřina II. někdy známá pod přízviskem Veliká. Kateřina II. vlastním jménem Sofie Frederika Augusta pocházela ze Štětína a byla etnická Němka. Po nástupu na trůn provedla několik významných reforem a v letech 1762 - 1763 pozvala Evropany (kromě Židů) do Ruska jako kolonizátory. Zaručila jim svobodu vyznání, jazyka a jejich kultury.

Lidé z Anglie či Francie byli většinou více zainterestování možnonsti nového života v jejich koloniálních panstvích. Další země jako Rakousko zakázaly emigraci ze země. Najvětší ohlas našla výzva u Kateřinin krajanů v rozdrobeném a slabém Německu. Osadníci přišli převážně z Bavorska, Bádenska, Hesenska, Flace a Porýní. Ti, co přišli, začali hned využívat výhod, které jim Kateřininy zákony vyhrazovali (např. nemuseli sloužit v armádě).

Pod nadvládou bolševiků

Německá vesnice Streckerau 1920 (dnes Novokamenka u Saratova)

Po nástupu bolševiků k moci a jejich prohlášením, že každý národ v Rusku má právo na sebe určení vznikla v roce 1924 tzv. Autonomní sovětská socialistická republika Povolžských Němců. Němčina měla fukci úředního a vyučovacího jazyka vedle ruštiny. Halvním městem republiky se stal Saratov, tehdy známý pod jménem Engels.

Když v roce 1941 Třetí říše napadla SSSR, Stalin se začal obávat, že by Povolžští Němci mohli začít spolupracovat s rychle postupujícím Wehrmachtem. Dne 28. srpna 1941 dal příkaz, aby byla Volžsko-německá ASSR rozpustěna a etničtí Němci byli přesídleni na východ za Ural. Přesídleno bylo okolo 400 000 Němců, jejichž novým domovem se stal převážně Kazachstán, střední Asie a Altaj. Mnoho Němců skončilo v pracovních táborech a třetina se jich už nevrátila. Následně byl vydán zákaz etnickým Němcům sloužit v Rudé armádě.

Němci se už nikdy nevrátili do své domoviny v povodí Volhy. Několik desítek let měli návrat přímo zakázaný. Mnoho jich tak zůstalo na Sibiři a ve střední Asii. Po počátečním období represí se nakonec Němci v nových oblastech usídlili, jejich počet začal narůstat a stále udržovali svoje tradice a jazyk. V roce 1979 začalo sílit hnutí za obnovení Německé autonomní republiky. Hnutí vzniklo v Kazachstánu, kde v té době žilo 936 000 Němců, a stali se tak po Kazaších a Rusech třetí největší etnickou skupinou Kazachstánu. Podle návrhu měla republika vzniknout v okolí města Ermentau na severu Kazachstánu. V červnu 1979 dokonce proběhla v Astaně demonstrace na podporu vzniku republiky. Komunistická vláda ale z obav z reakce místních Kazachů a autonomistických skolnů Ujgurů na vznik republiky nikdy nepřistoupila.

Součastnost

Po rozpadu SSSR se malá část Němců vrátila do oblasti Povolží. Však mnohem větší část Němců využila možnosti emigrovat do Německa. Využili práva na návrat. Německá vláda umožnila přihlásit se o německé občanství těm, kteří dokázali, že jsou uprchlíci či vysídlenci německého původu nebo jejich potomci. Němci se tak mohli vrátit do své dávné vlasti, a to i za předpokladu, že uměli málo nebo vůbec německy.

Po vyhlášení nezávislosti pobaltských států se další Němci začali nastěhovávat do tzv. Kaliningradské oblasti, která byla před druhou světovou válkou součástí Německa. Emigrace se zrychlila, když Německo zastavilo přidělování občanství Němcům z bývalého SSSR. Podle sčítání lidu 2002 bylo v Kaliningradské oblasti 8 340 Němců.

V součastnosti žije podle sčítání lidu 2002 v Rusku okolo 600 000 Němců a dalších 1,5 miliónu přiznává svůj německý rodový původ. V Kazachstánu tvoří s populací 200 000 osob nezanedbatelnou menšinu s podílem 1,4% na celkové kazašské populaci. Dalších 16 000 Němců žije v Kyrgyzstánu a Uzbekistánu.

Děti Volžských Němců před jejich školou (1933)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Volga Germans na anglické Wikipedii.

Související články