Pláč: Porovnání verzí
m Dlouhé pomlčky |
m r2.7.1) (Robot: Přidávám ml:കരച്ചിൽ |
||
Řádek 63: | Řádek 63: | ||
[[ko:울음]] |
[[ko:울음]] |
||
[[ksh:Kriische]] |
[[ksh:Kriische]] |
||
[[ml:കരച്ചിൽ]] |
|||
[[ms:Menangis]] |
[[ms:Menangis]] |
||
[[nl:Huilen]] |
[[nl:Huilen]] |
Verze z 13. 1. 2012, 14:51
Pláč je doprovodný jev některých emocí, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci.
Ne každé ronění slz je pláč – pokud k němu dojde při poranění nebo podráždění oka, pak se o pláč nejedná. Všichni savci mají slzy ke zvlhčování povrchu oka a vyplavování nečistot, ale zřejmě pouze člověk je schopen plakat.
Sklon k pláči u každého jedince závisí na kultuře, věku a pohlaví jedince: děti pláčou častěji, ženy průměrně pláčou více než muži, rovněž staří lidé mají práh pláče nižší. Také společenská tolerance pláče se v různých oblastech liší – v Evropě se například muži snaží pláč potlačovat a pláčou jen při velmi žalostných událostech.
Při některých duševních poruchách se dostavuje pláč bez příčiny. Při hysterii může pláč trvat i několik hodin.
Související články
Literatura
- NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 254.
- VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 64.