Jaroslav Kocvera

Jaroslav Kocvera (7. března 1943 Mladá Boleslav – 1995) je z publikovaných prací známý jako opakovaný pacient psychiatrické léčebny, sympatizant snah o modernizaci a humanizaci psychoterapie a psychiatrie a básník, který psal volným veršem a zejména v pozdním období tvorby byl ovlivněn surrealismem.

Básnická tvorba

Ke konci svého života vydal svou jedinou sbírku básní, Slátaniny, která je hutným profilem jeho celoživotní tvorby. Následující rok byla vydána sbírka jeho korespondence s psychoterapeutkou Darjou Kocábovou „o lidské vzájemnosti, sounáležitosti a spoluzodpovědnosti, o hranici mezi duševní rovnováhou a nemocí, bytím a nebytím“ z let 1990–1994, doplněná eseji Kocábové. Některé z jeho básní byly publikovány i jinde, například v časopise Mosty 2 – 1989/1.

Surrealistický básník Karel Šebek, který se s ním seznámil při svém pobytu v léčebně v Kosmonosích a k vydání sbírky jej přemluvil, v předmluvě napsal, že mnohé z oněch pár básní znamenají „víc než silné sbírky jiných autorů“. Charakterizoval je přístupem čistoty, nekompromisnosti a angažovanosti v kladném smyslu (proti všemu bezpráví a násilí), samorostlostí a nesmlouvavostí: „Stačí pár slov, a je konec světa (…) když čtete, máte pocit, že tohle právě je ono a že to nemůže být jinak.“. Mnohé Kocverovy básně, podobně jako Šebkovy, jsou inspirovány životem v léčebně, který se podle Šebka „tomu dnešnímu neblahému světu podobá jako jeho tresť“. Sbírka byla vydána v pražském filosoficky zaměřeném nakladatelství Herrmann a synové, na knihařském zpracování se podíleli bývalí spolupacienti v rámci rehabilitační pracovní terapie v nově zřízené chráněné knihařské dílně.

Další aspekty osobního života

Pracoval například v textilní továrně Tiba, ale i jako pomocný tiskař, čistič odpadních vod, rytec, kreslíř či betonář. Má syna Tomáše.

Po dlouhá léta byl tajemníkem Socioterapeutického klubu v Mladé Boleslavi (dnešní pobočky České společnosti pro duševní zdraví), v němž z iniciativy Darji Kocábové skupina průkopnických terapeutů a sociálních pracovníků společně s pacienty ve druhé polovině 80. let zaváděla komunitní formy práce s vážně duševně nemocnými, zejména psychotiky. Kocvera těmto snahám fandil již od první schůzky 7. dubna 1984 a zorganizoval již v roce 1985 první rehabilitační výjezdní pobyt členů klubu.

V roce 1977, kdy se poprvé seznámil s terapuetkou Darjou Kocábovou, měl za sebou již 7 pokusů o sebevraždu. Podle záznamu v databázi Národní knihovny zemřel v roce 1995, tedy téhož roku, kdy vyšla jeho kniha básní a odkdy je nezvěstný básník Karel Šebek. Způsob, přesné datum a okolnosti Kocverovy smrti nebyly publikovány.

Ukázky tvorby

Jedna z nejstarších básní z celoživotní profilové sbírky Slátaniny, datace 1964-5, bez názvu (řazeno chronologicky):

Ukamenovali proroka
ne kamenem, 
ale hovnem.
Nehodili po něm, 
on do něho šlápl
(a možná, že to ani nebyl)
    prorok.

Úryvek z básně „Míjení lodí (Severní póly)“ ze sbírky Slátaniny, datace 14. června 1989, věnováno „vzácné přítelkyni“:

jako by
se 
jednou
potkaly
dvě
lodi
jménem 
Magdalena
přídí
se
o sebe otřely
a
neodřely
svoje jména

Úryvek z jedné z nejpozdnějších básní, datované rokem 1994 a nadepsané pouze věnováním „(Karlu Šebkovi)“, Slátaniny, str. 119:

Naše stromy jsou naše děti
A všichni mravenci jsou na dovolené
Takže je možno ustlat si v mraveništi
Obléct bídě brokátové šaty
Zahrát si kulečník s anglickým králem
Nebo angorským králíkem
      je-li anglický král
      zaneprázdněn nějakou
      ze světových šachových 
      partií
Hraju šachy s Atlantickým oceánem
A dávám mat Střední Americe
Jsem osvícen komáry všech lamp
A bleskem z oblohy když bouří má láska

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Kocvera

• Jaroslav Kocvera: Slátaniny, Herrmann, Praha, 1995 (předmluva Karel Šebek, doslov Darja Kocábová), 121 stran, 200 výtisků
• Darja Kocábová, Jaroslav Kocvera: Zpráva odjinud, Konfrontace, Brno, 1996, 95 stran, ISBN 80-901773-7-9, 1000 výtisků, korespondence mezi psychoterapeutkou a jejím pacientem