Pracovní sobota: Porovnání verzí
m +interwiki en; doplnění, upřesnění, rozšíření |
m KSČ->Komunistická strana Československa |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
Mimo centrálně stanovené pracovní soboty se v některých místech vyhlašovaly i další dodatečné pracovní soboty. |
Mimo centrálně stanovené pracovní soboty se v některých místech vyhlašovaly i další dodatečné pracovní soboty. |
||
V letech 1968 a 1969 se pořádaly víceméně dobrovolné pracovní "Dubčekovy" sobotní směny na podporu reformního vedení státu. |
V letech 1968 a 1969 se pořádaly víceméně dobrovolné pracovní "Dubčekovy" sobotní směny na podporu reformního vedení státu. |
||
Proslulé jsou také pozdější „mamulovky“,<ref>''Chartistou na konci světa'', [[Respekt (týdeník)|Respekt]] 2/2007</ref> které vyhlašoval krajský tajemník [[KSČ]] v [[Severomoravský kraj|Severomoravském kraji]] [[Miroslav Mamula]]. |
Proslulé jsou také pozdější „mamulovky“,<ref>''Chartistou na konci světa'', [[Respekt (týdeník)|Respekt]] 2/2007</ref> které vyhlašoval krajský tajemník [[Komunistická strana Československa|KSČ]] v [[Severomoravský kraj|Severomoravském kraji]] [[Miroslav Mamula]]. |
||
==Pracovní soboty v jiných zemích RVHP== |
==Pracovní soboty v jiných zemích RVHP== |
||
Verze z 25. 12. 2011, 19:25
Pracovní sobota je označení sobot, které i po zavedení pětidenního pracovního týdne zůstaly pracovní, a to z důvody náhrady za jiné volno – zpravidla za státem uznaný svátek. Do zavedení pětidenního pracovního týdne se v sobotu do práce chodilo stejně, jako v jiné pracovní dny, a každá sobota tak byla pracovní, ovšem bývala kratší, např. šestihodinová.
V 60. letech se střídala jedna pracovní a jedna nepracovní sobota. V souvislosti se zkracováním pracovní doby v západních zemích byl v roce 1968 zaveden pětidenní pracovní týden i v Československu.[1] s dvěma dny pracovního volna. I po tomto přechodu byly vyhlašovány některé soboty jako pracovní. Sobota, kdy se muselo z rozhodnutí vlády jít povinně nejen do práce, ale i do školy, se nazývala pracovní sobota. Pracovních sobot, které nesouvisely s přesunem pracovního volna, postupně během 80. let ubývalo - poslední taková byla 11.3.1989. Existuje nepotvrzená hypotéza, podle které důvodem pro vyhlašování pracovních sobot dávno po uzákonění pětidenního pracovního týdne, byla snaha centrálních plánovacích orgánů dosáhnout stejného počtu pracovních dnů v jednotlivých letech pětiletky. V polovině 80. let nastal dočasný nárůst pracovních sobot. V několika případech byla za dodatečný pracovní den určena i neděle, což nastávalo okolo Vánoc, Nového roku, Prvního máje a výročí osvobození, pokud tyto svátky připadly v průběhu týdne. Jako příklad lze uvést 2 pracovní neděle po sobě v roce 1985 - 5. a 12.5.
V roce 1990 byly uvažovány 3 pracovní soboty: 1) 28.4. (místo Po 30.4.), 2) 22.12. (místo Po 24.12.) a 3)29.12. (místo Po 31.12.), nakonec byla realizovaná jen první jmenovaná.
Mimo centrálně stanovené pracovní soboty se v některých místech vyhlašovaly i další dodatečné pracovní soboty. V letech 1968 a 1969 se pořádaly víceméně dobrovolné pracovní "Dubčekovy" sobotní směny na podporu reformního vedení státu. Proslulé jsou také pozdější „mamulovky“,[2] které vyhlašoval krajský tajemník KSČ v Severomoravském kraji Miroslav Mamula.
Pracovní soboty v jiných zemích RVHP
Pracovní soboty byly obvyklé i v jiných zemích východního bloku, v Sovětském svazu jich bylo mnohem více než v Československu, jednalo se o tzv. subótniky.
Leninský subbotnik (případně voskresnik) se pracovní sobotě podobá jen zdánlivě; šlo o dobrovolně-povinnou neplacenou práci nikoli v řádném zaměstnání, ale v domovské obci, zpravidla při úklidu, rekonstrukci veřejných budov či škol a podobně. Leninskému subbotniku se spíše než pracovní sobota podobá Akce Z.
Kulturní odkazy
Na střídání pracovních a nepracovních sobot v šedesátých letech odkazuje refrén Krylovy písně Ocelárna:
Na ostří nože, rezavé a tupé
zavěsí změny lichá sobota,
stelu si lože v dospávárně kupé,
noc ranní směny v šeru života.