Jan Škoda: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m KSČ->Komunistická strana Československa
Řádek 28: Řádek 28:
Od roku [[1951]] působil jako umělecký šéf a režisér v [[Vinohradské divadlo|Divadle na Vinohradech]], resp. ve zde působícím Divadle čs.armády (od sezóny [[1955]]/[[1956]] jako Ústřední divadlo čs. armády) a to až do roku [[1960]].
Od roku [[1951]] působil jako umělecký šéf a režisér v [[Vinohradské divadlo|Divadle na Vinohradech]], resp. ve zde působícím Divadle čs.armády (od sezóny [[1955]]/[[1956]] jako Ústřední divadlo čs. armády) a to až do roku [[1960]].


Ještě před druhou světovou válkou se stal členem [[KSČ]] <ref> Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : ''Divadlo na Vinohradech [[1907]]–[[2007]] – Vinohradský ansámbl'', vydalo [[Divadlo na Vinohradech]], Praha, [[2007]], str.&nbsp;83, ISBN 978-80-239-9604-3 </ref>.
Ještě před druhou světovou válkou se stal členem [[Komunistická strana Československa|KSČ]] <ref> Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : ''Divadlo na Vinohradech [[1907]]–[[2007]] – Vinohradský ansámbl'', vydalo [[Divadlo na Vinohradech]], Praha, [[2007]], str.&nbsp;83, ISBN 978-80-239-9604-3 </ref>.
Byl manželem herečky Soni Neumannové, švagrem herce ND Stanislava Neumanna, zetěm básníka S.&nbsp;K.&nbsp;Neumanna.
Byl manželem herečky Soni Neumannové, švagrem herce ND Stanislava Neumanna, zetěm básníka S.&nbsp;K.&nbsp;Neumanna.

Verze z 25. 12. 2011, 19:15

Příbuzenstvo
manželka Soňa Neumannová
tchán Stanislav Kostka Neumann
švagr Stanislav Neumann

Jan Škoda (2. května 1896, Praha – 17. listopadu 1981, Praha) byl český divadelní režisér a herec.


Po maturitě v roce 1914 na reálném gymnáziu v Praze pokračoval po první světové válce v dalším studiu na Českém vysokém učení technickém a současně na Konzervatoři v Praze (1920 – 1923).

Na Konzervatoři byl žákem profesora Jaroslava Hurta. Ve dvacátých letech spolu s dalšími mladými posluchači a absolventy třídy J. Hurta hrál v holešovické Legii malých v mimoškolních veřejných představeních. Práce v tomto studiu se zúčastnili rovněž např. Jiřina Šejbalová, František Salzer, Jiří Frejka, Erik A.Saudek, Bohuš Záhorský, František Muzika, František Zelenka, Jaroslav Ježek, Saša Machov a další [1].

Jako student Konzervatoře se stal v roce 1921 elévem činohry Národního divadla a vystupoval zde v menších rolích až do roku 1924.

Následně působil jako režisér v divadle v Košicích (1924 – 1926), ve Východočeském divadle (šéf činohry 1926 – 1928), v Českých Budějovicích (1928/1929) a od roku 1929 do roku 1937 jako šéf činohry ve Státním divadle v Ostravě (s výjimkou sezóny 1931/1932 strávené ve Slovenském národním divadle v Bratislavě).

V letech 1938/1939 byl šéfem činohry Státního divadla v Brně a od konce roku 1939 se vrátil do Státního divadla v Ostravě jako šéf činohry, v roce 1940 se stal ředitelem.

Za okupace byl v roce 1942 zatčen [2], avšak následně propuštěn a zbaven funkce ředitele.

Od roku 1943 pracoval v Nezávislém divadle, Intimním divadle a režíroval pohostinsky v divadle Uranie. V květnu 1945 založil spolu s dalšími ostravskými divadelníky [3] Karlem Paloušem a scénografem Janem Sládkem v Praze „Malé realistické divadlo“ a stal se jeho ředitelem. Divadlo sídlilo v sále v malostranské Umělecké besedě.

Jan Škoda chtěl připojit k divadlu jako pobočnou scénu i Divadlo satiry a toto se stalo v sezóně 1945/1946 jeho formální součástí. V září 1945 přestěhoval své divadlo do bývalého Švandova divadla a nové divadlo působilo pod jménem "Realistické divadlo" [4]. Do souboru byli angažováni například Jiří Dohnal, Bohuš Záhorský a Jiřina Petrovická. Dramaturgem divadla se stal E. A. Saudek, známý překladatel děl W. Shakespeara.

V letech 1950 - 1951 byl režisérem činohry v Národním divadle v Praze. V Národním divadle spolupracoval výhradně s divadelním scénografem Františkem Tröstrem, kterého často zval i později ke spolupráci na svých inscenacích do Vinohradského divadla.

Od roku 1951 působil jako umělecký šéf a režisér v Divadle na Vinohradech, resp. ve zde působícím Divadle čs.armády (od sezóny 1955/1956 jako Ústřední divadlo čs. armády) a to až do roku 1960.

Ještě před druhou světovou válkou se stal členem KSČ [5].

Byl manželem herečky Soni Neumannové, švagrem herce ND Stanislava Neumanna, zetěm básníka S. K. Neumanna.

„ Velkou událostí začátku padesátých let byla inscenace Othella v režii Jana Škody a ve výpravě Františka Tröstra. “
— Vlasta Fabianová [6]


Ocenění

Vybrané divadelní režie

  • 1944 E. Hardt: Blázen Tantris, Vinohradské divadlo - na scéně Divadla J. K. Tyla (pohostinská režie Jana Škody)
  • 1945 A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí, Realistické divadlo
  • 1945 F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, Realistické divadlo
  • 1945 L. Holberg: Bez bázně a hany, Realistické divadlo
  • 1945 Moliere: Don Juan, Realistické divadlo
  • 1946 Jiří Mahen: Mezi dvěma bouřkami, Realistické divadlo
  • 1946 W. Shakespeare: Veselé paničky windsdorské, Realistické divadlo
  • 1946 Henrik Ibsen: Opory společnosti, Realistické divadlo
  • 1946 W.Shakespeare: Večer tříkrálový, Realistické divadlo
  • 1947 Sean O´Casey: Juno a páv, Realistické divadlo
  • 1947 Moliere: Škola manželů, Realistické divadlo
  • 1947 P.Merimée: Kočár nejsvětější svátosti, Realistické divadlo
  • 1947 G. B. Shaw: Muž budoucnosti, Realistické divadlo
  • 1948 Arthur Miller: Všichni moji synové, Realistické divadlo
  • 1949 P. A. Pavlenko: Štěstí, Realistické divadlo
  • 1950 A.Jirásek/Vostřák: Filosofská historie (balet), Divadlo v Plzni
  • 1950 A. P. Štejn: Čestný soud, Tylovo divadlo, 50 repríz
  • 1950 A. N. Ostrovskij: Výnosné místo , Tylovo divadlo, 79 repríz
  • 1951 J. A. Burjakovskij: Lidé, bděte!, Národní divadlo (ND), 100 repríz
  • 1951 W.Shakespeare: Othello , Tylovo divadlo, 80 repríz
  • 1952 S. Vurgun: Východ slunce, Divadlo čs. armády
  • 1952 Alois Jirásek: Jan Roháč, Divadlo čs. armády
  • 1952 Alois Jirásek: Jan Žižka, Divadlo čs. armády
  • 1953 W.Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Divadlo čs. armády
  • 1954 Nazim Hikmet: Legenda o lásce, Divadlo čs. armády
  • 1955 J. Procházka: Ohně na horách, Divadlo čs. armády
  • 1955 Friedrich Schiller: Don Carlos, Divadlo čs. armády
  • 1955 Milan Jariš: Inteligenti, Ústřední divadlo čs. armády
  • 1956 K. Korcelli: Dům na Tvrdé, Ústřední divadlo čs. armády
  • 1956 M. Gorkij: Barbaři, Ústřední divadlo čs. armády
  • 1958 L. I. Slavin: Intervence, Ústřední divadlo čs. armády
  • 1958 Arnošt Dvořák: Král Václav IV, Ústřední divadlo čs. armády
  • 1959 W. Shakespeare: Koriolanus, Ústřední divadlo čs. armády
  • 1960 Ilja Prachař: Svět, kde se nežebrá, Ústřední divadlo čs. armády

Vybrané divadelní role

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31, 86
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 490
  3. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 36, ISBN 978-80-200-1502-0
  4. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 33–34, 36–37, ISBN 978-80-200-1502-0
  5. ↑ Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 83, ISBN 978-80-239-9604-3
  6. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 223, ISBN 80-207-0419-1

Literatura

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Škoda

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Škoda&oldid=7796114“