Postrk: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
VolkovBot (diskuse | příspěvky)
m r2.5.1) (robot přidal: pl:Popych
WikitanvirBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Přidávám zh:輔助機車
Řádek 23: Řádek 23:
[[pl:Popych]]
[[pl:Popych]]
[[ru:Локомотив-толкач]]
[[ru:Локомотив-толкач]]
[[zh:輔助機車]]

Verze z 17. 12. 2011, 11:51

Lokomotiva řady 541 SŽ na postrku nákladního vlaku ve sklonově náročném úseku Koper - Hrpelje-Kozina

Postrk je v železniční terminologii část soupravy vlaku, která je sestavena z jednoho nebo více činných hnacích vozidel (zpravidla lokomotiv) umístěných (ve směru jízdy) na konci vlaku.

Druhy postrků

  • Zavěšený postrk - Postrkové hnací vozidlo je k vlaku přivěšeno (spřáhlem) a je zapojeno do průběžné brzdy.
  • Nezavěšený postrk - Postrkové vozidlo k vlaku není přivěšeno, nebo je přivěšeno, ale není zapojeno do průběžné brzdy. V takovém případě končí postrk svou práci ve stanici nebo na širé trati, aniž by vlak zastavil.

Uvedené definice vycházejí z českých předpisů[1], v jiných zemích mohou být definice odlišné.

Použití

Postrky se používají především u vlaků nákladní dopravy pro zvládnutí sklonově náročných úseků. Z tohoto důvodu nemusí být postrkové lokomotivy používány v celé trase vlaku, ale na konec vlaku mohou nastoupit před začátkem stoupání a po jeho zdolání z vlaku odstoupit. V případě, že lokomotiva je na konci vlaku i v úseku, kde není potřebná a nevyvíjí proto tažnou sílu, nepovažuje se za postrk, ale za zavěšenou lokomotivu.

Podobnou úlohu jako postrk mají přípřeže, které se však nacházejí na začátku vlaku.

Reference

  1. ČD D2 - Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy. Praha: České dráhy, s.o., 1997. Kapitola čl. 1097.