Kodžiki: Porovnání verzí
{{Pracuje se}} |
{{Pracuje se}} |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Pracuje se}} |
{{Pracuje se}} |
||
[[Soubor:Kojiki Shinpukuji.jpg|thumb|right|''Kodžiki'', rukopis z let [[1371]]-[[1372]]]] |
[[Soubor:Kojiki Shinpukuji.jpg|thumb|right|''Kodžiki'', nejstarší dochovaný rukopis z let [[1371]]-[[1372]]]] |
||
[[Soubor:Ono-Yasumaro.jpg|thumb|right|Ö no Jasurmaro, portrét od Kikučiho Josaiho (1781-1878)]] |
[[Soubor:Ono-Yasumaro.jpg|thumb|right|Ö no Jasurmaro, portrét od Kikučiho Josaiho (1781-1878)]] |
||
'''''Kodžiki''''' (古事記, doslova ''Zápisky o starých věcech'') je nejstarší [[Japonsko|japonská]] dochovaní [[kronika]] a jedna z nejvýznamnějších japonských literárních památek.<ref name="japan">Vlasta Winkelhöferová: ''Slovník japonské literatury'', Libri, Praha 2008, str. 172-173</ref> Byla dokočena roku [[712]] a ačkoliv má charakter spíše díla literárního, je společně s kronikou [[Nihonšoki]] z roku [[720]] nejdůležitějším pramenem pro poznání nejstarších japonských dějin.<ref name="japan"/> |
'''''Kodžiki''''' (古事記, doslova ''Zápisky o starých věcech'') je nejstarší [[Japonsko|japonská]] dochovaní [[kronika]] a jedna z nejvýznamnějších japonských literárních památek.<ref name="japan">Vlasta Winkelhöferová: ''Slovník japonské literatury'', Libri, Praha 2008, str. 172-173</ref> Byla dokočena roku [[712]] a ačkoliv má charakter spíše díla literárního, je společně s kronikou [[Nihonšoki]] z roku [[720]] nejdůležitějším pramenem pro poznání nejstarších japonských dějin.<ref name="japan"/> |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
== Obsah kroniky == |
== Obsah kroniky == |
||
Obsahem kroniky je doba mytických bohů, legendární období vlády prvních císařů a další události až do vlády již historicky doložené první císařovny [[Suiko]] ([[593]]–[[628]]). Díky tomu se kronika stala jedním z nejvýznamnějších textů původního japonského náboženství [[šintoismus|šintoismu]]. Je také obrovským zdrojem poznání mravů staré japonské společnosti, jejích lidových zvyků, pověstí a písní a má také velký význam pro poznání nejstarší podoby japonštiny.<ref name="japan"/> Na rozdíl od mladších kronik v ní však nejsou vůbec žádné zmínky o vztazích k sousedním zemím.<ref name="slovnik">''Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2.'', Odeon, Praha 1967, str. 45</ref> |
Obsahem kroniky je doba mytických bohů, legendární období vlády prvních [[Seznam japonských císařů|japonských císařů]] a další události až do vlády již historicky doložené první císařovny [[Suiko]] ([[593]]–[[628]]). Díky tomu se kronika stala jedním z nejvýznamnějších textů původního japonského náboženství [[šintoismus|šintoismu]]. Je také obrovským zdrojem poznání mravů staré japonské společnosti, jejích lidových zvyků, pověstí a písní a má také velký význam pro poznání nejstarší podoby japonštiny.<ref name="japan"/> Na rozdíl od mladších kronik v ní však nejsou vůbec žádné zmínky o vztazích k sousedním zemím.<ref name="slovnik">''Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2.'', Odeon, Praha 1967, str. 45</ref> |
||
| ⚫ | |||
* ''Věk bohů'' (Kamicumaki) obsahuje mýty o vzniku nebes a země a o zrození a činech [[šintoismus|šintoistických]] bohů. |
|||
| ⚫ | |||
* ''Kamicumaki'' (Věk bohů) obsahuje mýty o vzniku nebes a země a o zrození a činech [[šintoismus|šintoistických]] bohů, zejména o bohyni slunce [[Amaterasu]] a o sestoupení jejího vnuka [[Ningi]]ho z nebes na horu [[Takačiho]] na ostrově [[Kjúšú]], odkud vládl japonským ostrovům. |
|||
* ''Nakacumaki'' vypráví o vládě prvních legendárních císařů, líčí vítězné tažení prvního [[Seznam japonských císařů|japonského císaře]] syna nebes [[Džimmu]]a (byl potomkem vnuka bohyně Amaterasu Ningiho) na ostrov [[Honšú]] a časově zabírá úsek od poloviny [[7. století př. n. l.]] do roku [[310]], tj. do konce vlády císaře [[Ódžin]]a. |
|||
* ''Šimocumaki'' zachycuje události od vlády císaře [[Nintoku]]a až do vlády první císařovny [[Suiko]] ([[593]]–[[628]]). Tato část již postrádá narativní (vyprávěcí) charakter a obsahuje zejména záznamy o císařském rodě, především o nástupech jednotlivých císařů a císařoven na trůn. Tyto záznamy jsou však proloženy nejstaršími známými japonskými básněmi, zvanými ''kajó'' (písně), kterých je celkem 113.<ref name="slovnik"/> |
|||
== Dosažitelné překlady == |
|||
* ''Kodžiki: japonské mýty'', [[Tatran]], [[Bratislava]] [[1979]], do [Slovenština|slovenštiny]] přeložil [[Viktor Krupa]], |
|||
* ''Kodžiki: japonské mýty'', [[CAD Press]], [[Bratislava]] [[2007]], [Slovenština|slovenský]] překlad [[Viktor Krupa|Viktora Krupy]] do češtiny převedl F. R. Hrabal |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
<references /> |
<references /> |
||
Verze z 17. 11. 2011, 16:59
Kodžiki (古事記, doslova Zápisky o starých věcech) je nejstarší japonská dochovaní kronika a jedna z nejvýznamnějších japonských literárních památek.[1] Byla dokočena roku 712 a ačkoliv má charakter spíše díla literárního, je společně s kronikou Nihonšoki z roku 720 nejdůležitějším pramenem pro poznání nejstarších japonských dějin.[1]
Vznik kroniky
Myšlenka zapsat nejstarší japonské mýty, rodokmeny a události, dochované do té doby jen v ústním podání, vznikla již v druhé polovině 7. století za vlády císaře Temmu, ale realizována byla až za vlády císařovny Gemmei, která k tomu vydala příkaz roku 711.[1] Císařský dvůr dal podnět k sepsání kroniky patrně ze dvou důvodů. Prvním z nich bylo, aby i Japonci měli po vzoru Číňanů svou národní kroniku a potvrdili tak svou národní identitu. Druhým důvodem byla oslava vládnoucího císařského rodu a snaha, aby v kronice uvedené mýty o božském původu tohoto rodu kodifikovaly jeho postavení a moc.[1]
Na základě císařského příkazu vytvořil kroniku učený dvořan Ó no Jasumaro (太 安万侶, asi 660-723), a to především podle vyprávění profesionálního vypravěče či vypravěčky jménem Hieda no Are (稗田 阿礼). Jasumaro kroniku sepsal v japonštině (jde o fonetický přepis japonštiny do čínských znaků), protože to byl jazyk, ve kterém mu byly mytické a pseudohistorické události líčeny, předmluvu však napsal ve vybroušené čínštině, jazyku tehdejších učenců.[1]
Obsah kroniky
Obsahem kroniky je doba mytických bohů, legendární období vlády prvních japonských císařů a další události až do vlády již historicky doložené první císařovny Suiko (593–628). Díky tomu se kronika stala jedním z nejvýznamnějších textů původního japonského náboženství šintoismu. Je také obrovským zdrojem poznání mravů staré japonské společnosti, jejích lidových zvyků, pověstí a písní a má také velký význam pro poznání nejstarší podoby japonštiny.[1] Na rozdíl od mladších kronik v ní však nejsou vůbec žádné zmínky o vztazích k sousedním zemím.[2]
Kronika se dělí na tří části:[1]
- Kamicumaki (Věk bohů) obsahuje mýty o vzniku nebes a země a o zrození a činech šintoistických bohů, zejména o bohyni slunce Amaterasu a o sestoupení jejího vnuka Ningiho z nebes na horu Takačiho na ostrově Kjúšú, odkud vládl japonským ostrovům.
- Nakacumaki vypráví o vládě prvních legendárních císařů, líčí vítězné tažení prvního japonského císaře syna nebes Džimmua (byl potomkem vnuka bohyně Amaterasu Ningiho) na ostrov Honšú a časově zabírá úsek od poloviny 7. století př. n. l. do roku 310, tj. do konce vlády císaře Ódžina.
- Šimocumaki zachycuje události od vlády císaře Nintokua až do vlády první císařovny Suiko (593–628). Tato část již postrádá narativní (vyprávěcí) charakter a obsahuje zejména záznamy o císařském rodě, především o nástupech jednotlivých císařů a císařoven na trůn. Tyto záznamy jsou však proloženy nejstaršími známými japonskými básněmi, zvanými kajó (písně), kterých je celkem 113.[2]
Dosažitelné překlady
- Kodžiki: japonské mýty, Tatran, Bratislava 1979, do [Slovenština|slovenštiny]] přeložil Viktor Krupa,
- Kodžiki: japonské mýty, CAD Press, Bratislava 2007, [Slovenština|slovenský]] překlad Viktora Krupy do češtiny převedl F. R. Hrabal