Žárlivost: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 182 bajtů ,  před 10 lety
m
+linky
m (r2.5.2) (robot přidal: et, nl, ro, sw; kosmetické úpravy)
m (+linky)
'''Žárlivost''' (''lat. Zelotypia'') je jedna z [[člověk|lidských]] [[emoce|emocí]], charakterizovanýcharakterizovaná nadměrným ulpíváním na určité osobě a zvýšenou obavou o její ztrátu. Jedná se o komplex negativních emocí, hněvu[[hněv]]u, pocitu méněcennosti[[méněcennost]]i či depresí. Zjednodušeně lze charakterizovat žárlivost jako [[pocit]] vlastní nedostatečnosti.
 
Slovo pochází z francouzského ''jalousie''. S žárlivostí a závistí si často spojujeme [[Zelená|zelenou]] barvu. (Např. Zezelenal''zezelenal závistí'').
 
Žárlivost je vyvolaná [[Představa|představou]] partnerova vztahu[[vztah]]u s někým jiným, přičemž podněty pro její vznik se liší podle pohlaví (Buss, 1996). [[Žena|Ženy]] žárlí častěji kvůli emocionální pozornosti partnera, mužům[[muž]]ům se více příčí sdílení partnerčiny sexuální[[sex]]uální pozornosti.
 
Žárlivost je v [[Mezilidský vztah|mezilidských vztazích]] běžný jev. Můžeme ji pozorovat již u pětiměsíčních [[Dítě|dětí]]<ref>Draghi-Lorenz, R. (2000). Five-month-old infants can be jealous: Against cognitivist solipsism. Paper presented in a symposium convened for the XIIth Biennial International Conference on Infant Studies (ICIS), 16–19 July, Brighton, UK.</ref><ref>Hart, S. (2002). Jealousy in 6-month-old infants. Infancy, 3, 395–402.</ref><ref>Hart, S. (2004). When infants lose exclusive maternal attention: Is it jealousy? Infancy, 6, 57–78.</ref><ref>Shackelford, T.K., Voracek, M., Schmitt, D.P., Buss, D.M., Weekes-Shackelford, V.A., & Michalski, R.L. (2004). Romantic jealousy in early adulthood and in later life. Human Nature, 15, 283–300.</ref>. Některé prameny tvrdí, že se žárlivost objevuje v každé kultuře<ref>Buss, D.M. (2000). The Dangerous Passion: Why Jealousy is as Necessary as Love and Sex. New York: Free Press.</ref><ref>Buss DM (December 2001), "Human nature and culture: an evolutionary psychological perspective", J Pers 69 (6): 955–78, doi:10.1111/1467-6494.696171, PMID 11767825.</ref><ref>White, G.L., & Mullen, P.E. (1989). Jealousy: Theory, Research, and Clinical Practice. New York, NY: Guilford Press.</ref>, jiné prameny zastávají názor, že je to kulturně-specifický fenomén<ref>Peter Salovey. The Psychology of Jealousy and Envy. 1991. ISBN 978-0-89862-555-4</ref>.
 
Žárlivost a její dopady byly tématem mnoha románů[[román]]ů, [[Píseň|písní]], [[Báseň|básní]], filmů[[film]]ů a jiných uměleckých[[umělec]]kých prací[[Dílo|děl]]. Stala se rovněž objektem zájmu [[Vědec|vědců]]. Psychologové[[Psycholog]]ové popsali některé faktory, které vedou k jejímu vzniku. Sociologové[[Sociolog]]ové ukázali, že kulturní hodnoty hrají důležitou roli v nejen v ukazatelích, které spouští žárlivost, ale rovněž v našich představách o jejích sociálně přípustných projevech. Biologové[[Biolog]]ové poukázali na faktory, které mohou žárlivost nevědomě ovlivnit.
 
U jedinců s poruchou sebehodnocení může žárlivost za určitých okolností nabýt charakteru [[Patologie|patolologického]] jevu, projevující se situační nepřiměřeností nebo přílišnou intenzitou emocí, tzv. chorobná žárlivost. Může nabýt povahy bludu (tzv. [[emulační blud]])
 
== Reference ==

Navigační menu