Měšek II. Lambert

Portrét z 19. století od Jana Matejka.

Měšek II. Lambert (990 – 10. května 1034) byl polský panovník z rodu Piastovců, v letech 1025–1031 polský král, v letech 1032–1034 kníže, syn Boleslava I. Chrabrého a jeho třetí ženy Enmildy. K jeho sourozencům patřili starší bratr Bezprym, mladší bratr Ota a sestra Matylda. Se svou ženou Richenzou Lotrinskou měl syna Kazimíra a dceru Gertrudu. Pod dojmem konce jeho vlády, kdy došlo k takřka úplnému rozkladu polského státu, dostal neoprávněně přízvisko Gnuśny („lenivý“), ale na začátku se projevoval jako schopný panovník a ani v období krize nehrál pasívní roli.

Polské království rychle upadlo, když Měškovi bratři Bezprym a Ota využili jeho několikaletých sporů s císařem Svaté říše římské Konrádem II. Sálským a zorganizovali proti němu koalici Svaté říše římské a Kyjevské Rusi. Roku 1031 Konrád II. dobyl Lužici a kyjevský kníže Jaroslav Moudrý Červeňské hrady. Bezprym se svými příznivci a s ruskou vojenskou pomocí dobyl sídelní hrad Hnězdno a získal trůn. V souladu s dohodou ihned uznal císařovu svrchovanost, vzdal se královského titulu a na důkaz vděčnosti odeslal do Říše polské královské insignie. To vyvolalo velkou nespokojenost mezi polskými velmoži a způsobilo jeho brzký pád.

Měškovi nezbylo než uprchnout do Čech, kde se dostal do dočasného zajetí knížete Oldřicha. Roztržka mezi Oldřichem a císařem však zabránila jeho vydání do císařových rukou. Po vraždě Bezpryma v roce 1032 se Měšek vrátil do Polska a opět se ujal vlády, ale už nemohl ignorovat požadavky Konráda II. a na jednání v Merserburku v roce 1033 byl donucen vzdát se královského titulu, uznat svrchovanost císaře a podělit se s příbuznými o moc v zemi. Polsko bylo rozděleno na tři úděly, jimž vládl Měšek, jeho bratr Ota a bratranec Dětřich, vnuk Měška I. Ota však téhož roku zemřel a po vyhnání Dětřicha se Měškovi podařilo zemi opět sjednotit, ale následujícího roku zahynul úkladnou smrtí z rukou svého dvořana. Ta se stala signálem pro vzpouru velmožů proti centrální moci. Jeho syn Kazimír (pozdější Kazimír I. Obnovitel) musel z chaosem zmítané země uprchnout.

Literatura

• Gallus Anonymus. Kroniky a činy polských knížat a vládců. Praha: Argo, 2009. 162 s. ISBN 978-80-257-0206-2. 
• LABUDA, Gerard. Mieszko II. Król Polski. Poznań: Wydawnictwo Poznańske, 2008. 236 s. ISBN 978-83-7177-502-4. (polsky) 

1025–1031

1032–1034