Dynastie Sung: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Bot: pl:Dynastia Song is a good article
m přidána Kategorie:Říše Sung za použití HotCat
Řádek 225: Řádek 225:
[[Kategorie:Zaniklé monarchie]]
[[Kategorie:Zaniklé monarchie]]
[[Kategorie:Zaniklé státy Asie]]
[[Kategorie:Zaniklé státy Asie]]
[[Kategorie:Říše Sung]]


{{Link FA|en}}
{{Link FA|en}}

Verze z 13. 9. 2011, 20:50

Šablona:Infobox zaniklý stát Šablona:Čínský text Šablona:Historie Číny Dynastie Sung (čínsky: 宋朝, pinyin: Sòng Cháo, výslovnost IPA: [sʊ̂ŋ tʂʰɑ̌ʊ̯]) byla jedna z čínských dynastií, která vládla od roku 960 až do roku 1279. Následovalo po období, které je označováno jako Pět dynastií a deset království, a představovalo čas stability a rozvoje. Poprvé na světě tu byla vláda, jež začala tisknout bankovky nebo papírové peníze, a první čínská vláda, která založila stálé vojenské námořnictvo. V období vládnutí dynastie je také poprvé zaznamenáno využití střelného prachu, stejně jako první rozeznání skutečného severu s pomocí kompasu.

Dynastie Sung se dělí na dvě periody: Severní Sung (čínsky 北宋, od 960 do 1127) s hlavním městem Pien-ťing a Jižní Sung (čínsky 南宋, od 1127 do 1279), období po ztrátě vlády nad severní Čínou, s nově založeným hlavním městem Lin-an.[1] I po ztrátě území na severu zahrnovala říše Sung celých 60% čínské populace a většinu nejproduktivnější zemědělské půdy.[2] Dynastie Jižní Sung posílila svou flotilu pro obranu hranic říše a také pro podnikání námořních misí do ciziny.

Pro zahnání dynastie Ťin a později i Mongolů vyvinula Sung revoluční vojenskou technologii, a to střelný prach. Roku 1234 byla říše Ťin dobyta Mongoly, kteří tak získali kontrolu nad severní Čínou. Tento fakt jen podpořil jejich nesnadné vztahy s Jižní Sung. Chán Möngke zemřel v roce 1259, při dobývání města Čchung-čching. Novým chánem byl prohlášen jeho mladší bratr Kublaj, který byl roku 1271 prohlášen i čínským císařem.[3] O osm let později Kublaj definitivně porazil dynastii Sung, sjednotil celou Čínu a založil novou vládnoucí dynastii Jüan (1271-1368).[4]

Během 10. a 11. století se počet obyvatel Číny zdvojnásobil. Zapříčinily to mimojiné zvětšení produkce rýže ve střední a jižní části země, brzy dozrávající rýže z jižní a jihovýchodní Asie a vytváření přebytků potravin.[5][6] Podle záznamů ze sčítání lidu v období Severní Sung měla říše cca 50 milionů obyvatel, tedy více než říše Chan a Tchang. Tato data pocházejí z Dvaceti čtyř historií. Dramatický nárust populace podnítil ekonomickou revoluci ve středověké Číně. Zapříčinil také postupný ústup centrální vlády od regulace tržní ekonomiky, růst vlivu vyšší společnosti, tzv. džentry, na místní správu a rovoj hlavního města. Za dynastie Severní Sung byl Pien-ťing třikrát větší než starověký Řím.[7]

Společenský život během vlády dynastie Sung byl pulzující. Elity společnosti se shromažďovaly, aby viděly a kupovaly vzácná umělecká díla, lid se účasnil veřejných festivalů a města měla živé zábavní čtvrti. Šíření literatury a vědomostí bylo posíleno brzkým objevením tisku z dřevěných desek a v 11. století vynálezem tisku pohyblivými tiskovými písmeny. Technologie, věda, filosofie, matematika, inženýrství a další intelektuální činnosti v říši Sung vzkvétaly. Filosofové jako Ču Si a Čcheng I oživili konfucianismus novým výkladem, naplnili ideály buddhismu a kladli důraz na novou organizaci klasických textů, čímž přinesli principy neokonfucianismu. Ačkoliv úřednické zkoušky v Číně existovaly už od vlády dynastie Suej, za Sung se staly opravdu významnými. Byly také hlavním faktorem vedoucím ke změně aristokratické elity na elitu byrokratickou.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článcích Dějiny dynastie Sung a Seznam sungských císařů.

Severní Sung

Císař Tchaj-cu během své vlády (960–976) dobyl ostatní země a sjednotil Čínu, čímž ukončil období Pěti dynastií a deseti království. V městě Pien-ťing, dnešním Kchaj-fengu, vytvořil silnou centrální vládu celého impéria. Podporou úřednických zkoušek, tedy výběrem státních byrokratů podle jejich schopností, nikoliv aristokratického původu, si zajistil administrativní stabilitu v zemi. Také podporoval projekty zabezpečující efektivní komunikaci napříč impériem. Jedním takovým projektem byl kartografy vytvořený velký atlas, složený z detailních map jednotlivých provincií a měst.[8] Kromě toho Tchaj-cu podněcoval i vědu a technologické inovace, jako zbudování hodinové věže s orlojem, kterou navrh a postavil Čang S'-sün.[9]

Sungský dvůr udržoval diplomatické vztahy s indickou dynastií Chola, Fátimovským chalífátem, malajským královstvím Šrívidžaja a chanátem Karakhanid a dalšími zeměmi, které byly také obchodními partnery říše.[10][11][12][13] Avšak byly to nejbližší sousedé Číny, kteří měli největší vliv na její domácí a zahraniční politiku. Už od počátku dynastie kolísala mezi válčením a diplomatickým jednáním s Kitany dynastie Liao na severovýchodě a Tanguty dynastie Západní Sia na severozápadě. Severní sung použila vojenskou sílu k potlačení dynastie Liao a znovu získání Šestnácti prefektur, území pod kontrolou Kitanů, jež bylo tradičně považováno za část vlastní Číny.[14] Avšak sungské síly byly odraženy armádami dynastie Liao, které každoročně pořádaly útočné výpravy na severní území říše Sung. Toto ukončila až roku 1005 dohoda Šan-jüan.

Jižní Sung

Společnost a kultura

Úřednické zkoušky a džentry

Právo a soudní vědy

Vojenství

Umění, literatura a filosofie

Kuchyně a oděv

Ekonomika

Hlavní článek: Sungská ekonomika

Technologie a věda

Hlavní článek: Sungské technologie

Střelný prach

Měření vzdálenosti a navigace

Polyhistoři, vynálezy a astronomie

Matematika a kartografie

Pohyblivá sazba

Hydrotechnika a námořnictví

Pozemní stavitelství a architektura

Hlavní článek: Sungská architektura

Archeologie

Odkazy

Reference

  1. FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-919-5. S. 107 - 138. [Dále jen Fairbank]. 
  2. EBREY, Patricia Buckley; WALTHALL, Anne; PALAIS, James B. East Asia: A Cultural, Social, and Political History. Boston: Houghton Mifflin, 2006. ISBN 0-618-13384-4. S. 167. (anglicky) [Dále jen Ebrey, Walthall a Palais]. 
  3. ROSSABI, Morris. Khubilai Khan: His Life and Times. Berkeley: University of California Press, 1988. ISBN 0-520-05913-1. S. 115. (anglicky) [Dále jen Rossabi]. 
  4. Rossabi (cit. v ref. 3), s. 76.
  5. Ebrey, Walthall a Palais (cit. v ref. 2), s. 156.
  6. BROOK, Timothy. The Confusions of Pleasure: Commerce and Culture in Ming China. Berkeley: University of California Press, 1998. ISBN 9780520221543. S. 96. (anglicky) 
  7. Fairbank (cit. v ref. 1), s. 107.
  8. NEEDHAM, Joseph. Science and Civilization in China: Volume 3, Mathematics and the Sciences of the Heavens and the Earth. Cambridge: Cambridge University Press, 1959. ISBN 0-521-05801-5. S. 518. 
  9. NEEDHAM, Joseph. Science and Civilization in China: Volume 4, Physics and Physical Technology, Part 2: Mechanical Engineering. Cambridge: Cambridge University Press, 1965. ISBN 0-521-05803-1. S. 469–471. 
  10. HALL, Kenneth. Maritime trade and state development in early Southeast Asia. Hawaii: University of Hawaii Press, 1985. ISBN 0-8248-0959-9. S. 23. 
  11. SASTRI, K. A. N. The CōĻas. Madras: University of Madras, 1955. S. 173, 316. 
  12. SHEN, Fuwei. Cultural flow between China and the outside world. Peking: Foreign Languages Press, 1996. ISBN 7-119-00431-X. S. 158. 
  13. BROSE, Michael C. People in the Middle: Uyghurs in the Northwest Frontier Zone. Vyšlo v publikaci: WYATT, Don J. Battlefronts Real and Imagined: War, Border, and Identity in the Chinese Middle Period. New York: Palgrave MacMillan, 2008. ISBN 978-1-4039-6084-9. S. 258. 
  14. MOTE, F. W. Imperial China: 900–1800. Harvard: Harvard University Press, 1999. ISBN 0-674-01212-7. S. 69. 

Literatura

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Dynastie Sung na Wikimedia Commons


Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA Šablona:Link GA