Rastislav Váhala: Porovnání verzí
m Robot opravil přesměrování na Československý odboj během druhé světové války - Změněn(y) odkaz(y) na Československý odboj (1939-1945) |
m →Život: chyba v datu narození; má být 8. dubna |
||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve [[Valašské Meziříčí|Valašském Meziříčí]] [[Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí|gymnázium]]. Vysokoškolský diplom získal na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnické fakultě UK]] v Praze. Během [[Základní vojenská služba|povinného vojenského výcviku]] absolvoval důstojnickou školu v [[Opava|Opavě]], ze které byl vyřazen jako [[poručík]] [[dělostřelectvo|dělostřelectva]] v záloze. V roce [[1939]] byl zapsán do seznamu [[advokát]]ů, kancelář spolu s otcem měl na [[Národní (Praha)|Národní třídě]], žil v Praze na [[Spořilov]]ě.<ref name="glezlova">Helena Glezgová: [http://ctyrka-noviny.cz/archiv/Ctyrka06_08.pdf ''S nejvyšším trestem nikdo nepočítal''], in Čtyřka, 2. roč., červen 2008, formát [[Portable Document Format|PDF]]</ref> |
Váhala se narodil 8.dubna ve Vídni, studoval však ve [[Valašské Meziříčí|Valašském Meziříčí]] [[Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí|gymnázium]]. Vysokoškolský diplom získal na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnické fakultě UK]] v Praze. Během [[Základní vojenská služba|povinného vojenského výcviku]] absolvoval důstojnickou školu v [[Opava|Opavě]], ze které byl vyřazen jako [[poručík]] [[dělostřelectvo|dělostřelectva]] v záloze. V roce [[1939]] byl zapsán do seznamu [[advokát]]ů, kancelář spolu s otcem měl na [[Národní (Praha)|Národní třídě]], žil v Praze na [[Spořilov]]ě.<ref name="glezlova">Helena Glezgová: [http://ctyrka-noviny.cz/archiv/Ctyrka06_08.pdf ''S nejvyšším trestem nikdo nepočítal''], in Čtyřka, 2. roč., červen 2008, formát [[Portable Document Format|PDF]]</ref> |
||
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se zapojil do odbojové činnosti. V červenci roku [[1942]] byl jeho otec v [[Kounicovy koleje|Kounicových kolejích]] v [[Brno|Brně]]-[[Brno-Žabovřesky|Žabovřeskách]] popraven. Od léta roku [[1944]] byl styčným důstojníkem [[Vojtěch Luža|Vojtěcha Luži]], vojenského velitele [[Rada tří|Rady tří]], pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno ''Kozák''. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností [[Gestapo|gestapem]] odešel v říjnu [[1944]] zpět na [[Morava|Moravu]]. Váhala díky statečnosti zatčeného [[František Jiříkovský|Františka Jiříkovského]] nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny [[Avala-Modrý kruh]], která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]]. Avala-Modrý kruh byl do prosince [[1944]] začleněn do [[Rada tří|Radí tří]], kdy došlo z důvodu dalšímu zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů.<ref>Valašské Athény o.s.: [http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?id=osobnosti&what=V#null Slovník osobností východní Moravy: „V“] cit. 2009-05-24</ref><ref name="luza">{{Citace monografie | příjmení = Luža | jméno = Radomír | titul = V Hitlerově objetí: Kapitoly z českého odboje | vydání = 1. | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 536 (viz 218, 368, 378, 410) | isbn = 80-7215-286-6 }}</ref> |
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se zapojil do odbojové činnosti. V červenci roku [[1942]] byl jeho otec v [[Kounicovy koleje|Kounicových kolejích]] v [[Brno|Brně]]-[[Brno-Žabovřesky|Žabovřeskách]] popraven. Od léta roku [[1944]] byl styčným důstojníkem [[Vojtěch Luža|Vojtěcha Luži]], vojenského velitele [[Rada tří|Rady tří]], pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno ''Kozák''. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností [[Gestapo|gestapem]] odešel v říjnu [[1944]] zpět na [[Morava|Moravu]]. Váhala díky statečnosti zatčeného [[František Jiříkovský|Františka Jiříkovského]] nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny [[Avala-Modrý kruh]], která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]]. Avala-Modrý kruh byl do prosince [[1944]] začleněn do [[Rada tří|Radí tří]], kdy došlo z důvodu dalšímu zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů.<ref>Valašské Athény o.s.: [http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?id=osobnosti&what=V#null Slovník osobností východní Moravy: „V“] cit. 2009-05-24</ref><ref name="luza">{{Citace monografie | příjmení = Luža | jméno = Radomír | titul = V Hitlerově objetí: Kapitoly z českého odboje | vydání = 1. | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 536 (viz 218, 368, 378, 410) | isbn = 80-7215-286-6 }}</ref> |
||
Verze z 1. 9. 2011, 13:04
JUDr. Rastislav Váhala (9. června 1910, Vídeň – 2. prosince 1988, Praha) byl český právník, účastník československého protinacistického odboje.
Život
Váhala se narodil 8.dubna ve Vídni, studoval však ve Valašském Meziříčí gymnázium. Vysokoškolský diplom získal na Právnické fakultě UK v Praze. Během povinného vojenského výcviku absolvoval důstojnickou školu v Opavě, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva v záloze. V roce 1939 byl zapsán do seznamu advokátů, kancelář spolu s otcem měl na Národní třídě, žil v Praze na Spořilově.[1]
Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti. V červenci roku 1942 byl jeho otec v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách popraven. Od léta roku 1944 byl styčným důstojníkem Vojtěcha Luži, vojenského velitele Rady tří, pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno Kozák. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností gestapem odešel v říjnu 1944 zpět na Moravu. Váhala díky statečnosti zatčeného Františka Jiříkovského nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území protektorátu. Avala-Modrý kruh byl do prosince 1944 začleněn do Radí tří, kdy došlo z důvodu dalšímu zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů.[2][3]
Od ledna 1945 se skrýval nedaleko Mánesa v Praze, neboť ho hledalo gestapo. V dubnu 1945 se stal vojenským poradcem Zpravodajské brigády. Získal díky přesunu vysílačky Anna výsadku Platinum-Pewter přímý kontakt s londýnskou exilovou vládou[4][5]. Dne 5. května 1945 byl pověřen Českou národní radou funkcí vojenského zmocněnce v kasárnách Jiřího z Poděbrad.[5]
Po osvobození 1945
Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen[3]. Po komunistickém puči byl v letech 1948 až 1949 jedním z obhájců generála Heliodora Píky v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou. Podle vlastních slov ho gen. Píkovi doporučil spoluvězeň a bývalý odbojář Jan Pliczka. Po rozsudku smrti pro gen. Píku podal odvolání v podobě Zmatečné stížnosti a po zamítnutí pak žádost o milost u prezidenta republiky Klementa Gottwalda, taktéž zamítnutou. Po tragické popravě uzavřel svou advokátní kancelář, protože pro něj měla advokacie smysl jako obhajoba obviněného a raději se živil manuální prací jako sklobetonář.[1]
Byl perzekvován a později se zapojil do protikomunistického odboje. Začal pracovat na revizi procesu a o posmrtnou rehabilitaci generála Píky, která byla umožněna až v roce 1968, kdy byl rozsudek zrušen. Napsal o procesu s gen. Píkou knihu Smrt generála, která mohla vyjít až po roce 1989. Do konce života byl monitorován StB.[1] V 70. a 80. letech získal výjezdní doložku do Jugoslávie, kde se scházel s Radomírem Lužou (v Lublani, později ve Vídni), kterému předal mimo jiné spisy o procesu s gen. Píkou pro Hooverův archiv při Stanfordské univerzitě.[6][3]
Dílo
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rastislav Váhala
- Smrt generála, Melantrich, Praha 1992, str. 189
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ a b c Helena Glezgová: S nejvyšším trestem nikdo nepočítal, in Čtyřka, 2. roč., červen 2008, formát PDF
- ↑ Valašské Athény o.s.: Slovník osobností východní Moravy: „V“ cit. 2009-05-24
- ↑ a b c LUŽA, Radomír. V Hitlerově objetí: Kapitoly z českého odboje. 1.. vyd. Praha: Torst, 2006. 536 (viz 218, 368, 378, 410) s. ISBN 80-7215-286-6.
- ↑ Magdaléna Hromková: Podíl českých skautů v 2. odboji s důrazem na činnost Zpravodajské brigády, Arcibiskupské gymnázium, Praha 2005
- ↑ a b Jidnřich Marek: Četnické rekviem, str. 3–4, příloha časopisu Policista 4/2007, formát PDF
- ↑ Život a smrt generála Heliodora Píky, Hoover Library, Stanforad University, cit. 2009-05-24