Spravedlnost: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebrány 4 bajty ,  před 8 lety
m
typo
m (přidána Kategorie:Náboženství za použití HotCat)
m (typo)
 
=== Retributivní spravedlnost ===
 
Nejstarší je patrně představa spravedlnosti retributivní čili opravné: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit. Týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena. Retributivní spravedlnost vyžaduje, aby pokud se obvinění prokáže, byl viník přiměřeně potrestán, případně aby poškozená strana dostala náhradu a [[satisfakce|satisfakci]]. Nejstarší indický ''Zákoník Manuův'' (1. tisíciletí př. n. l.) vysvětluje tento požadavek takto:
:“Kdyby král neúnavně netrestal ty, které trestat má, silnější by si pekli ty slabší jako ryby na rožni. … Nikomu by nic nepatřilo a svět by byl vzhůru nohama.“
 
=== Distributivní spravedlnost ===
 
Požadavek distributivní spravedlnosti nastupuje tam, kde se mezi několik subjektů rozdělují požitky nebo břemena: při dělení dědictví nebo kořisti, při rozdělování daní a podobně. Když se dvě děti tahají o tabulku čokolády, je spravedlivé jim ji rozdělit. Jednoduchá či mechanická spravedlnost říká, že každému stejně. Jenže stejný objem daně (jako byla raně středověká daň z hlavy) je pro bohatého maličkost, kdežto chudého by zruinoval. Jako by distributivní spravedlnost neměla být slepá, ale brát ohled na to, kdo před ní právě stojí. Proto druhá úvaha říká, že se má přihlížet k možnostem plátce. Ale ani stejná [[mzda]] pro všechny by nebyla spravedlivá: má se brát v úvahu jeho výkon či zásluha.
 
 
=== Procesní spravedlnost ===
 
Moderní právo rozhoduje na základě psaných [[zákon (právo)|zákon]]ů, které nikdy nemohou být ve všem a v každém jednotlivém případě spravedlivé. Jak k tomu říká Aristotelés:
:„Pokud se týká různých jednání, mají sice obecné výroky (důvody, LOGOI) širší platnost, ale ty o jednotlivém jsou pravdivější.“<ref>Aristotelés, ''Etika Nikomachova'', 1107a.</ref>
 
=== Spravedlnost jako férovost ===
 
Aristotelés v ''Etice Nikomachově'' píše, že zákony se musí týkat jen těch nejčastějších případů a že tudíž někdy vedou k nespravedlnostem. Doporučuje proto soudcům jistou slušnost či férovost (řecky EPIEIKEIA, latinsky ''aequitas'', anglicky ''equity'' nebo ''fairness''), a to jako „opravu zákonné spravedlnosti“.
 

Navigační menu