Železobeton: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 16. 7. 2011, 16:54

Náhled na vybouranou strukturu železobetonu, který tvoří stropní panel

Železobeton je název pro konstrukce z betonu a tyčí betonářské výztuže, které jsou v betonových dílcích při výrobě uloženy (zality) tak, aby při předpokládané deformaci (zatížení) byly natahovány (ocel má velkou pevnost v tahu a velkou tažnost). Uvádí se, že železobeton byl vynalezen v roce 1867.

Popis

Existuje více metod, jak vypočítat množství a tloušťku výztuže, aby příslušný železobetonový díl vydržel předpokládané namáhání a ještě s patřičnou rezervou. Jedno z jednoduchých pravidel říká, že je nutné výztuž uložit do betonu tak, aby byla minimálně 5 cm pod povrchem betonu. Pak je díky chemické reakci mezi betonem a železem poměrně dobře chráněna proti korozi - což je velmi důležitý prvek, který určuje trvanlivost železobetonu. Další pravidlo říká, že v případě nastavování ocelových výztužných drátů se tyto musí překrývat minimálně o šestnáctinásobek průměru.

Podle předpokládaného zatížení betonových dílců se také vytváří konstrukce z výztuže, která je navržena tak aby co nejvíce bránila deformaci betonového dílce. Obvykle se jedná o prostorovou síť, kde některé části převládají (je v nich více drátů a/nebo silnějších). Například u vodorovných nosníků je větší část výztuže uložena ve spodní části průřezu, protože se při zatížení prohýbají a ocelová výztuž tomu zabrání. Svislé konstrukce - typicky pilíře mostů - mají naopak větší část výztuže po obvodu pilíře, kde její přítomnost zvětšuje pevnost při ohybu.

Skutečná pravidla jsou mnohem složitější a výpočet železobetonové konstrukce a dohled nad jejím zhotovením musí být svěřen autorizovanému stavebnímu inženýrovi nebo statikovi.

Krom civilních oblastí má, nebo spíše měl, železobeton velký význam v armádě, kde se z něj vyráběly nejrůznější kryty. V dnešní době, kdy lze speciálními pumami (konvenčními) prorazit železobetonový strop až o síle kolem deseti metrů, nemají železobetonové bunkry zdaleka takový význam, jako v polovině 20. století.