Cinemascope: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 10. 7. 2011, 18:08

Cinemascope je firemní označení systému umožňujícího natáčení a projekci v extrémně širokoúhlém formátu s poměrem stran cca 1:2,35, který zavedla v roce 1952 společnost 20th Century Fox. V současnoti se toto označení obecně užívá pro různé širokoúhlé projekční systémy založené na anamorfickém principu - při natáčení je snímaný obraz speciálním objektivem deformován (stranově stlačen) a při projekci opět roztažen projekčním objektivem s opačnou charakteristikou.

Poměr stran formátu se měnil, původní byl až 1:2,66 se zvukem na samostatném médiu, vlastním filmovém pásu. Pro možnost umístění 4 magnetických stop, po 2 na každé straně byly v roce 1953 zmenšeny otvory perforace a formát upraven na 1:2,55. V roce 1955 pod tlakem kin, která potřebovala zachovat optický monofonní zvuk tradičně umístěný na filmu ACADEMIC RATIO i magnetický stereofonní zvukový čtyřstopý záznam opět standardizovaného umístění na filmovém pásu vedl k další redukci okénka filmu pro obraz formátu 1:2,35 při tom, že se okénka svými horními a dolními okraji prakticky dotýkají. Tento formát byl na delší dobu ustálen i u dalších systémů širokého obrazu. Dotyk obrázků zvyšoval nároky na přesnost promítaček, kdy již při malé toleranci v dráze filmu docházelo k prosvěcování zejména na spodním okraji obrazu. To vedlo v roce 1970 k poslední úpravě formátu širokoúhlého obrazu Cinemascope snížením výšky okénka filmu, a tím i promítaného obrazu, na poměr 1:2,39.

Cinemascope zavedl novou specifikaci kinosálů s větším odstupem řad sedadel a obdélnými sály, užívanými vsoučasnosti zejména u multikin.

Reference

TÖTEBERG, Michael. Lexikon světového filmu. Praha: Orpheus, 2005. ISBN 80-903310-7-6.

Externí odkazy

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Cinemascope''' je firemní označení [[systém]]u umožňujícího natáčení a projekci v extrémně širokoúhlém formátu s poměrem stran cca 1:2,35, který zavedla v roce [[1952]] společnost [[20th Century Fox]]. V současnoti se toto označení obecně užívá pro různé širokoúhlé projekční systémy založené na anamorfickém principu - při natáčení je snímaný obraz speciálním objektivem deformován (stranově stlačen) a při projekci opět roztažen projekčním objektivem s opačnou charakteristikou.
-Poměr stran formátu se měnil, původní byl až 1:2,66 se zvukem na samostatném médiu, vlastním filmovém pásu. Pro možnost umístění 4 magnetických stop, po 2 na každé straně byly v roce 1953 zmenšeny otvory perforace a formát upraven na 1:2,55. V roce 1955 pod tlakem kin, která potřebovala zachovat optický monofonní zvuk tradičně umístěný na filmu ACADEMIC RATIO i magnetický stereofonní zvukový čtyřstopý záznam opět standardizovaného umístění na filmovém pásu vedl k další redukci okénka filmu pro obraz formátu 1:2,35 při tom, že se okénka svými horními a dolními okraji prakticky dotýkají. Tento formát byl na delší dobu ustálen i u dalších systémů širokého obrazu. Dotyk obrázků zvyšoval nároky na přesnost promítaček, kdy již při malé toleranci v dráze filmu docházelo k prosvěcování zejména na spodním okraji obrazu. To vedlo v roce 1970 k poslední úpravě formátu širokoúhlého obrazu Cinemascope snížením výšky okénka filmu, a tím i promítaného obrazu, na poměr '''2,39:1'''.
+Poměr stran formátu se měnil, původní byl až 1:2,66 se zvukem na samostatném médiu, vlastním filmovém pásu. Pro možnost umístění 4 magnetických stop, po 2 na každé straně byly v roce 1953 zmenšeny otvory perforace a formát upraven na 1:2,55. V roce 1955 pod tlakem kin, která potřebovala zachovat optický monofonní zvuk tradičně umístěný na filmu ACADEMIC RATIO i magnetický stereofonní zvukový čtyřstopý záznam opět standardizovaného umístění na filmovém pásu vedl k další redukci okénka filmu pro obraz formátu 1:2,35 při tom, že se okénka svými horními a dolními okraji prakticky dotýkají. Tento formát byl na delší dobu ustálen i u dalších systémů širokého obrazu. Dotyk obrázků zvyšoval nároky na přesnost promítaček, kdy již při malé toleranci v dráze filmu docházelo k prosvěcování zejména na spodním okraji obrazu. To vedlo v roce 1970 k poslední úpravě formátu širokoúhlého obrazu Cinemascope snížením výšky okénka filmu, a tím i promítaného obrazu, na poměr '''1:2,39'''.
 Cinemascope zavedl novou specifikaci kinosálů s větším odstupem řad sedadel a obdélnými sály, užívanými  vsoučasnosti zejména u multikin.