Sklobeton: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Dinybot (diskuse | příspěvky)
m robot: automatizované stylistické a typografické korekce podle specifikace
m wiki a urpavy
Řádek 1: Řádek 1:
{{wikify}}

Pojem '''sklobeton''' se užívá pro dva zcela odlišné materiály.
Pojem '''sklobeton''' se užívá pro dva zcela odlišné materiály.


==Dělení dle použití==
*Sklobeton jako kompozitní materiál složený z [[portlandský cement|portlandského cementu]], [[skleněné vlákno|skleněných vláken]], anorganického plniva a dalších přísad dle požadovaných vlastností konečného materiálu.
===Kompozitní materiál===
Sklobeton lze odlévat do forem a dosahovat tak téměř libovolných tvarů. Často se využívá schopnosti sklobetonu přenášet velká zatížení i v malých tloušťkách materiálu, obvykle 1-3 cm. Další důležitou vlastností sklobetonu je nízká tepelná roztažnost a vysoká odolnost proti tepelným rázům. Díky těmto vlastnostem je oblast použití sklobetonu velmi široká. Používá se na obkladové desky, kabelové žlaby s velkými požadavky na mechanickou pevnost a ohnivzdornost (zkratové proudy apod.), kryty kabelových žlabů, skříně, nádoby, chráničky, vložkování stávajících konstrukcí, ztracené bednění, ozdobné prvky budov, okenní orámování, atd.. Všechny tyto výrobky jsou díky tenkým stěnám relativně lehké a snadno manipulovatelné.
*Sklobeton jako [[kompozitní materiál]] složený z [[portlandský cement|portlandského cementu]], [[skleněné vlákno|skleněných vláken]], anorganického plniva a dalších přísad dle požadovaných vlastností konečného materiálu.
Sklobeton lze odlévat do forem a dosahovat tak téměř libovolných tvarů. Často se využívá schopnosti sklobetonu přenášet velká zatížení i v malých tloušťkách materiálu, obvykle 1-3 cm. Další důležitou vlastností sklobetonu je nízká tepelná roztažnost a vysoká odolnost proti [[tepelný ráz|tepelným rázům]]. Díky těmto vlastnostem je oblast použití sklobetonu velmi široká. Používá se na obkladové desky, kabelové žlaby s velkými požadavky na mechanickou pevnost a ohnivzdornost (zkratové proudy apod.), kryty kabelových žlabů, skříně, nádoby, chráničky, vložkování stávajících konstrukcí, ztracené bednění, ozdobné prvky budov, okenní orámování, atd.. Všechny tyto výrobky jsou díky tenkým stěnám relativně lehké a snadno manipulovatelné.
===Konečný výrobek===
*Sklobeton jako konečný výrobek tvořený [[beton]]em, [[luxfera|luxferami]] a ocelovou výztuží.
Ze sklobetonu se vytváří svislé i vodorovné konstrukce, které díky použitým [[luxfera|luxferám]] umožňují různou míru prostupu světla skrz konstrukci. Vlastnosti sklobetonu jsou rozmanité a závisí na druhu a množství použitých materiálů.Nosnou konstrukci sklobetonových konstrukcí tvoří výhradně železobetonový (u nosných prvků), nebo betonový (u nenosných prvků) rám, případně [[trám]]y.


==Sklobetonové konstrukce==
*Sklobeton jako konečný výrobek tvořený [[beton]]em, [[luxfera|luxferami]] a ocelovou výztuží.
===Nosné===
Ze sklobetonu se vytváří svislé i vodorovné konstrukce, které díky použitým [[luxfera|luxferám]] umožňují různou míru prostupu světla skrz konstrukci. Vlastnosti sklobetonu jsou rozmanité a závisí na druhu a množství použitých materiálů.Nosnou konstrukci sklobetonových konstrukcí tvoří výhradně železobetonový (u nosných prvků), nebo betonový ( u nenosných prvků) rám, případně trámy.
Zde se sklobeton používá nejčastěji na zastropení prostor vyžadujících větší přístup denního světla.Příkladem mohou být stropy sklepních [[světlík]]ů, [[ateliér]]y, nebo [[pasáž]]e ([[Václavská pasáž]] na [[Karlovo náměstí|Karlově náměstí]] v [[Praha|Praze]]). Geometrický tvar zastropení může být charakteru rovinné desky nebo křivky ([[kruhový oblouk]] - [[klenba]], [[parabolický oblouk]],atd. Po stavebně-technické stránce jsou obvyklé dvě varianty těchto stropů. První je varianta s rovným podhledem, kdy nosné trámy lícují na vnějším i vnitřním povrchu stropu se skleněnými tvarovkami. U tohoto druhu se zpravidla používají duté tvarovky. Druhou možností je sklobetonový strop s viditelnými trámy. Tento se z hlediska statického působení neliší od typu prvního. Rozdíl spočívá v tom, že na vnitřní straně stropu nosné trámy přesahují skleněné tvarovky. U této varianty se používají hlavně tvarovky, které nejsou uzavřené, tj. nemají vzduchovou dutinu. Dle statického působení můžeme rozlišit tyto stropy na tzv. jednosměrně nebo obousměrně pnuté. U jednosměrného systému jsou nosná žebra vedena pouze v jednom směru (vždy v tom půdorysně kratším). Žebra vedoucí v druhém směru tedy nejsou nosné a jejich únosnost se při návrhu nezohlednuje. U obousměrného systému se vedou nosná žebra v obouch směrech. Tento druhý systém se používá k zastropení půdorysů o poměrech rozměrů cca 1:1,5.
Sklobetonové konstrukce tedy můžeme dělit na:
===Nenosné===
*a.)Nosné
I zde našly sklobetonové konstrukce své uplatnění. Používají se zejména jako [[příčka|příčky]] a výplně otvorů. Je třeba zdůraznit že tyto typy prvků nesmějí být přímo zatíženy! Příčky se staví z uzavřených dutých tvárnic, u starších objektů se můžeme setkat i s plnými. Tvárnice se kladou na sebe a do ložných spár se vkládá ocelová výztuž (může být betonářská nebo pásková). Celá příčka se musí ukotvit do přiléhajícího zdiva. Toto se provádí dvěma způsoby. První z nich spočívá ve vysekání drážky do zdiva, hluboké min. 25mm. Při stavbě příčky se pak provádí betonový rám šířky min. 50mm, který je vyztužen [[betonářksá ocel|betonářskou ocelí]]. Tento rám je v drážce uložen do pružné vložky( drážka je „vystlána“ např.plstí).Druhým řešením je ukotvení příčky do ocelového [[U profil]]u, který se upevní k nosným stěnám, nejlépe nastřelením.Tohoto způsobu se využije zejména při kotvení do železobetonových stěn. U příček vyšších než 3 metry se dělí příčka železobetonovým trámem. Příčky o o velké ploše se dělí dilatačními spárami na plochy o velikosti cca 12 m čtverečních. Pro výplně otvorů platí stejné zásady jako pro příčky a provádějí se stejně. U otvorů oddělujících vnitřní a vnější prostory se zásadně používají duté tvarovky, kvůly tepelnému odporu. Velká technologická a staveništní pracnost vedla u nenosných sklobetonových prvků k jejich prefabrikaci. [[Prefabrikát]]y se používají většinou jako výplně otvorů(spíše okna). vyrábějí se v modulových rozměrech a do stavby jsou montována pomocí zdvihací techniky, např. [[autojeřáb]]u.
Zde se sklobeton používá nejčastěji na zastropení prostor vyžadujících větší přístup denního světla.Příkladem mohou být stropy sklepních světlíků, ateliéry, nebo pasáže (Václavská pasáž na Karlově náměstí v Praze). Geometrický tvar zastropení může být
charakteru rovinné desky nebo křivky (kruhový oblouk- klenba, parabolický oblouk,atd.Po stavebně-technické stránce jsou obvyklé dvě varianty těchto stropů.První je varianta z rovným podhledem, kdy nosné trámy lícují na vnějším i vnitřním povrchu stropu se skleněnými tvarovkami.U tohoto druhu se zpravidla používají duté tvarovky. Druhou možností je sklobetonový strop s viditelnými trámy. Tento se z hlediska statického působení neliší od typu prvního. Rozdíl spočívá v tom, že na vnitřní straně stropu nosné trámy přesahují skleněné tvarovky.U této varianty se používají hlavně tvarovky, které nejsou uzavřené,tj. nemají vzduchovou dutinu.Dle statického působení můžeme rozlišit tyto stropy na tzv. jednosměrně nebo obousměrně pnuté. U jednosměrného systému jsou nosná žebra vedena pouze v jednom směru (vždy v tom půdorysně kratším).Žebra vedoucí v druhém směru tedy nejsou nosné a jejich únosnost se při návrhu nezohlednuje.U obousměrného systému se vedou nosná žebra v obouch směrech. Tento druhý systém se používá k zastropení půdorysů o poměrech rozměrů cca 1:1,5.
*b.) Nenosné
I zde našly sklobetonové konstrukce své uplatnění. Používají se zejména jako příčky a výplně otvorů. Je třeba zdůraznit že tyto typy prvků nesmějí být přímo zatíženy!Příčky se staví z uzavřených dutých tvárnic, u starších objektů se můžeme setkat i s plnými. tvárnice se kladou nasebe a do ložných spár se vkládá ocelová výztuž (může být betonářská nebo pásková). Celá příčka se musí ukotvit do přiléhajícího zdiva. Toto se provádí dvěma způsoby. První z nich spočívá ve vysekání drážky do zdiva, hluboké min. 25mm.Při stavbě příčky se pak provádí betonový rám šířky min. 50mm, který je vyztužen betonářskou ocelí.Tento rám je v drážce uložen do pružné vložky( drážka je „vystlána“ např.plstí).Druhým řešením je ukotvení příčky do ocelového U profilu, který se upevní k nosným stěnám, nejlépe nastřelením.Tohoto způsobu se využije zejména při kotvení do železobetonových stěn.U příček vyšších než 3 metry se dělí příčka železobetonovým trámem. Příčky o o velké ploše se dělí dilatačními spárami na plochy o velikosti cca 12 m čtverečních.
pro výplně otvorů platí stejné zásady jako pro příčky a provádějí se stejně. U otvorů oddělujících vnitřní a vnější prostory se zásadně používají duté tvarovky, kvůly tepelnému odporu.
Velká technologická a staveništní pracnost vedla u enosných sklobetonových prvků k jejich prefabrikaci. Prefabrikáty se používají většinou jako výplně otvorů(spíše okna). vyrábějí se v modulových rozměrech a do stavby jsou montována pomocí zdvihací techniky, např. autojeřábu.



Verze z 25. 8. 2006, 00:50

Pojem sklobeton se užívá pro dva zcela odlišné materiály.

Dělení dle použití

Kompozitní materiál

Sklobeton lze odlévat do forem a dosahovat tak téměř libovolných tvarů. Často se využívá schopnosti sklobetonu přenášet velká zatížení i v malých tloušťkách materiálu, obvykle 1-3 cm. Další důležitou vlastností sklobetonu je nízká tepelná roztažnost a vysoká odolnost proti tepelným rázům. Díky těmto vlastnostem je oblast použití sklobetonu velmi široká. Používá se na obkladové desky, kabelové žlaby s velkými požadavky na mechanickou pevnost a ohnivzdornost (zkratové proudy apod.), kryty kabelových žlabů, skříně, nádoby, chráničky, vložkování stávajících konstrukcí, ztracené bednění, ozdobné prvky budov, okenní orámování, atd.. Všechny tyto výrobky jsou díky tenkým stěnám relativně lehké a snadno manipulovatelné.

Konečný výrobek

  • Sklobeton jako konečný výrobek tvořený betonem, luxferami a ocelovou výztuží.

Ze sklobetonu se vytváří svislé i vodorovné konstrukce, které díky použitým luxferám umožňují různou míru prostupu světla skrz konstrukci. Vlastnosti sklobetonu jsou rozmanité a závisí na druhu a množství použitých materiálů.Nosnou konstrukci sklobetonových konstrukcí tvoří výhradně železobetonový (u nosných prvků), nebo betonový (u nenosných prvků) rám, případně trámy.

Sklobetonové konstrukce

Nosné

Zde se sklobeton používá nejčastěji na zastropení prostor vyžadujících větší přístup denního světla.Příkladem mohou být stropy sklepních světlíků, ateliéry, nebo pasáže (Václavská pasáž na Karlově náměstí v Praze). Geometrický tvar zastropení může být charakteru rovinné desky nebo křivky (kruhový oblouk - klenba, parabolický oblouk,atd. Po stavebně-technické stránce jsou obvyklé dvě varianty těchto stropů. První je varianta s rovným podhledem, kdy nosné trámy lícují na vnějším i vnitřním povrchu stropu se skleněnými tvarovkami. U tohoto druhu se zpravidla používají duté tvarovky. Druhou možností je sklobetonový strop s viditelnými trámy. Tento se z hlediska statického působení neliší od typu prvního. Rozdíl spočívá v tom, že na vnitřní straně stropu nosné trámy přesahují skleněné tvarovky. U této varianty se používají hlavně tvarovky, které nejsou uzavřené, tj. nemají vzduchovou dutinu. Dle statického působení můžeme rozlišit tyto stropy na tzv. jednosměrně nebo obousměrně pnuté. U jednosměrného systému jsou nosná žebra vedena pouze v jednom směru (vždy v tom půdorysně kratším). Žebra vedoucí v druhém směru tedy nejsou nosné a jejich únosnost se při návrhu nezohlednuje. U obousměrného systému se vedou nosná žebra v obouch směrech. Tento druhý systém se používá k zastropení půdorysů o poměrech rozměrů cca 1:1,5.

Nenosné

I zde našly sklobetonové konstrukce své uplatnění. Používají se zejména jako příčky a výplně otvorů. Je třeba zdůraznit že tyto typy prvků nesmějí být přímo zatíženy! Příčky se staví z uzavřených dutých tvárnic, u starších objektů se můžeme setkat i s plnými. Tvárnice se kladou na sebe a do ložných spár se vkládá ocelová výztuž (může být betonářská nebo pásková). Celá příčka se musí ukotvit do přiléhajícího zdiva. Toto se provádí dvěma způsoby. První z nich spočívá ve vysekání drážky do zdiva, hluboké min. 25mm. Při stavbě příčky se pak provádí betonový rám šířky min. 50mm, který je vyztužen betonářskou ocelí. Tento rám je v drážce uložen do pružné vložky( drážka je „vystlána“ např.plstí).Druhým řešením je ukotvení příčky do ocelového U profilu, který se upevní k nosným stěnám, nejlépe nastřelením.Tohoto způsobu se využije zejména při kotvení do železobetonových stěn. U příček vyšších než 3 metry se dělí příčka železobetonovým trámem. Příčky o o velké ploše se dělí dilatačními spárami na plochy o velikosti cca 12 m čtverečních. Pro výplně otvorů platí stejné zásady jako pro příčky a provádějí se stejně. U otvorů oddělujících vnitřní a vnější prostory se zásadně používají duté tvarovky, kvůly tepelnému odporu. Velká technologická a staveništní pracnost vedla u nenosných sklobetonových prvků k jejich prefabrikaci. Prefabrikáty se používají většinou jako výplně otvorů(spíše okna). vyrábějí se v modulových rozměrech a do stavby jsou montována pomocí zdvihací techniky, např. autojeřábu.