Ratifikace: Porovnání verzí
m →Odkazy: -ext. odkaz (nerozšiřující) |
m typo, vnitrostátnímu |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Mezinárodní právo == |
== Mezinárodní právo == |
||
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny |
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny vnitrostátnímu právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na politické situaci, jak ji vyjadřuje okamžité složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. Formu ratifikace určují ústavy. |
||
Pokud stát přistupuje k již platné smlouvě jako další smluvní strana, hovoří se o [[přistoupení]] nebo [[ratihabice|ratihabitaci]](z [[latina|latinského]] ''pro ratum habeo'', považuji za platné).<ref>[http://untreaty.un.org/English/guide.pdf United Nations Treaty Collection, Treaty Reference Guide(1999)]</ref> <ref>M. Bartošek, ''Encyklopedie římského práva''. Praha: Academie 1993, str. 231. </ref> |
Pokud stát přistupuje k již platné smlouvě jako další smluvní strana, hovoří se o [[přistoupení]] nebo [[ratihabice|ratihabitaci]] (z [[latina|latinského]] ''pro ratum habeo'', považuji za platné).<ref>[http://untreaty.un.org/English/guide.pdf United Nations Treaty Collection, Treaty Reference Guide(1999)]</ref> <ref>M. Bartošek, ''Encyklopedie římského práva''. Praha: Academie 1993, str. 231. </ref> |
||
== Ratifikace v České republice == |
== Ratifikace v České republice == |
||
Verze z 19. 6. 2011, 18:09
Ratifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) je závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy, případně ústavy. V anglosaské oblasti se užívá i v soukromém právu, kde znamená potvrzení smlouvy, kterou sjednal nějaký agent, statutárním zástupcem.
Mezinárodní právo
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny vnitrostátnímu právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na politické situaci, jak ji vyjadřuje okamžité složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. Formu ratifikace určují ústavy.
Pokud stát přistupuje k již platné smlouvě jako další smluvní strana, hovoří se o přistoupení nebo ratihabitaci (z latinského pro ratum habeo, považuji za platné).[1] [2]
Ratifikace v České republice
V České republice se ratifikačního procesu účastní Parlament České republiky, který s ratifikací vyslovuje na základě článku 10 a článku 10a Ústavy souhlas, přičemž u mezinárodních smluv:
- a) upravujících práva a povinnosti osob,
- b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
- c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
- d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
- e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba podle článku 49 Ústavy souhlasu obou komor parlamentu. Ratifikace mezinárodních smluv je pak na základě článku 63 odst. 1 písm. b) Ústavy ukončena podpisem prezidenta republiky.
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování (referendum). Tak tomu bylo v ČR při ratifikaci smlouvy o přistoupení k Evropské unii v červnu 2003, kdy pro ni hlasovalo 77,2 % voličů.
V jiných státech
V USA ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve Velké Británii vláda jménem královny. V Německu smlouvy ratifikuje president[3].
Odkazy
CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.
Reference
- ↑ United Nations Treaty Collection, Treaty Reference Guide(1999)
- ↑ M. Bartošek, Encyklopedie římského práva. Praha: Academie 1993, str. 231.
- ↑ http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I