Soudní dvůr Evropské unie: Porovnání verzí
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
Pro pochopení role Soudního dvora je potřebné si uvědomit, že Evropská unie sestává z řady států, z nichž každý má své vlastní vnitrostátní právo. Evropské právo je však jen jedno a bylo třeba zabránit tomu, aby bylo v každém členském státě při své aplikaci vykládáno jinak. Proto byla Soudnímu dvoru svěřena úloha tento výklad sjednocovat a Soudní dvůr neváhá této své pravomoci hojně využívat. |
Pro pochopení role Soudního dvora je potřebné si uvědomit, že Evropská unie sestává z řady států, z nichž každý má své vlastní vnitrostátní právo. Evropské právo je však jen jedno a bylo třeba zabránit tomu, aby bylo v každém členském státě při své aplikaci vykládáno jinak. Proto byla Soudnímu dvoru svěřena úloha tento výklad sjednocovat a Soudní dvůr neváhá této své pravomoci hojně využívat. |
||
== Soud prvního stupně a Soud pro veřejnou službu == |
|||
Vedle dvora funguje od roku 1989 [[Tribunál]] (lisabonskou smlouvou přejmenovaný [[Soud prvního stupně]]), který rozhoduje některé spory v první instanci. Evropský soudní dvůr v těchto sporech má roli odvolacího soudu. Specializovaným orgánem Soudu prvního stupně je [[Soud pro veřejnou službu]] který rozhoduje pracovní spory mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci. V těchto sporech může Evropský soudní dvůr mít roli přezkumu odvolání, které projednal Soud prvního stupně. Rozhoduje o žalobách podaných jednotlivci. |
|||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
Verze z 13. 6. 2011, 17:41
- Nezaměnit s Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, orgánem Rady Evropy
Evropská unie |
Tento článek je o: |
Politika
|
|
Soudní dvůr Evropské unie (dříve Evropský soudní dvůr; ESD) je nejvyšším soudem Evropské unie. Má poslední slovo ve věcech právní řádu EU. Byl zřízen v roce 1952 a sídlí v Lucemburku na rozdíl od většiny ostatních institucí EU, které sídlí v Bruselu. V čele je předseda. Za každý stát EU v něm je 1 soudce.
Historie
ESD byl zřízen v roce 1952 Pařížskou smlouvou v rámci Evropského společenství uhlí a oceli. Původně se skládal ze sedmi soudců. Tento počet byl shledán ideálním z hlediska reprezentativnosti soudu a také vzhledem k tomu, že se nikdy nemohlo stát, že by rozhodování dopadlo nerozhodně. Na základě Římských smluv se v roce 1958 stal společnou soudní institucí Evropského společenství uhlí a oceli, Euratomu a Evropského hospodářského společenství.
Když v roce 1992 Maastrichtská smlouva vytvořila Evropskou unii, název tohoto soudu se na rozdíl od názvu ostatních institucí nezměnil. Ale jeho kompetence se nadále týkaly hlavně věcí spadající pod první pilíř EU.
Složení, organizace
Od Maastrichtské smlouvy počet soudců odpovídá počtu členských států. V současnosti je složen ze 27 soudců volených na dobu 6 let (opětovné jmenování je možné) na základě dohody členských států. V praxi každý členský stát navrhuje svého soudce. Soudce musí být z řad osob, které v tomto státě mohou zastávat nejvyšší soudní funkce. Ze svého středu soudci volí předsedu na dobu tří let. V zájmu efektivnosti není založen na rozhodování v plénu, nýbrž obvykle zasedá jako „velký senát“ složený pouze ze 13 soudců nebo v senátech po pěti nebo třech soudcích. Soudci jsou samozřejmě povinni být nezávislí, a to jak obecně, tak na členských státech. To mimo jiné znamená, že nesmí přijímat žádné instrukce od států, který je do ESD delegoval.
Kromě soudců působí u soudního dvora (nyní v počtu osmi, Lisabonská smlouva počítá se zvýšením jejich počtu) také tzv. generální advokáti. S běžně chápaným pojmem „advokát“ nemají ovšem generální advokáti nic společného. Mohou se dotazovat účastníků soudního řízení a podávat vlastní "názory" na řešení konkrétní věci ještě před tím, než soudci rozhodnou. Soudci nejsou oficiálně povinni se těmito názory řídit. Od roku 2003 jsou generální advokáti požádání o vyslovení svého názoru zpravidla jenom tehdy, pokud soud řeší nějakou novou právní otázku. Smysl tohoto jejich počínání je v tom, že dochází k dvojímu právnímu posouzení dané věci, a je tak částečně kompenzována jednoinstančnost Soudního dvora. Soudní dvůr se ve svém rozhodnutí může ztotožnit se závěry generálního advokáta, nebo také rozhodnout zcela jinak.
Význam
Soudní dvůr má představuje hnací motor pro rozvoj komunitárního práva i Evropské unie vůbec. Jeho význam spočívá nejenom v jeho pravomoci rozhodovat v právě uvedených řízeních, ale i v tom, že v rámci těchto řízení se vyslovuje i k zásadním otázkám celého práva Společenství a svým výkladem toto právo dotváří. Teoreticky sice rozhodnutí Soudního dvora nemají charakter precedentů a nejsou pramenem práva (tzn. jsou závazná vždy jen v konkrétní věci, nikoliv obecně, jako je tomu v anglosaském právu), nicméně v praxi bývají považovány za směrodatná. Rozhodnutími Soudního dvora tak například byla rozpracována problematika účinků práva Společenství v členských státech nad rámec toho, co by bylo možné na první pohled vyčíst ze zřizovacích smluv. Soudní dvůr totiž postupuje nejen s ohledem na doslovné znění právní úpravy, ale ve svých rozhodnutích se někdy odvolává i na její duch.
Pro pochopení role Soudního dvora je potřebné si uvědomit, že Evropská unie sestává z řady států, z nichž každý má své vlastní vnitrostátní právo. Evropské právo je však jen jedno a bylo třeba zabránit tomu, aby bylo v každém členském státě při své aplikaci vykládáno jinak. Proto byla Soudnímu dvoru svěřena úloha tento výklad sjednocovat a Soudní dvůr neváhá této své pravomoci hojně využívat.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soudní dvůr Evropské unie na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: European Court of Justice
- Wikidata: Court of Justice of the European Union
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat: