Jindřich II. Minsterberský: Porovnání verzí
m Změna portálových šablon podle doporučení Wikipedie:Wikiportál |
m r2.7.1) (robot přidal: en:Henry II, Duke of Münsterberg-Oels |
||
| Řádek 42: | Řádek 42: | ||
[[de:Heinrich II. (Münsterberg-Oels)]] |
[[de:Heinrich II. (Münsterberg-Oels)]] |
||
[[en:Henry II, Duke of Münsterberg-Oels]] |
|||
Verze z 10. 6. 2011, 17:37
Jindřich II. Minsterberský (29. března 1507 Olešnice – 2. srpna 1548 Bierutów) byl minsterberský, olešnický a bernštatský kníže pocházející z minsterberské větve pánů z Poděbrad.
Život
Byl synem minsterbersko-olešnického knížete Karla I. a jeho manželky Anny Zaháňské. Základní vzdělání získal u domácího učitele a pozdějšího významného reformačního kazatele Jana Hesse.[1] Po smrti svého otce se spolu se svými bratry Jáchymem, Janem a Jiřím stal minsterberským a olešnickým knížetem. V roce 1530 přestoupil pod vlivem svého švagra Jiřího Braniborsko-Ansbašského k luterství.[2] Jeho rezidence v Olešnici se pak stala jedním z důležitých center humanismu a reformace ve Slezsku.[3] V roce 1538 vyhnal ze svého panství katolické kněze a nahradil je luterskými pastory. Spolu s bratry zastavil v roce 1542 minsterberské knížectví Fridrichu II. Lehnickému za 40 000 zlatých. Následně si bratři rozdělili olešnické knížectví tak, že Jindřichovi připadla část se sídlem v Bierutově (Bernstadt). Dne 7. února 1529 se oženil s Markétou z Pernštejna, dcerou Jana z Pernštejna, ale nevěsta brzy po sňatku zemřela.[4] Jeho druhou manželkou se stala Markéta Meklenburská, dcera Jindřicha Meklenbursko-Zvěřínského a Heleny Falcké.[2] Podle barokního historika Jana Sinapia byl váženým a dobrým knížetem.[5]
Potomci
- Anna (1539–1568)
- Salomena (1540–1567)
- Jindřich III. (1542–1587)
- Karel (*/† 1543)
- Jiří (1544–1556)
- Karel II. (1545–1617)
- Kateřina (1548–1579)
Reference
- ↑ FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. S. 177. Dále jen Poděbradové.
- ↑ a b FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 101.
- ↑ Poděbradové, s. 171
- ↑ Poděbradové, s. 178
- ↑ Poděbradové, s. 181
Literatura
- FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.
- FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95-106.
- FUKALA, Radek. Slezsko - neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4.
- GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky)
- GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s.
Externí odkazy