Allen Carr

Allen Carr (2. září 1934 – 29. listopadu 2006) byl britský odborník na odvykání kouření a autor knih především o odvykání kouření. Na celém světě fungují kliniky, které léčí kouření jeho metodou, kterou objevil v roce 1983 - metodu EASYWAY® - snadnou cestu, jak přestat kouřit. Nebyl lékař, ani psycholog, jeho kvalifikace byla specifická - do roku 1983, než s kouřením skoncoval, třiatřicet let nepřetržitě kouřil; v posledních letech až 100 cigaret denně!

Začátky

Předtím, než Allen Carr přestal kouřit a než se začal profesionálně věnovat problému kouření, se živil jako účetní. Provedl mnoho pokusů přestat kouřit a vždy trpěl velmi silnými depresemi. Jednou, při svém předposledním pokusu, nekouřil půl roku a po celou dobu trpěl hroznými stavy. Vždy se postavil vedle kuřáka, aby se přiživil na obláčku tabákového dýmu, v metru nastupoval vždy jen do kupé pro kuřáky. Po půl roce pekelných útrap opět ztroskotal a věděl, že už nikdy nenajde tolik síly, aby znovu takovým obdobím prošel. Dokonce plakal, protože si myslel, že bude muset kouřit do konce života.

Carr popisoval, že měl v poslední době své kuřácké kariéry zdravotní problémy - od námahy spojené s kašlem trpěl silnými bolestmi hlavy a neustále cítil bušení v žíle probéhající kolmo ve středu čela. Jen čekal, až zemře na krvácení do mozku, na mrtvici nebo na něco podobného. Carr v posledních letech dokázal vykouřit i 100 cigaret denně, ovšem nikdy méně než tři krabičky denně. Jako mají všichni kuřáci potřebu si zapálit v určitých chvílích, např. při telefonování, ve společnosti, u kávy, po jídle, tak Carr popisoval, že bez cigarety si nebyl schopen ani přepnout televizní program nebo vyměnit žárovku. Napsal, že byl fyzicky i psychicky cigaretovým feťákem.

Ale 15. července 1983 přestal kouřit natrvalo, bez abstinenčních příznaků, bez pochybností, dokonce už v prvním období radikálního odvykání od nikotinu byl v absolutní pohodě a věděl, že už nikdy nebude kouřit. Zjistil, že něco objevil; něco, o čem se každému kuřákovi jen sní: jednoduchou metodu jak přestat kouřit. Začal zkoumat, proč bylo tak jednoduché přestat kouřit, ale nemohl tomu přijít na kloub, než zjistil, že problém není nutno hledat v tom, proč to bylo tak jednoduché, nýbrž spíše proč se to zdá jiným kuřákům tak těžké. Začal se profesionálně věnovat problému závislosti na nikotinu a léčit z této závislosti kuřáky; nejdříve svou metodu používal na individuálních sezeních, a nakonec při skupinových seminářích. Dnes se tyto skupinové semináře konají po celém světě pod značkou Allen Carr´s EASYWAY®. V roce 1985 Allen napsal svou nejznámější knihu Snadná cesta jak přestat kouřit, která se stala postupem času bestsellerem a byla vydána v mnoha jazycích. Dodnes je to nejprodávanější kniha o odvykání kouření. Sám Allen tvrdil, že je jedno, jestli kuřáci navštíví jeho kurz, nebo si přečtou knihu - obojí funguje jen jako různé médium, které ovšem zprostředkovává tutéž metodu; samozřejmě s rozdílem, že při sezení může kuřák klást otázky a své pochybnosti probrat se školenými instruktory.

Filozofie metody Allen Carr's EASYWAY® To Stop Smoking

Metoda EASYWAY® je v principu protikladem tradiční "metody silné vůle". Allen tvrdil, že k tomu, aby člověk přestal kouřit, silnou vůli nepotřebuje; potřebuje se pouze myšlenkově naladit do stavu, kdy nebude po cigaretách tesknit. Jestliže se takto kuřák naladí ještě během doby, co kouří, bude vyléčen ze své závislosti v momentě, kdy zamáčkne svou poslední cigaretu, bez pochybností, bez abstinenčních příznaků.

Metoda se zakládá na analytickém myšlení a zdravém rozumu. Carr kuřákům vysvětloval, že se na sebe musejí dívat jako na drogově závislé, že musejí fakt, že jsou drogově závislí, akceptovat. Navzdory tomu ovšem tvrdil, že samotná drogová (fyzická) závislost na nikotinu je poměrně slabá, resp. abstinenční symptomy jsou slabé, kuřák si je většinou při odvykání vůbec neuvědomí, necítí žádnou fyzickou bolest, je to jen pocit prázdnoty. Skutečným problémem podle něj jsou pochybnosti, jež vznikají díky tzv. vymývání mozků. Učil, že kuřák musí toto vymývání mozků prohlédnout. Říkal, že jsme mu podrobeni od dětství - jde o reklamu na cigarety, která je sice už oficiálně zakázaná, ale neoficiálně probíhá dál, ve filmech, seriálech atd., kde mnoho hlavních i vedlejších hrdinů kouří, a to při různých příležitostech, které nejsou vybrány náhodně. Těmito různými scénami se člověku od malička vštěpuje, že cigareta je něčím skvělým, že cigareta nás uvolňuje, zbavuje nás stresu, zahání nudu, pomáhá nám se koncentrovat, umožňuje lepší relaxaci. A též tvrdil, že nejvíce mýtů o kouření rozšiřují sami kuřáci mezi sebou. Tyto mýty Allen Carr argumentačně zpochybňoval a objasňoval jejich absurditu.

Carr tvrdil, že jediný důvod, proč člověk kouří, jsou abstinenční symptomy, které způsobila sama cigareta, a kuřák je další cigaretou chce odstranit, díky čemuž si ovšem způsobí další a horší abstinenční symptomy. Že každá cigareta kuřáka stahuje dolů a on má pocit, že působí zcela opačně. Ovšem vymývání mozků nás přesvědčuje o tom, že kouření nám kromě tlumení abstinenčních příznaků přináší ještě něco navíc. Jestliže toto prokoukneme a pochopíme mechanismus závislosti na nikotinu a pochopíme vymývání mozků, přestaneme kouřit, prostě tak, tvrdil Carr. Ovšem také zdůrazňoval, že kuřák musí přece jen přestat kouřit sám, metoda ho pouze naladí na správný postoj a tím to pro něj udělá snadné. Carr ve své knize psal, že kouření je jako nosit příliš těsné boty, jen aby kuřáci zažili při vyzutí pocit úlevy. Ovšem u silných dlouhodobých kuřáků už cigareta nedokáže zcela abstinenční příznaky odstranit a dokonce i při kouření jim bude něco chybět. To, jak psal, je ještě směšnější než nosit těsné boty, neboť kuřák stále cítí bolest, ačkoli si boty už dávno vyzul. Carr říkával, že cigarety získávají na ceně teprve tehdy, když žádné nemáme, tedy po určitém období abstinence. Kuřák musí jít hlavou proti zdi (tzn. trpět abstinenčními příznaky), jen aby si vytvořil iluzi, že pocit, že s tím skončí, je tak příjemný.

Allen se moc nezabýval zdravotními riziky kouření a dalšími negativními jevy, nezabýval se tím, proč by kuřák neměl kouřit, jelikož to on sám moc dobře ví. Carr se naopak zabýval tím, proč navzdory zjevným nevýhodám kuřák přesto dál kouří.

Metoda Allen Carr's EASYWAY® To Stop Smoking je proslulá také tím, že doporučuje, či přímo nařizuje nepřestat kouřit, dokud člověk neabsolvuje kompletní seminář, či nedočte knihu až do konce. Carr vysvětloval, že aby kuřák pochopil, proč kouří, a vše naplno vnímal, nesmí ho nic rozptylovat. Kuřáka ovšem rozptylují abstinenční symptomy, nemůže-li kouřit, proto nakazoval kuřákům, aby nepřestávali kouřit do závěru semináře nebo do přečtení jeho knihy. U semináře platí tříměsíční záruka na vrácení peněz, nepodaří-li se kuřákovi přestat kouřit.

Semináře Allen Carr's EASYWAY® To Stop Smoking

Metoda je z odborného hlediska kognitivně-behaviorální psychoterapií. Kuřák si při účasti na semináři nebo při čtení knihy postupně uvědomuje skutečné důvody, proč kouří, a postupně začíná chápat hloubku a mechanismus své závislosti. Kliniky fungují v asi čtyřiceti zemích světa a celkově jich existuje kolem sta. Původně vznikly v Anglii a fungovaly jen na bázi doporučení.

Známými osobnostmi, kteří přestali kouřit díky metodě Allena Carra, jsou například Richard Branson, Anthony Hopkins, Anjelica Huston, Ashton Kutcher, Britney Spears, Ruby Wax, Johnny Cash a mnoho dalších.

Kurz se zpravidla skládá z jednoho sezení v trvání asi šesti hodin. Školený terapeut během této doby vysvětlí mechanismus závislosti na nikotinu a všechny další poznatky, díky nimž kuřák může snadno přestat kouřit. Den konání semináře je pro kuřáka zároveň dnem D, kdy vykouří svoji poslední cigaretu, což se děje na závěr semináře. Jestliže se kuřákovi nepodaří po tomto semináři přestat kouřit, může absolvovat ještě jedno a maximálně dvě kratší sezení. Jestliže se kuřákovi ani po absolvování všech tří kurzů nepodaří přestat kouřit, platí tříměsíční záruka na vrácení peněz. Úspěšnost metody je na základě záruky na vrácení peněz devadesát procent a úspěšnost po jednom roce organizace úvádí asi 53 procent. Všichni instruktoři, kteří na sezeních léčí kuřáky ze závislosti, byli dříve též kuřáky, kteří přestali kouřit díky Carrově metodě.

Některé argumenty

Když kuřáci zvažují pro a proti kouření, tak zápory kouření jsou hlavně zdraví, finance a sociální kredit. Jako klady kuřáci často jmenují věci jako podpora koncentrace, zahánění dlouhé chvíle, ůleva při stresu a uvolnění a odreagování. Sice oproti negativním jevům jsou to výhody malé, navíc nekuřáci se bez nich obejdou, ale přesto si alespoň takto kuřáci zdůvodňují, proč kouří. Carr říkával, že ve skutečnosti kuřákovi kouření nepřináší absolutně vůbec nic. Netvrdil to, co ví každý kuřák - že zápory převáží klady. Tvrdil, že kouření nepřináší vůbec nic. Vysvětloval, že kouření ještě více zesiluje pocit nudy, zhoršuje schopnost koncentrace, zhoršuje zvládání stresu a zhoršuje relaxaci.

Carr vysvětloval, že kuřáci kouří v některé z těchto situací nebo při jejich kombinaci:

stres - relaxace, což jsou dva absolutní protiklady;

nuda - koncentrace, což jsou též dva absolutní protiklady.

Carr se ptal, která zázračná věc dokáže účinky, které měla před dvaceti minutami, převrátit v opak a jednotlivé body kuřákům vysvětloval.

Stres

Když kuřák zažívá byť i jen lehký stres, například když mu zazvoní telefon (šéf bude předkládat své požadavky nebo volá nespokojený zákazník), kuřák si zapálí cigaretu, protože soudí, že mu to z nějakého důvodu pomáhá. Ovšem situace je následující: Kuřák byl už předtím, v důsledku abstinenčních příznaků, vystresovaný. Když si zapálí, odstraní tento abstinenční stres a celkový stres se sníží; ale kuřák nikdy nedosáhne stavu, v němž byl ještě jako nekuřák, neboť postupem času už ani cigarety nedokážou v plné míře odstranit ty abstinenční příznaky, které samy způsobily.

Nuda

Když člověk kouří, jeho myšlenky se stále neobírají jen tím, že kouří. Kuřák plně vnímá kouření cigarety většinou jen po určitém čase abstinence, například při první ranní cigaretě. Ve skutečnosti se má situace tak, že nedělá-li kuřák nic, co by plně zaměstnávalo jeho myšlenky, není nic, co by odvedlo jeho pozornost od abstinenčních příznaků, čili si zapálí. Carr tvrdil, že kouření dokonce nepřímo nudu zesiluje, neboť kuřák raději znuděně posedává a odstraňuje abstinenční příznaky, místo aby se věnoval různým jiným aktivitám.

Koncentrace

Kuřák soudí, že mu cigarety pomáhají koncentrovat se, ale ve skutečnosti je situace taková, že když se kuřák chce na něco soustředit, snaží se zabránit tomu, aby ho něco rozptylovalo - tedy musí utišit abstinenční příznaky. Kuřák se tedy nikdy není schopen koncentrovat tak jako nekuřák, jelikož každou chvíli ho ruší abstinenční příznaky.

Relaxace a uvolnění

Kuřáci si myslí, že jim kouření pomáhá relaxovat, například v restauraci po jídle. Ovšem ve skutečnosti je to tak, že nekuřáka při posezení v restauraci nic nerozptyluje a může si plně své jídlo vychutnat. Ale nekuřáka ve skutečnosti jídlo zdržuje od kouření; už se těší, až bude po něm, aby mohl zase kouřit a utišit tak abstinenční příznaky. Navíc kuřáci mají mnohdy špatný pocit, že kouří, když jiní lidé vedle u stolu jedí, a ptá se sám sebe, zda je neobtěžuje; nemůže se plně uvolnit, neboť musí neustále odklepávat popel, dávat si pozor, aby nefoukal kouří přímo do obličeje svému společníkovi u stolu atd.

Carr zkrátka vysvětloval, že jediný důvod, proč kuřák kouří, je tlumení abstinenčních příznaků. A že všechny ostatní důvody jsou jen iluze.

Vymývání mozků

Carr ovšem tvrdil, že sice kuřák kouří jen kvůli závislosti na nikotinu, ale není to nikotin, který z něj dělá kuřáka a který mu dává pocit, že cigareta mu pomáhá v dobrých i špatných časech. Je to vymývání mozků. Od malička se lidem vštěpují různé věci, které sice nevnímají, ale jejich podvědomí (nebo - jak říkával Carr - "spísí partner") vše registruje. V mnoha filmech pár po sexu společně v posteli kouří cigaretu; zraněný voják dostane "na uklidnění" cigaretu atd. Tak podle Carra funguje vymývání mozků, které kuřáky utvrzuje v iluzu, že jim kouření v různých životních situacích pomáhá.

Carr tvrdil, že fyzická závislost na nikotinu je vcelku lehce odbouratelná, člověk netrpí žádnou fyzickou bolestí, je to jen pocit bez klidu, pocit prázdnoty. Tvrdil, že skutečným důvodem, který kuřákovi brání přestat kouřit, jsou pochybnosti a nejistota, které právě vznikají díky vymývání mozků. Jestliže kuřák toto vše prohlédne, přestane kouřit relativně snadno.

"Metoda silné vůle"

Carr uznával, že někteří lidé přestali kouřit jen díky své vůli, ale tvrdil, že vede častěji k nezdaru než k úspěchu, že je nudná a obtížná že díky ní i po několika letech nekouření se bývalí kuřáci ke kouření mohou zase vrátit. Jako základní problém viděl v tom, že kuřák začíná z pocitem, že musí jakoby zdolat Mount Everest, že se musí cigaret "vzdát". Po určitém čase začne zpochybňovat své rozhodnutí, díky tomu začne bědovat, bude mít špatnou náladu a nakonec své snažení vzdá. Ale jestliže se kuřák, ještě než přestane kouřit, zbaví všech iluzí o kouření, prohlédne-li celý mechanismus pasti závislosti, pak přestane kouřit s radostným pocitem, že se vyléčil z hrozné nemoci a že si v budoucnu bude daleko lépe vychutnávat dobré chvíle a snáze překoná ty nepříznivé, díky čemuž nebude ani v odvykacím období trpět a po uplynutí doby fyzického odstoupení od nikotinu už vůbec ne. Stane se nekuřákem v momentě, kdy zamáčkne svou poslední cigaretu a od té doby se bude na kouření dívat jako na obyčejnou drogovou závislost, kterou skutečně je. A s kuřáky bude mít soucit, nebude je nenávidět jako většina bývalých kuřáků papežštějších papeže, kteří se i po letech stále cítí zranitelní a proto musí z obraného mechanismu útočit na kuřáky.

Názor na tzv. náhradní uspokojení

Allen Carr nedoporučoval v období odvykání používat jakékoli náhražkové produkty, např. žvýkačky, bonbóny a další, zvláště tehdy, když náhražka obsahuje nikotin. Vysvětloval, že budou-li kuřáci místo cigaret např. žvýkat žvýkačky, jen se v nich umocní pocit, že se museli něčeho vzdát a musejí to proto nahrazovat něčím jiným. Říkal, že abstinenční symptomy jdou snadno zaměnit s hladem, ovšem hlad jde uspokojit jídlem, kdežto touha po nikotinu nejde uspokojit ničím jiným než nikotinem. Tedy i kdyby se kuřák žvýkačkami nacpal k prasknutí, nepomůže mu to a svou náladu si jenom zhorší.

Podobnou argumentaci používal při řešení problému se vzrůstem tělesné hmotnosti při odvykání kouření. Kuřák musí rozlišit, co je skutečný hlad a co jsou abstinenční příznaky. On sám dokonce poté, co přestal kouřit, zhubl třináct kilo. Vysvětloval, že kuřáci často příliš mnoho jedí, protože neustále trpí abstinenční symptomy, ale schopnost snést škodlivé látky je u každého individuální, což staví množství vykouřených cigaret určité hranice. Čili mnoho kuřáků v určitých chvílích radší jí, přestože nemají hlad, ale trpí nedostatkem nikotinu. Carr ve své knize psal, že se postupem času v období kuřáctví naučil nejíst ani ráno, ani v poledne, a místo toho kouřil celý den jednu cigaretu za druhou. Ovšem večer dokázal úspěšně relaxovat bez cigarety, ale musel neustále něco jíst. Myslel si, že má hlad, ale ve skutečnosti trpěl abstinenčními příznaky. Přes den tedy nahrazoval jídlo nikotinem a večer nikotin jídlem.

Carr zkrátka vysvětloval, že až kuřáci přijdou na to, že nepotřebují kouřit a ani místo toho dělat něco jiného, bude to pro ně přínos.

Názor na náhradní nikotin

Allen Carr byl silný odpůrce tzv. náhradní nikotinové terapie. Sice uznával, že některým kuřákům se podařilo přestat kouřit současně s užíváním těchto prostředků, ale tvrdil, že se jim to podařilo navzdory těmto výrobkům, nikoli jejich zásluhou. Jeho názor se dá ve stručnosti vyjádřit tak, že je absurdní léčit závislost na nikotinu užíváním nikotinu. Při náhradní nikotinové terapii není nikotin nahrazen, je to jen pokračování užívání nikotinu, udržení závislosti na něm a zbytečné prodlužování utrpení.

Carr vysvětloval, že půjde-li kuřák k lékaři a ten zjistí, že pacient kouří, bude se jej lékař snažit od kouření odradit vysvětlováním všech zdravotních rizik spojených s kouřením, což pacientovi nijak nepomůže, jelikož to on sám moc dobře ví, a navíc mu to problém ještě zesílí, protože je z výkladu vystrašený a vystresovaný - a první, co udělá, že pro zmírnění stresu sáhne po cigaretě. A nebo pacientovi doporučí nikotin v náplastech, žvýkačkách atd. - přesně tu drogu, které se kuřák chce zbavit.

Původně se na Allena Carra lékaři dívali s velkou dávkou skepse a byl považován skoro až za šarlatána; a to i přesto, že jeho metoda je založena čistě na zdravém rozumu a používá analytické myšlení. Dnes už tomu tak není, Allen Carr je i po své smrti považován za předního celosvětového odborníka na odvykání kouření, a některé jeho argumenty i lékaři používají, chtějí-li svému pacientovi pomoci přestat kouřit. Přesto měl stále své odpůrce a mnozí jeho metodu neuznávali. Největší boj Allen sváděl s firmami na náhradní nikotin a tvrdil, že se mu spíše zdá, že místo toho, aby firmy na výrobu náhradního nikotinu ve formě žvýkaček, náplastí, inhalátorů atd. bojovali proti tabákovým firmám a snažili se kuřáky vyléčit, jsou spíš jejich konkurenty a bojují o ten samý výsledek - aby člověk zůstal závislý na nikotinu; jde jen o to, jakým způsobem do sebe závislý nikotin dostane. Na toto téma Carr krátce před svou smrtí napsal svou poslední knihu s názvem Scandal.

Kvůli vysoké úspěšnosti jeho metody Carr kontaktoval významné členy vlády a různé zdravotnické organizace, ale nikdo se s ním ani nechtěl setkat. Allen Carr považoval kouření za největší skandál v západní civilizaci a věřil, že se snad jednou dočkáme toho, že bude stejně okrajovou záležitostí jako šňupání tabáku. Nechápal, proč se společnost rozhořčuje nad závislostí na heroinu, když na následky závislosti na heroinu zemře zanedbatelné procento populace, ale na následky závislosti na nikotinu zemřou ročně miliony lidí a když kouření je v západní společnosti příčinou smrti číslo jedna, a vše je jakoby v pořádku.

Nemoc Allena Carra

V roce 2006 byl Allenu Carrovi zjištěn karcinom dlaždicových buněk, forma plicní rakoviny. Allen věnoval své poslední dny sebepropagaci jako příkladu nesmyslného riskování kouřením. Neví se, zda mu nemoc způsobilo jeho dřívější nezřízené, třiatřicet let trvající kouření, nebo pasivní kouření na seminářích, kdy léta léčil osoby závislé na nikotinu, kteří v místnosti mohli v přítomnosti Carra kouřit. Sám Allen se ovšem na vše díval velmi pozitivně. Tvrdil, že kdyby tenkrát nepřestal kouřit, už by byl dávno mrtvý, a byl velmi vděčný za ta léta navíc. Zemřel v okruhu své rodiny, ve svém domě ve Španělsku, ve věku 72 let.

Externí odkazy

• (anglicky) Oficiální stránky