Macusaburó Jokojama: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 79 bajtů ,  před 9 lety
m
linky, přepisy
m (fotografické album)
m (linky, přepisy)
[[Soubor:Yokoyama Matsusaburō.jpg|thumb|Macusaburó Jokojama, [[autoportrét]], ''šašin abura-e'', 1881-1884]]
[[Soubor:Yokoyama_Matsusaburō_chram_v_Kjoto.jpg|thumb|Macusaburó Jokojama: ''Chrám [[Kijomizu-dera]] v [[Kjóto|Kjótu]]'']]
[[Soubor:Yokoyama Matsusaburō Nanjengi.jpg|thumb|Macusaburó Jokojama: ''[[Nanking]]'']]
 
== Život a dílo ==
 
Narodil se jako '''Bunroku Jokojama''' (横山 文六) v kurilském [[Iturup]]u (od roku 1855 pod japonskou nadvládou) 10. října 1838.<ref>Podrobnosti narození podle ''Nihon no šašinka.''</ref> Brzy po narození se Jokojama a jeho rodina přestěhovali do [[Hakodate]], kde v roce 1854 poprvé spatřil [[daguerrotypie]], které pořídili [[Eliphalet Brown]] junior a [[Alexandr Fjodorovič Možajskij]]<ref> Eliphalet Brown, Jr. byl v Hakodate na začátku roku jako člen druhé mise Matthew C. Perryho do Japonska. A. F. Možajskij přijel do Hakodate na palubě ruské lodi ''Diana'' později stejný rok. Možajskij produkoval množství daguerreotypií města. Bennett, 82.</ref> V patnácti letech se vyučil prodejcem šatů [[kimono]] a během této doby se u něho rozvinul zájem o fotografování. O několik let později se jako asistent ruského malíře Lehmana<ref>Křestní jméno je neznámé.</ref> seznámil se západními malířskými styly a pomáhal malovat veduty a krajiny v okolí ruského konzulátu v Hakodate. S cílem zlepšit své obrazy krajin, se Jokojama začal učit fotografii. Odcestoval do [[Jokohama|Jokohamy]] a studoval fotografii u [[Rendžó Šimooka|Rendža Šimooky]], pak se vrátil do Hakodate a studoval u ruského konzula [[I. A. Goškevič]]e.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82.</ref> V roce 1868 Jokojama otevřel svůj vlastní fotografický ateliér v Jokohamě.<ref name="Yokoe, 1884">Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183.</ref> Ve stejném roce přesunul studio nado [[Rjógoku]] (v Tokiu), a za nějaký časnedlouho se přestěhoval do krátké vzdálenosti od Tokia doblízkého Ueno Ikenohata.<ref>Yokoe, 'Yokoyama Matsusaburō'. Yokoe does not indicate when the second move took place. ''Nihon no shashinka'' follows this account by Yokoe. Earlier accounts, including Yokoe's earlier one in 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', tend to talk of Yokohama and Ueno, not mentioning Ryōgoku. Bennett notes that, according to historians Torin Boyd, Naomi Izakura, and [[Anne Wilkes Tucker]], Yokoyama opened his first studio in Tokyo, not Yokohama. There may have been two studios. Bennett, 82.</ref><!-- TENHLE REF CHCE PŘELOŽIT -->
 
V roce 1868 se Jokojama setkal s [[Noritane Ninagawa|Noritane Ninagawou]], úředníkem vlády v [[období Meidži|meidžiovské]] vlády, který ho pověřil, aby fotografoval hrad Edo před rekonstrukcí a královský poklad v [[ŠosoinTódaidži#Klenotnice Šósóin|Šósóinu]]u. Projekt dokončil mezi lety 1871 a 1872 a některé výsledné práce byly zveřejněny v roce 1872 jako [[fotografické album|album]] 64 fotografií s názvem ''Kyú-Edo-jó Šašin-chóEdodžó šašinčó'' (旧江戸城写真帳, ''Fotografické album bývalého hradu Edo'') a pak ještě jednou jako album 73 fotografií v roce 1878 pod názvem ''Kanko Zusecu,zusecu Jokakau-džókaku no- bu'' (観古図説絵城郭之部, ''Historie a popis japonského umění a průmyslu, první část, hrad'').<ref>Název je vytištěn na obalu v japonské znaky, latinkou přepsané je to: ''Kwan ko dzu setsu'' a ve francouzštině: ''Notice historique et descriptive sur les arts et industries japonais, première partie, château''. This was one of a ten-volume work: five volumes in Japanese with plates, and five in French translation. Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182.</ref> Některé z fotografií Jokojamy z japonských uměleckých děl byly prezentovány na [[Světová výstava 1873|Světové výstavě v roce 1873 ve Vídni]].<ref>Bennett, 83.</ref>
 
Jokojama byl prvním japonským fotografem, který vážně usiloval o [[stereofotografie|stereofotografii]]. Rané snímky zařízení jeho ateliéru ukazují sedm kamer, z nichž dvě jsou stereoskopické. Během roku 1869 spolu s přáteli a studenty cestoval po celém Japonsku.<ref>Během cesty po Japonsku pořizoval stereosnímky. Pořídil přinejmenším tři série pohledů, které v té době publikoval, ale které bylo později velmi těžké najít. Podle historika fotografie Roba Oechsla, jsou stereofotografie Jokojamy významné pouze z počátku období Meidži, které pořídil od roku 1869 do 1870, Oechsle, 221 </ref>
V roce 1876 předal práva ke svému studiu svému asistentovi Nobumasu Odovi a stal se odborným asistentem na japonské vojenské akademii<ref>Pravděpodobně [[Imperial Japanese Army Academy]].</ref> a přednášel fotografii a litografii.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 83.</ref>
 
V roce 1881<ref>V roce 1882, podle Bennett, 83.</ref> se mu vrátila tuberkulóza, kterou trpěl v patnácti letech a přinutila jej opustit jeho post na Vojenské akademii. Přesto pak ještě založil firmu Šašin Sekiban-ša (''Fotolitografická společnost'') a pokračoval v [[barevná fotografie|barevné fotografii]], v tomto čase vytvořil to, co nazýval ''šašin abura-e''<ref>Anglický přepis: ''shashin abura-e''</ref> (寫眞油繪 v pravopisu té doby, dnes 写真油絵) neboli ''fotografický olejový obraz'', při jejichž výrobě se odstranila papírová podložka fotografie a na zbývající emulzi se pak použily olejové barvy.<ref>v angličtině: the paper support of a photograph was cut away and oil paints then applied to the remaining emulsion.</ref> YokoyamaJokojama s použitím této techniky vytvořil řadu děl.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182, 183</ref><ref>Bennett, 83.</ref> Bylo pak těžko rozeznat, zda se jedná o fotografii nebo olejomalbu.
 
Zemřel v Tokiu 15. října 1884.

Navigační menu