Architektura starověkého Řecka: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava dle WP:WCW dle http://www.knihozrout.cz/kzk-29217-encyklopedie-starovekeho-sveta-s-odkazy-na-internet
Řádek 11: Řádek 11:
*Kultura helénistického období (336 – 146 př.n.l.)
*Kultura helénistického období (336 – 146 př.n.l.)


[[Soubor:Classical orders from the Encyclopedie.png|thumb|upright=0.9|Dórský, iónský a korintský sloup. Z francouzské ''Encyclopédie'' 1759]]
Podle použitého sloupu:
Podle použitého sloupu:
*[[Dórský řád|Sloh Dórský]]
*[[Dórský řád|Sloh Dórský]]

Verze z 2. 4. 2011, 14:41

Tento článek je součástí edice článků o Historii architektury.

Architekturu starověkého Řecka dělíme do tří základních období, jedná se o období archaické, klasické a helénistické. Architektura archaické doby přímo navazuje na prvky mykénské a mínojské architektury, které jí předcházely.


Řečtí architekti stavěli podle přísných matematických pravidel a pečlivě propočítávali jednotlivé proporce stavby, navíc si uvědomovali optické klamy, kterých dokázali mistrně využívat ve svůj prospěch.

Dělení řecké architektury

Podle období:

  • Kultura archaické doby (800 – 500 př.n.l.)
  • Kultura klasického období (500 – 336 př.n.l.)
  • Kultura helénistického období (336 – 146 př.n.l.)
Dórský, iónský a korintský sloup. Z francouzské Encyclopédie 1759

Podle použitého sloupu:

Dórský sloh

Dórský sloh byl nejvíce používán na pevnině. Jedná se o prostý sloh se silnými, mocnými sloupy. Vrchní část sloupu tzv. hlavice bývala nezdobená.

Iónský sloh

Iónský sloh byl hojně rozšířený ve východních koloniích Malé Asie a na Egejských ostrovech. Jedná se o elegantnější a dekorativnější sloh než je dórský. Sloupy jsou oproti dórskému slohu štíhlejší a jeho hlavice je většinou zdobena tzv. závitnici zvanou jako voluta.

Korintský sloh

Korintský sloh vznikl v pozdějším období než dórský a iónský sloh. V Řecku byl používán velmi zřídka, své obliby dospěl až Římě. Hlavice byla zdobnější tvořena akantovými listy.

Tyto tři základní architektonické slohy byly nadále přejaty a rozvíjeny jinými kulturami až po současnou dobu. Řecké a odvozené architektonické slohy označujeme souhrnným názvem klasická řádová architektura.

Konstrukce

Metody konstrukce používané v řecké monumentální architektuře se po roce 600 př.n.nl. měnily jen málo. Kamenné bloky se pokládaly na sebe bez jakéhokoliv pojiva a pokud jde o stabilitu, spoléhalo se na jejich váhu a pečlivě do sebe zapadající spáry. Tam, kde tomu bylo speciálně zapotřebí, se používaly kovové skoby a hmoždinky. Zvláštním rysem řeckého zdiva je, že se obyčejně pokládalo tak, aby kámen přečníval zamýšlenou lícovou plochu, a celá zeď byla opracována teprve tehdy, až byla stavba hotová. [1]

Chrám

Nejtypičtějšími a nejdůležitějšími budovami řecké architektury byly chrámy, které byly střediskem náboženského cítění a místní pýchy. Vzor pro jejich základní typ vycházel z královských síní mykénských paláců. Rané chrámy se stávaly z jedné místnosti, tzv. cely, se sochou boha nebo bohyně. Účelové ohniště z mykénských paláců je nahrazeno posvátným ohněm hořícím na oltáři před chrámem.

V archaickém období se stavěly první chrámy ze dřeva a vepřovic. Od 7. stol. př.n.l. se stavěly mnohem složitější chrámy, jejichž konstrukce byla kamenná. Největší a nejzdobnější se budovaly v klasické době. Ne všechny chrámy byly budovány ve městech. Některé se stavěly na odlehlých místech. Věřící se shromažďovaly před vchodem do svatyně a otevřenými dveřmi uctívaly sochu boha, kterému byl chrám zasvěcen. Věřícím nebylo povoleno do chrámu vstoupit.

Řecký dům

Řecký dům se skládal z jedné velké obdélníkové místnosti s předsíní, otvorem ve stropě, kterým byl odváděn kouř z krbu. Tuto část domu obývali pouze muži, ženám byl vstup do těchto prostor zapovězen. Ženám byla vyhrazena část domu, která navazovala na obytné místnosti a vnitřní dvorek jež přiléhal k mužské obdélníkové místnosti. Z vybavení domu uveďme stolky a nejrůznější sedátka. V pozdější době se v domech začínají objevovat koupelny.

Nejslavnější řecká stavba

Nejslavnější řeckou stavbou je bezesporu Parthenón. Jedná se o nejdůležitější chrám Akropole zasvěcený bohyni moudrosti Athéně postavený v letech 447 – 438 př.n.l. Parthenón prošel ponurou historií. V raném středověku byl spolu s ostatními svatyněmi Akropole změněn na kostel a v 15. století na mešitu. Poté v něm Turci zřídili prachárnu, která během obležení Athén vybuchla a způsobila obrovské škody. Dnes můžeme na athénské Akropole spatřit jeho trosky.

Nejproslulejší řecké místa

Reference

  1. RAEBURN, Michael. Dějiny architektury. 1. vyd. Praha: Odeon, 1993. ISBN 80-207-0185-0. S. 39 - 57. 

Literatura

  • Ginghamová, J., Chandlerová, F. a kol.: Encyklopedie starověkého světa s odkazy na internet. 1.vyd. Bratislava:Perfekt,a.s. 2004. Překlad Monika Vosková. ISBN 80-8046-269-0.
  • Freeman, Charles: Řekové – Život starých civilizací. 1. vyd. Praha: Ikar, 1996. 48s. přeložil Jiří Prosecký. ISBN 80-7202-021-8.

Související články