Pratt & Whitney R-985: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebrány 3 bajty ,  před 9 lety
opraven nezvykle velký počet pravopisných a jiných chyb, omlouvám se
(Založen nový článek)
 
(opraven nezvykle velký počet pravopisných a jiných chyb, omlouvám se)
}}
 
'''Pratt & Whitney R-985 Wasp Junior''' je řada devítiválcových vzduchem chlazených hvězdicových leteckých motorů, vyráběných společností [[Pratt & Whitney]] Aircraft Company ve 30. až 50. letech 20. století.<ref>Gunston 1989. str. 115.</ref> Tyto motory měly zdvihový objem 16,14 l. Původní verze měla výkon 224 kW (300 hp), zatímco pozdější mnohem více rozšířená verze měla výkon 336 kW (450 hp). LetounyMotory Wasp Junior poháněly velké množství malých civilních a vojenských letadel, což zahrnovalo malá dopravní, cvičná a zemědělská letadla a vrtulníky. Bylo vyroveno více než 39 000 těchto motorů a mnoho z nich slouží dodnes.
 
== Popis a vývoj ==
Společnost Pratt & Whitney vyvinula motor R-985 Wasp Junior jako menší verzi motoru [[Pratt & Whitney R-1340]], aby mohla konkurovat na trhu středně velkých leteckých motorů. Podobně jako jeho větší bratr byl Wasp Junior vzduchem chlazený devítiválcový hvězdicový motor přeplňovaný pomocí jednorychlostního odstředivého kompresoru (dmychadla). Jeho válce však byly menší a s vrtáním a zdvihem 132 mm dávaly menší zdvihový objem motoru. Motor používal mnoho stejných dílů jako motor R-1340 Wasp, dokonce byly stejné i jeho montážní rozměry, takže se na letadle daly i snadno zaměnit.<ref>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = The 'Wasp Junior' | periodikum = Flight | odkaz na periodikum = | rok = 1930 | měsíc = 1 | ročník = | číslo = | strany = 101-102 | url = http://www.flightglobal.com/pdfarchive/view/1930/untitled0%20-%200101.html | issn = }}</ref> Motor Wasp Junior byl poprvé spuštěn v roce 1929,<ref name=PWweb>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = Pratt & Whitney | titul = Pratt & Whitney - R-985 Wasp Jr. | url = http://www.pw.utc.com/vgn-ext-templating/v/index.jsp?vgnextoid=966a26c6d9903210VgnVCM1000004f62529fRCRD | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 23.2.2011 | vydavatel = | místo = | jazyk = }}</ref>, prodáván začal být v roce 1930. Původní verze '''Wasp Junior A''' měla výkon 224 kwkW (300 hp)<ref name=PW56_A2>Pratt & Whitney (1956), str. A2</ref><ref name=ATC39>FAA Type Certificate Data Sheet ATC 39</ref>
 
Americká armáda motoru Wasp Junior přidělila označení '''R-985''' spolu s různými příponami pro odlišení různých verzí motoru. Nicméně společnost Pratt & Whitney nikdy nepřijala vojenské označení R-985 pro civilní motory Wasp JuniorsJunior. Označovala je i nadále jednoduše jménem modelu (např. "Wasp Junior A").
 
Pratt & Whitney začal po motoru Wasp Junior A vyrábět výkonnější verzi motoru. Tato verze měla větší kompresní poměr, vyšší maximální otáčky a účinnější přeplňování dmychadlem. Série těchto motorů dostaly označení „B“. První model motoru série B dostal označení '''Wasp Junior TB''', který měl trvalý výkon na hladině moře 313 kW (420 hp) a při vzletu dosahoval výkonu až 328 kW (440 hp).<ref name=PW56_A2 /><ref name=TC85>FAA Type Certificate Data Sheet TC 85</ref> Motor TB byl vyladěn pro nejlepší výkon na hladině moře, a proto brzo následovala verze '''Wasp Junior SB''', kterýkterá bylbyla vyladěnvyladěna pro nejlepší výkon ve větší výšce. Tento motor měl trvalý výkon 298 kW (400 hp) ve výšce 1 500 m (5 000 stop) a 336 kW (450 hp) při vzletu.<ref name=PW56_A2 /><ref name=E123>FAA Type Certificate Data Sheet E-123</ref>. Ještě pozdější verze motoru '''Wasp Junior T1B2''' měla zlepšené výkony v nižších letových hladinách a bylybyla schopna trvalého výkonu 336 kW (450 hp) až do výšky 460 m (1 500 stop)<ref name=PW56_A2 /><ref name=E123 /> zatímco verze SB stále dosahovala lepších výkonů ve větších výškách. <ref name=5E1notes>FAA Type Certificate Data Sheet TC 5E-1, poznámky 5 a 6.</ref> Modely SB, T1B2 a jejich pozdější verze s podobnými vlastnostmi byly nejoblíbenějšími motory Wasp Junior. Jedna z pozdějších verzí modelu T1B2, '''Wasp Junior B4''', byla speciálně navržena pro vodorovnou montáž do vrtulníků.<ref name=PW56_A3>Pratt & Whitney (1956), str. A3</ref><ref name=E123 />
 
Uprostřed 30. let 20. století společnost Pratt & Whitney vyvinula ještě lepší verzi motoru Wasp Junior - "sérii C" s ještě větším kompresním poměrem a vyššími maximálními otáčkami. Jediným modelem vyráběným v této sérii byl model '''Wasp Junior SC-G''', který byl schopen trvalého výkonu 391 kW (525 hp) v nadmořské výšce 2 900 m (9 500 stop) a 447 kW (600 hp) pro vzlet.<ref name=PW56_A3 /> Tento motor měl i redukční převodovku, která umožňovala vysoké otáčky vrtule. Pilotka Jacqueline Cochran létající na speciálním letounu D17W Beechcraft Staggerwing s tímto motorem v roce 1937 ustanovila nový rychlostní a výškový rekord a umístila se na třetím místě během transkontinentálního závodu Bendix. Avšak model SC-G nikdy neopustineopustil experimentální stádium.
 
== Operační historie ==
První verze letounu Wasp Junior byly používány u rozličných malých civilních a vojenských letounů, ale pouze v omezeném množství. Typ se stal mnohem více populární až koncem 30. let. Byl vybrán pro dvoumotorový dopravní letoun [[Lockheed Model L-10 Electra|Lockheed Model 10A Electra]], stejně tak jako pro další malé dvoumotorové dopravní letouny [[Lockheed Model 12 Electra Junior|Lockheed Model 12A Electra Junior]], [[Beechcraft Model 18]] a obojživelný letoun [[Grumman Goose]]. Byl také používán pro jednomotorová letadla [[Beechcraft Staggerwing]], [[Howard DGA-15]] a [[Spartan Executive]].
 
S začátkem 2. světové války byl motor americkou armádou vybrán pro cvičné letouny pro základní výcvik [[Vultee BT-13 Valiant]] a [[North American BT-14]] a pro pozorovací hydroplány [[Vought OS2U Kingfisher]]. Existovaly i vojenské verze civilních letounů poháněných těmito motory, jako byly letouny Beech 18, Beech Staggerwing, Grumman Goose a Howard DGA-15. Motory Wasp Junior také poháněly některé verze britských cvičných dvoumotorových letounů [[Avro Anson]] a [[Airspeed Oxford]]. Požadavky během 2. Světové války vedly k výrobě mnoha tisíců těchto motorů.
Po druhé světové válce vznikl přebytek motorů Wasp Junior, a proto tyto motory vstoupily na trh civilních letadel. Výroba letounu Beech 18 s motorem Wasp Junior pokračovala až do roku 1970. Nově byl motor montován do vrtulníku Sikorsky H-5, letadel de Havilland Beaver a Max Holste Brouss a práškovacích letadel Snow S-2B a S-2C, Grumman Ag Cat a Weatherley 201.
 
Společnost Pratt & Whitney ukončila výrobu těchto motorů v roce 1953, přičemž výroba dosáhla 39 037 vyrobených motorů.<ref name=PWweb /> Mnoho motorů Wasp Junior slouží dodnes například vna zemědělských letounech a historických letounech. Některá historická letadla, například Boeing-Stearman Model 75, která byla původně vybavena jinými motory, byla vybavena motory Wasp Junior pro svůj větší výkon, snadnější údržbu a dostupnost náhradních dílů.
 
== Varianty ==
* [[Air Tractor AT-300]]
* [[Avro Anson]] (Mk V)
* [[Ayres Thrush]] (verze S-2B a S-2C)
* [[Barkley-Grow T8P-1]]
* [[Beechcraft Model 18]] a jeho vojenské verze
*vrtulník [[Sikorsky H-5]](a civilní verze S-51)
* [[Sikorsky S-39]]
* [[Ayres Thrush]] (verze S-2B a S-2C)
* [[Spartan Executive]]
* [[Stinson Reliant]] (SR-9F a SR-10F)

Navigační menu