Pemza: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m [r2.6.3] robot přidal: sl:Plovec
ChuispastonBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot přidal: ro:Piatră ponce
Řádek 53: Řádek 53:
[[pl:Pumeks]]
[[pl:Pumeks]]
[[pt:Pedra-pomes]]
[[pt:Pedra-pomes]]
[[ro:Piatră ponce]]
[[ru:Пемза]]
[[ru:Пемза]]
[[scn:Petra pùmici]]
[[scn:Petra pùmici]]

Verze z 22. 1. 2011, 19:35

Důl na pemzu, ostrov Lipari

Pemza je vyvřelá hornina pórovité textury buď zcela, nebo převážně sklovitá, patřící k přirozeným sklům (obsidián), je jediná hornina, která plave.

Fyzikální a chemické vlastnosti

Na rozdíl od ostatních přírodních skel není kompaktní, ale skládá se ze skelných vláken a kor, mezi kterými jsou dutinky. Tyto dutinky způsobují, že pemza přes svoji relativní hustotu ρ = 2,37 plave na vodě. Má barvu světlou, bílou, našedlou nebo nažloutlou a její povrch je drsný. Řadí se k liparitům, nebo křemitým trachytům, podobně jako ostatní přírodní skla. Také mikroskopicky se s nimi shoduje: buď je její sklo čisté, nebo obsahuje vrostlice sanidinu a křemene, které jsou jen zřídka viditelné pouhým okem.

Výskyt

Vyskytuje se v třetihorních vrstvách a čerstvých vulkanických vyvřelinách s povahou křemitých trachytů. Např: Liparské ostrovy, Slovensko, Galapágy. Jejím vývozcem je Dominikánská republika.

Někteří obchodníci v ČR distribuují porézní pemzu pro pěstitele tropických květin dováženou z Německa. Pemza smíchaná s hlínou dodává půdě potřebnou vzdušnost, vhodnou např. pro kaktusy či cykasy.

Použití

Používá se k hlazení různých materiálů, zejména dřeva. Také se používá k výrobě pergamenu.

Související články

Reference

  • Ottův slovník naučný, díl devatenáctý. Vydavatel a nakladatel J.Otto v Praze, Praha 1902

Wikipedie - článek Magmatická hornina 17.3.2006 15:00

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Pemza na Wikimedia Commons CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“. Šablona:Pahýl - geologie