Emil Pollert: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidány 4 bajty ,  před 9 lety
m
typo
m (Robot automaticky nahradil text: (-Čert a Káča +Čert a Káča (opera)|); kosmetické úpravy)
m (typo)
}}
 
'''Emil Pollert''', (vlastním jménem '''Emil Popper''', (* [[20. leden|20. ledna]] [[1877]], [[Liblice]] u [[Mělník]]a - [[23. říjen|23. října]] [[1935]], [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[opera|operní]] pěvec, v [[Národní divadlo|Národním divadle]] byl ve své době hlavním představitelem [[bas]]ových rolí.
 
== Život ==
Pollert měl být po vzoru otce obchodníkem, kterým se začal učit v Praze. Tam jeho bratr odhalil jeho talent a začal financovat jeho hodiny zpěvu u [[František Pivoda|Františka Pivody]] a [[Moritz Wallerstein|Moritze Wallersteina]]. Jeho studia netrvala dlouho, přerušilo je jeho roční angažmá v [[Olomouc]]i v sezóně [[1898]]-[[1899]]. Po něm na doporučení [[Karel Burian|Karla Buriana]] a [[Ludvík Vítězslav Čelanský|Ludvíka Vítězslava Čelanského]] předzpíval novému řediteli opery [[Národní divadlo|Národního divadla]] [[Karel Kovařovic|Karlu Kovařovicovi]] a byl okamžitě přijat.
 
První vystoupení v opeře (debutoval v činoherní roli v představení ''Byl jednou jeden král'') absolvoval s úspěchem zaznamenaným kritikem časopisu ''[[Dalibor]]'' jako Biterolf v ''[[Tannhäuser]]u'' [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]] [[4. srpen|4. srpna]] [[1900]]. [[21. září]] poprvé vystoupil v [[Bedřich Smetana|Smetanově]] opeře (byla to role Matouše v ''[[Hubička|Hubičce]]''), ty se staly jeho doménou. Velkého úspěchu se dočkal i při záskoku za nemocného kolegu ve ''[[Figarova svatba|Figarově svatbě]]'', zpíval Vodníka v ''[[Rusalka|Rusalce]]''. Postupně získával renomé interpreta komických rolí, což kritika původně nepředpokládala.<ref>Kopecký, Pospíšil, cit. d., s. 106</ref> I proto až [[20. prosinec|20. prosince]] [[1903]] poprvé zpíval Kecala v ''[[Prodaná nevěsta|Prodané nevěstě]]''.
V roce [[1928]] byl vyznamenán [[Státní cena|státní cenou]] za své nepřetržité vynikající působení v Národním divadle a za vytvoření tradice v reprodukci operních postav. Založil a vedl Klub sólistů Národního divadla.
 
V letech [[1920]]-[[1922]] působil Pollert i jako ředitel Švandova divadla a divadla Arena v [[Praha|Praze]] na [[Smíchov]]ě.
 
Zemřel v [[Praha|Praze]] odpoledne před plánovaným vystoupením v roli Bonifáce v představení Smetanova ''Tajemství'' na srdeční slabost [[23. říjen|23. října]] [[1935]]) a je pohřben na [[Vinohrady (Praha)|Vinohradském]] hřbitově. V Národním divadle je nyní umístěna Pollertova busta od sochaře [[Karel Dvořák|Karla Dvořáka]].
 
== Pěvecké dílo ==
Kromě Kecala vypracoval k dokonalosti ještě postavu Mumlala ve ''[[Dvě vdovy|Dvou vdovách]]'' a Bonifáce v ''[[Tajemství]]'', celkem nastudoval 11 rolí v osmi Smetanových operách (včetně postavy Beneše v ''[[Dalibor]]''u, kterého ale nikdy nezpíval na scéně Národního divadla).
 
Při obsáhlém repertoáru vynikl i v mnoha dalších rolích, např. jako Vodník v ''[[Rusalka|Rusalce]]'' či Marbuel v ''[[Čert a Káča (opera)||Čertovi a Káče]]'' [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]] či Purkrabí Kaliban v ''Bouři'' [[Zdeněk Fibich|Zdeňka Fibicha]].
 
Z rolí nečeského repertoáru vynikl především jako baron Ochs v ''[[Růžový kavalír|Růžovém kavalíru]]'' [[Richard Strauss|Richarda Strausse]] - zpíval ho v české premiéře opery [[4. březen|4. března]] [[1911]], dále jako Beckmesser ([[Richard Wagner]]: ''[[Mistři pěvci norimberští]]''), Bartolo ([[Gioacchino Rossini]]: ''[[Lazebník sevillský]]'') nebo van Bett ([[Albert Lortzing]]: ''[[Car a tesař]]''), v pozadí za těmito úspěchy zůstávají jeho výkony v [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartových]] operách. Zpíval i v dílech ze současnosti (v [[Alban Berg|Bergově]] ''[[Vojcek|Vojcku]]'' či [[Max Brand (skladatel)|Brandovu]] ''[[Strojníku Hopkinsovi]]'').
 
=== Literatura ===
 
* {{Citace monografie|titul = O Emilu Pollertovi| rok = 1936| místo = Praha| vydavatel = Svaz československého herectva| počet stran = 23}}
 
=== Externí odkazy ===
* [http://operasingers.sweb.cz/nd/pollert.htm Článek o Pollertovi] na webu Slavní pěvci ND a PD v Praze

Navigační menu