Dikobraz (časopis): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
úprava, typo
m typo, formát, odkazy
Řádek 2: Řádek 2:


== Původní záměr ==
== Původní záměr ==
Zakladatelem Dikobrazu byl autor a epigramatik [[Jaroslav Vojtěch]]. Zabýval se především anglickým humorem a již v době [[První republika|první republiky]] postrádal satirické periodikum, které by se vyrovnalo úrovní britskému [[Punch]]i (1841 - 1992), který v roce [[1940]] dosáhl počtu 175.000 výtisků.
Zakladatelem Dikobrazu byl autor a epigramatik [[Jaroslav Vojtěch]]. Zabýval se především anglickým humorem a již v době [[První republika|první republiky]] postrádal satirické periodikum, které by se vyrovnalo úrovní britskému [[Punch]]i ([[1841]]–[[1992]]), který v roce [[1940]] dosáhl počtu 175.000 výtisků.


Po válce, v červenci [[1945]], sestavil Vojtěch z několika nadšenců redakční radu ([[Zdena Ančík]], [[Václav Lacina]] a [[Ondřej Sekora]]). Název „Dikobraz“ navrhl autor Ferdy Mravence, [[Ondřej Sekora]].{{Fakt/dne|20100821071739}} V roce 1947 se k Dikobrazu připojil velice vlivný [[ředitel]] pražského [[Divadlo satiry|Divadla satiry]] [[Zbyněk Vavřín]].
Po válce, v červenci [[1945]], sestavil Vojtěch z několika nadšenců redakční radu ([[Zdena Ančík]], [[Václav Lacina]] a [[Ondřej Sekora]]). Název „Dikobraz“ navrhl autor Ferdy Mravence, [[Ondřej Sekora]].{{Fakt/dne|20100821071739}} V roce 1947 se k Dikobrazu připojil velice vlivný [[ředitel]] pražského [[Divadlo satiry|Divadla satiry]] [[Zbyněk Vavřín]].
Řádek 10: Řádek 10:
Po únoru [[1948]] ovládli Dikobraz [[komunisté]], ačkoliv levicové nebo protizápadní zaměření bylo možné pozorovat už u některých vtípků předchozích let. Komunistický režim používal humor jako účinnou zbraň v boji proti tzv. třídnímu nepříteli poměrně často. Hlavním podporovatelem Dikobrazu se od roku [[1948]] stal ministr informací [[Václav Kopecký]]. Ten chtěl dát Dikobrazu [[Jaroslav Hašek|haškovský styl]] satirického zaměření, a proto angažoval komunistického haškologa [[Zdena Ančík|Zdenu Ančíka]]. Tím se dostal do sporu s bigotní stalinistkou [[Anežka Hodinová-Spurná|Anežkou Hodinovou-Spurnou]], která Jaroslava Haška nenáviděla a po jeho útěku z bolševického Ruska jej považovala za zrádce komunismu.
Po únoru [[1948]] ovládli Dikobraz [[komunisté]], ačkoliv levicové nebo protizápadní zaměření bylo možné pozorovat už u některých vtípků předchozích let. Komunistický režim používal humor jako účinnou zbraň v boji proti tzv. třídnímu nepříteli poměrně často. Hlavním podporovatelem Dikobrazu se od roku [[1948]] stal ministr informací [[Václav Kopecký]]. Ten chtěl dát Dikobrazu [[Jaroslav Hašek|haškovský styl]] satirického zaměření, a proto angažoval komunistického haškologa [[Zdena Ančík|Zdenu Ančíka]]. Tím se dostal do sporu s bigotní stalinistkou [[Anežka Hodinová-Spurná|Anežkou Hodinovou-Spurnou]], která Jaroslava Haška nenáviděla a po jeho útěku z bolševického Ruska jej považovala za zrádce komunismu.


V letech 1950 - 1952 byl šéfredaktorem Dikobrazu [[Pavel Kohout]], prosazující stalinskou koncepci. [[Anežka Hodinová-Spurná]] dočasně zvítězila nad Kopeckým.
V letech [[1950]]–[[1952]] byl šéfredaktorem Dikobrazu [[Pavel Kohout]], prosazující stalinskou koncepci. [[Anežka Hodinová-Spurná]] dočasně zvítězila nad Kopeckým.


== Doba tání ==
== Doba tání ==
Nástupem [[Eduard Littman|Dr. Eduarda Littmana]] v letech [[1957]]/[[1958]] dostal Dikobraz uvolněnější styl a začal se vzdalovat kultu osobnosti, zavedenému Pavlem Kohoutem. Littman byl vášnivým přívržencem [[Nikita Chruščov|Nikity Chruščova]] a časopis se pod jeho vedením liberalizoval.
Nástupem [[Eduard Littman|Dr. Eduarda Littmana]] v letech [[1957]][[1958]] dostal Dikobraz uvolněnější styl a začal se vzdalovat kultu osobnosti, zavedenému Pavlem Kohoutem. Littman byl vášnivým přívržencem [[Nikita Chruščov|Nikity Chruščova]] a časopis se pod jeho vedením liberalizoval.


== Littmanův „socialismus s lidskou tváří“ ==
== Littmanův „socialismus s lidskou tváří“ ==
Řádek 29: Řádek 29:
Od r. 1990 vycházel jako Nový Dikobraz, později opět jako Dikobraz, poslední číslo vyšlo v září 1995.
Od r. 1990 vycházel jako Nový Dikobraz, později opět jako Dikobraz, poslední číslo vyšlo v září 1995.


V letech 2004-2005 došlo k pokusu opět časopis obnovit pod názvy Dikobraz a Zabaveno.
V letech [[2004]]–[[2005]] došlo k pokusu opět časopis obnovit pod názvy Dikobraz a Zabaveno.


== Citát ==
== Citát ==
* ''„Kde vládne násilí a zlovůle, nemůže být žádný mír.“''
{{Citát|Kde vládne násilí a zlovůle, nemůže být žádný mír.|Dr. Eduard Littman, [[21. srpen|21. srpna]] [[1968]], vyjádření k okupaci [[Československá socialistická republika|ČSSR]] vojsky [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]}}
: (Dr. Eduard Littman, 21. 8. 1968, z jeho vyjádření k okupaci ČSSR sovětskou armádou).


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádek 41: Řádek 40:
=== Reference ===
=== Reference ===
{{Wikicitáty|Jan Berwid-Buquoy|Dikobraz}}
{{Wikicitáty|Jan Berwid-Buquoy|Dikobraz}}
* [[Jan Berwid-Buquoy|Berwid-Buquoy,Jan]]: ''Aforizmy (Dikobraz 1960 - 1968)''.
* [[Jan Berwid-Buquoy|Berwid-Buquoy,Jan]]: ''Aforizmy (Dikobraz [[1960]]–[[1968]])''.
* Dikobraz, 16.03. 1977.
* Dikobraz, [[16. březen|16. března]] [[1977]]
* [[Jiří Pernes|Pernes, Jiří]]: ''Dějiny Československa očima Dikobrazu'', Praha 2003.
* [[Jiří Pernes|Pernes, Jiří]]: ''Dějiny Československa očima Dikobrazu'', Praha 2003.
* Ústav pro českou literaturu AV ČR: ''Dějiny české literatury'', Praha 2006.
* Ústav pro českou literaturu AV ČR: ''Dějiny české literatury'', Praha 2006.



[[Kategorie:Časopisy v češtině]]
[[Kategorie:Časopisy v češtině]]

Verze z 20. 12. 2010, 22:37

Dikobraz byl satirický týdeník, který vznikl v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a vycházel až do pádu komunistického režimu v roce 1989.

Původní záměr

Zakladatelem Dikobrazu byl autor a epigramatik Jaroslav Vojtěch. Zabýval se především anglickým humorem a již v době první republiky postrádal satirické periodikum, které by se vyrovnalo úrovní britskému Punchi (18411992), který v roce 1940 dosáhl počtu 175.000 výtisků.

Po válce, v červenci 1945, sestavil Vojtěch z několika nadšenců redakční radu (Zdena Ančík, Václav Lacina a Ondřej Sekora). Název „Dikobraz“ navrhl autor Ferdy Mravence, Ondřej Sekora.[zdroj⁠?] V roce 1947 se k Dikobrazu připojil velice vlivný ředitel pražského Divadla satiry Zbyněk Vavřín. Tím získal „Dikobraz“ společenskou i finanční stabilitu a stal se neodmyslitelnou součástí českého humoru a satiry.

Doba rané totality

Po únoru 1948 ovládli Dikobraz komunisté, ačkoliv levicové nebo protizápadní zaměření bylo možné pozorovat už u některých vtípků předchozích let. Komunistický režim používal humor jako účinnou zbraň v boji proti tzv. třídnímu nepříteli poměrně často. Hlavním podporovatelem Dikobrazu se od roku 1948 stal ministr informací Václav Kopecký. Ten chtěl dát Dikobrazu haškovský styl satirického zaměření, a proto angažoval komunistického haškologa Zdenu Ančíka. Tím se dostal do sporu s bigotní stalinistkou Anežkou Hodinovou-Spurnou, která Jaroslava Haška nenáviděla a po jeho útěku z bolševického Ruska jej považovala za zrádce komunismu.

V letech 19501952 byl šéfredaktorem Dikobrazu Pavel Kohout, prosazující stalinskou koncepci. Anežka Hodinová-Spurná dočasně zvítězila nad Kopeckým.

Doba tání

Nástupem Dr. Eduarda Littmana v letech 19571958 dostal Dikobraz uvolněnější styl a začal se vzdalovat kultu osobnosti, zavedenému Pavlem Kohoutem. Littman byl vášnivým přívržencem Nikity Chruščova a časopis se pod jeho vedením liberalizoval.

Littmanův „socialismus s lidskou tváří“

Littman nemohl vybočit z ideologické linie KSČ a politická satira byla namířena pouze proti „Západu“. Uvnitř ČSR a později ČSSR se uplatňovaly výhradně tzv. komunální humor a satira, které nesměly překročit kritiku úrovně podnikového ředitele.

Littman se obklopil novými autory a prosadil je ve všech rubrikách Dikobrazu. V roce 1961 udělil čestná uznání Zdeňkovi Nejedlému (84 let) jako nejstaršímu spolupracovníkovi a Janu Berwidu-Buquoyovi (15 let) jako nejmladšímu spolupracovníkovi časopisu Dikobraz od doby jeho založení v roce 1945.

Od 60. let přispívali do Dikobrazu vynikající autoři, jejichž díla si získala i mezinárodní pozornost: Vladimír Jiránek, Jaroslav Kerles, Jan Kristofori, Jiří Winter Neprakta, Vladimír Renčín, Miroslav Slejška, Jan Vyčítal a mnoho dalších. Jenomže daleko větší prostor v dikobrazu měli autoři typu BAPE (Jiří BArtoš a Vladimír PErgler). Na jejich humoru byla nejsměšnější jeho ubohost.

V době tzv. Dubčekova Pražského jara 1968 začal Dr. Littman tajně spolupracovat s vídeňskou pobočkou vysílače Svobodná Evropa (RFE), jehož redaktorovi Tiboru Zlochovi zasílal různá kurýrní hlášení o poměrech v ČSSR. Zlocha materiály zpracovával a RFE je pak z Mnichova vysílala.

Cesta k nekrologu

Po srpnu 1968 zůstal Dr. Littman v redakci Dikobrazu a pomáhal celé řadě zakázaných autorů uveřejňovat jejich příspěvky pod různými pseudonymy. V březnu 1977 náhle ve svých 49 letech zemřel.

Od r. 1990 vycházel jako Nový Dikobraz, později opět jako Dikobraz, poslední číslo vyšlo v září 1995.

V letech 20042005 došlo k pokusu opět časopis obnovit pod názvy Dikobraz a Zabaveno.

Citát

Kde vládne násilí a zlovůle, nemůže být žádný mír.
— Dr. Eduard Littman, 21. srpna 1968, vyjádření k okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy

Odkazy

Související články

Reference

CHYBA: {{Wikicitáty}} — Příliš mnoho parametrů.