Wikipedista:Marv1N: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Citáty: krvák
Řádek 292: Řádek 292:
| další = doslov [[Vladimír Novotný (literární historik)|Vladimír Novotný]]
| další = doslov [[Vladimír Novotný (literární historik)|Vladimír Novotný]]
}}</ref>}}
}}</ref>}}
{{citát|Dědeček věděl dobře, jaké nebezpečí ve světě číhá na nevinnost maldých a nezkušených dívek, i volil proto opatrně nastávající mé povolání. On vybral takové, k-de moji mravnost nemohlo se nic státi, a to dle přísloví: pod svícnem bývá tma. Dal mě proto do učení na noční číšnictví do jedné noční vinárny, jsa přesvědčen, že tam zůstane moje čest bez úhony.<br />Ta vinárna byla vlastně bordel a přicházeli tam všelijak chlípní lidé.<ref>{{Citace monografie
{{citát|Dědeček věděl dobře, jaké nebezpečí ve světě číhá na nevinnost mladých a nezkušených dívek, i volil proto opatrně nastávající mé povolání. On vybral takové, k-de moji mravnost nemohlo se nic státi, a to dle přísloví: pod svícnem bývá tma. Dal mě proto do učení na noční číšnictví do jedné noční vinárny, jsa přesvědčen, že tam zůstane moje čest bez úhony.<br />Ta vinárna byla vlastně bordel a přicházeli tam všelijak chlípní lidé.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Váchal
| příjmení = Váchal
| jméno = Josef
| jméno = Josef
Řádek 306: Řádek 306:
| ilustrátoři = Karel Hruška
| ilustrátoři = Karel Hruška
| další = doslov [[Julius Hůlek]]
| další = doslov [[Julius Hůlek]]
}}</ref>}}
{{citát|Reforma lidové kultury se tedy v katolickém Augsburku projevila tak, že byl sv. Jiří zbaven draka; v protestantském Norwichi si naopak ponechali draka bez sv. Jiří.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Burke
| jméno = Peter
| odkaz na autora = Peter Burke
| titul = Lidová kultura v raně novověké kultuře
| vydavatel = [[Argo]]
| místo = Praha
| rok = 2005
| kapitola = Změny v lidové kultuře
| strany = 229
| edice = Každodenní život
| isbn = 80-7203-638-6
}}</ref>}}
}}</ref>}}



Verze z 13. 12. 2010, 01:23

ČEPUJEME PIVO BEZ MOŽNOSTI POUŽITÍ WC
Wikipedie se stále zdokonaluje: WC má už i Aldous Huxley.
Šablona:Babel-3
Tento uživatel je hrdý obyvatel Radimovic.
Nad tímto uživatelem mateřská mluva zahalila svoji tvář šlojířem a truchlí. To by se mohlo projevit na chybném pravopise.
I Harmensz by rozuměl historii líp Teto uživatel „evidentně historii nerozumí“.[1]
Tento uživatel loví velká písmena, která jsou mimochodem nebezpečnější než peníze.
Tento uživatel by se uměl bránit blátotlačce z Traalu. Ví kde má ručník.
Tohoto uživatele fascinuje fotografie Prumyslovy palac 16, pořízená u příležitosti požáru Výstaviště Praha-Holešovice.
Tento uživatel si vytvořil globální účet a jeho hlavní stránka je na Wikipedii (cs).
Tento uživatel je účastník
WikiProjektu Překlad

Titulatura

Můj nick je marv1N, ale jak říká jedno staré moudro: „Nepřítel čeká na každý náš chybný krok“ mě nikdo neupozornil na automatické zvětšování prvního písmena, takže je můj technický nick Marv1N. Je možné ho používat, pokud chcete po mně něco technicky, to platí převážně pro boty a pod., nebo k vyjádření formální chladnosti až antipatií. Naopak pro oficiální a slavnostní příležitosti můžete používat oslovení Marvine.

O uživatelově přispívání

Dříve výrazněji heraldika (pole trošku zorané), Stopařův průvodce po galaxii, zde např. čl. o Marvinovi, třicetiletá válka. Dnes porůznu.

Podstránky

Znaky

‚‘

Citáty

Vladař nemusí mít všechny dobré vlastnosti, ale musí umět vzbudit zdání, že je má.[1]
— Niccolò Machiavelli
Co by asi říkali, kdyby v Americe někdo napsal, že československá politika je proto tak špatná, že Gottwald je v civilu truhlář a Zápotocký kameník? To by bylo protilidového postoje! Ve skutečnosti nezáleží, čím státník je, ale jakou politiku dělá.[2]
…psát krasopisně je nudné. Udělal jsem desetkrát hrubou chybu? Promiňte, udělám ji po jedenácté, nebudu-li schopen se jí vyhnout. neboť se musí stále psát, pero lze odložit jen jedenkrát, víte kdy, až pak nadobro.[3]
Karle, poď sa ožrat![4]
Já zatím promluvím s tou šelmou tady,

zda k cestě chce nám za plavidlo dát se. 42[5]

To zvíře bylo sice dobře vycvičeno, ale protože nebylo zvyklé na takovou podívanou, jako by se před ním pohybovala hora, vzpínalo se na zadních nohách.[6]
Snad se domnívala, že i v Hendrik-Hallu je člověk vystaven nebezpečí, že se tam setká se zločineckými nebo patologickými typy – což bylo podezření nejen neodůvodněné, nýbrž dokonce rouhačské, protože se vztahovalo na dům, v němž si podávali dveře členové vlády.[7]
I mně už trochu silné kousky jsou to.[8]
Kdyby se mně všechny ženy celého světa vysraly na hlavu, odpustím jim tuto neslušnost pro jedinou ženu, která mne milovala.[9]
Ty mladý člověče kdekoli, stoupá-li v tobě něco, co tě naplňuje mrazením, využij toho, že tě nikdo nezná! A když ti odporují ti, kteří tě mají za nic, když se tě úplně zříkají ti, s nimiž se stýkáš, a když tě chtějí vymýtit pro myšlenku, jež je ti drahá, čím je toto zřetelné nebezpečí, které tě drží v celistvosti uvnitř, proti lstivému nepřátelství pozdější slávy, která tě učiní neškodným tím, že tě rozptýlí.[10]
To nevíš, co by ti říkaly. Ha! Staří čerti jsou v nich zakleti. Staří čerti z mých mladých let. To je ta shnilá, kdysi nepoddajná krev, korutanské milenky s černýma očima. Mädchen s odulým krkem, krasavice se zapudrovanou vyrážkou. Doufám, že nežárlíš?[11]
Vidím přes šaty a korzety, jako by byly ze skla. Nemůže mě oklamat žádné líčidlo, žádný parfém.[12]
Ve dvou hodinách byla moje práce skončena a na deseti stromech po obou stranách silnice se houpalo třicet pět oběšenců, vesměs prostých jezdců, pak následovalo několik poddůstojníků a jeden strážmistr, kteří počet delikventů doplnili na čtyřicet dva.[13]
Aligátor[14]
Beneše upálil v temné věži.[15]
He breathed his last in Hollar’s studio, where, by a tragic coincidence, the plates which Hollar had prepared for his engravings of Holbein’s „Dance of Death“ were lying close to his corpse.[16]
Sen je pro prostého člověka kusem jeho skutečnosti, částí jeho životního a myšlenkového zážitku. […?] Vrací se k uvolněné snové fantazii a vidí v ní projev vyšší moci a nástroj jejího vnuknutí[?].[17]
No co! nebojme se to nazvat (Bože všeho umění, odpusť) novým průmyslem českomoravštinským, jako kožešiny, koberce atd. a člověk to tam stejně má rád jako Krkonohy.[18]
Tehdy jsem do jedné skalní dutiny za námi nalil pivo a do druhé víno. Psi se vrátili stejně žízniví. Zavětřili dvakrát, třikrát, ucítili pach piva vína, opět se rozběhli hledat vodu, jenže jídlo je pálilo v útrobách tak, že je to trápení přemohlo. Pivo zavrhli hned na začátku, vrhli se tedy k vínu a jen trochu okusili, dožadovali se nové a nové dávky. Pod vlivem nápoje nám předváděli neuvěřitelné kousky: vrávorali, padali, olizovali nám ruce, štěkali bez příčiny a konečně se s námi vrátili domů. Potom se jako opilci zvrátili na hřbet a s chrápáním odpočívali. Příští den jsem nalil trošičku vína do misky, aby si vzpomněli na včerejší mok. Jeden pes přičichl k vínu a okamžitě utekl, druhý nezaváhal ani chvíli, vypil chtivě tekutinu do poslední kapky a i nadále – dokud žil – toužil ustavičně po vínu.[19]
A tak to není valné až do té doby, kdy soudruh Lenin otočil můj zvířecký bodák a ukázal mu předurčené střevo a jiné vhodnější vnitřnosti.[20]
Dědeček věděl dobře, jaké nebezpečí ve světě číhá na nevinnost mladých a nezkušených dívek, i volil proto opatrně nastávající mé povolání. On vybral takové, k-de moji mravnost nemohlo se nic státi, a to dle přísloví: pod svícnem bývá tma. Dal mě proto do učení na noční číšnictví do jedné noční vinárny, jsa přesvědčen, že tam zůstane moje čest bez úhony.
Ta vinárna byla vlastně bordel a přicházeli tam všelijak chlípní lidé.[21]
Reforma lidové kultury se tedy v katolickém Augsburku projevila tak, že byl sv. Jiří zbaven draka; v protestantském Norwichi si naopak ponechali draka bez sv. Jiří.[22]

Síň slávy

„Medaile zkušeného uživatele“
Za citáty

Zde odpočívají článečky,[23] na které jsem obzvláště pyšný, nebo jsem je alespoň založil:[24]

Poznámky pod čarou

  1. V žádném případě nejsem machiavellista, možná.
  2. ZÁBRANA, Jan. Celý život : výbor z deníků 1948/1984. Praha: Torst, 2001. ISBN 80-7215-154-1. S. 19.  20. května 1948
  3. Zábrana, str. 155, 19. prosince 1951
  4. Bohouš (Bolek Polívka) ve filmu Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag
  5. ALIGHIERI, Dante. Božská komedie. Redakce Alena Hartmanová; překlad O. F. Babler a Jan Zahradníček; doslov a komentář Zdeněk Kalista; obraz na přebalu Giotto di Bondone. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. (Světová knihovna). Kapitola Peklo: Zpěv sedmnáctý, s. 68.  Vergilius k Dante Alighierimu
  6. SWIFT, Jonathan. Gulliverovy cesty. Redakce Jarmila Rosíková; překlad Aloys Skoumal; ilustrace Cyril Bouda. 6. vyd. Praha: Albatros, 1970. (Klub mladých čtenářů). Kapitola 2 Císař liliputský v průvodu velmožů přichází k spisovateli do vězení. Popisuje se císařova osobnost a vzezření. jsou ustanoveni učenci, aby naučili spisovatele své řeči. Jeho laskavost mu dopomůže k přízni. Prohledají mu kapsy a odeberou mu šavli a pistole., s. 25. 
  7. MANN, Klaus. Mefisto : Román jedné kariéry. Redakce Helena Milcová; překlad Anna Siebenscheinová. 4. vyd. Praha: Odeon, 1986. Kapitola X/ Hrozba, s. 248.  Klaus Mann o pochybách paní generálové
  8. GOETHE, Johann Wolfgang. Faust. Překlad Otokar Fischer; ilustrace Eugène Delacroix; doslov a poznámky Louis Fürnberg. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955. (Klub čtenářů). Kapitola Čarodějnická kuchyně, s. 137.  Mefistofeles o chování zvířat
  9. DEML, Jakub. Zapomenuté světlo. Redakce Jiří Navrátil. 5. vyd. Praha: Hynek, 1998. (Spektrum). ISBN 80-85906-78-3. S. 11. Toto podtrženo mně neznámou (možná známou) rukou; věta pokračuje čárkou, ale bez podtržení. 
  10. RILKE, Rainer Maria. Zápisky Malta Lauridse Brigga. Redakce Vladimír Kafka; překlad Josef Suchý; ilustrace Václav Sivko; doslov Rio Preisner. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1967. 200 s. S. 58. 
  11. HAVLÍČEK, Jaroslav. Petrolejové lampy. Ilustrace Cyril Bouda; medailon o autorovi a k vydání připravil Josef Rumler. Praha: Československý spisovatel, 1973. (Slunovrat). Kapitola Část druhá: Sytý u stolu, s. 280. Monolog Havlíčkova hejtmana Maliny (ne toho Šaško-Herzova chudáčka lajtnanta Maliny, to je někdo úplně jiný) o… nohách. 
  12. SINGER, Isaac Bashevis. Stará láska : a jiné povídky. Překlad Antonín Přidal; vybral, doslov a vysvětlivky napsal Antonín Přidal. Praha: Odeon, 1987. (Soudobá světová próza). Kapitola Kafkův přítel, s. 307. Jak moc se Jacques Kohn odlišuje od hejtmana Maliny…. 
  13. SVÁTEK, Josef. Paměti kata Mydláře. Ilustrace Václav Boukal; Výbor z Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze připravila Jana Štefánková. Praha: Region, 1991. ISBN 80-900105-5-5. Kapitola Osudy katovy chráněnky — Poprava Madlungových dragounů v Rokycanech, s. 185. 
  14. Josef Hlinomaz jako „zřízenec“ ve filmu Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje
  15. Dalimil. Kronika tak řečeného Dalimila. Překlad Marie Krčmová; přebásnila Hana Vrbová. Praha: Svoboda, 1977. Kapitola O protivenstvích, která činil král českým pánům, s. 159.  Přemysl Otakar II. komorníka moravského a purkrabího znojemského Beneše z Cvilína z rodu Benešoviců (pozn. č 217)
  16. URZIDIL, Johannes. Hollar : A Czech Emigré in England. Překlad Paul Selver. London: The Czechoslovak, 1942. Kapitola The Last Home and the Last Departure, s. 58–59. (angličtina) 
  17. KUTNAR, František. Dlaskova Duševnost. In: Paměti sedláka Josefa Dlaska. Praha: Melantrich, 1941. S. 120.
  18. František Kaván ke kopiím svého díla KARLÍKOVÁ, Ludmila. František Kaván. Praha: Odeon, 1995. ISBN 8O-207-0342-X. Kapitola Třicátá léta, s. 56. 
  19. BALBÍN, Bohuslav. Krásy a bohatství české země. Překlad Helena Businská. Praha: Panorama, 1986. Kapitola Vysoká hora Milešovka, podle níž venkované předpovídají počasí. O hoře jménem Sedlo. Žertovný příběh z té hory o psech, kteří se napili vína. Skalní útvary kolem hradu Trosek, s. 74. 
  20. BABEL, Isaak. Rudá jízda : a jiné prózy. Překlad Jan Zábrana; ilustrace Karel Hruška; doslov Vladimír Novotný. Praha: Lidové nakladatelství, nakladatelství Svazu československo-sovětského přátelství, 1984. (Trojka). Kapitola Zrada, s. 91. 
  21. VÁCHAL, Josef. Krvavý román. Ilustrace Karel Hruška; doslov Julius Hůlek. Praha: Paseka, 1990. (Knihy Josefa Váchala). Kapitola Nevěstčino vyznání, s. 267. 
  22. BURKE, Peter. Lidová kultura v raně novověké kultuře. Praha: Argo, 2005. (Každodenní život). ISBN 80-7203-638-6. Kapitola Změny v lidové kultuře, s. 229. 
  23. odborná fyzikální terminologie
  24. Bohužel ne všechny jsou ale dohotovené
  25. a b c d e f g h i notně rozšířeno
  26. škrtací otročina