Ramanův jev: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
LaaknorBot (diskuse | příspěvky)
m [r2.5.2] robot přidal: tr:Raman Saçılması
Rubinbot (diskuse | příspěvky)
m [r2.5.4] robot změnil: tr:Raman saçılması
Řádek 37: Řádek 37:
[[sv:Ramanspridning]]
[[sv:Ramanspridning]]
[[ta:இராமன் விளைவு]]
[[ta:இராமன் விளைவு]]
[[tr:Raman Saçılması]]
[[tr:Raman saçılması]]
[[uk:Раманівське розсіювання]]
[[uk:Раманівське розсіювання]]
[[zh:拉曼效应]]
[[zh:拉曼效应]]

Verze z 3. 12. 2010, 00:50

Ramanův rozptyl je ukázán na 2. a 3. digramu

Ramanův jev nebo též Ramanův rozptyl je jev vznikající při interakci mezi fotony dopadajícího světla s vibračními a rotačními stavy atomů nebo molekul (optických fononech), kdy rozptýlené záření má jinou vlnovou délku (resp. energii fotonů) než dopadající záření.

Je-li dopadající energie fotonů rovna , pak záření rozptýlené prostřednictvím Ramanova rozptylu má energii fotonů rovnou kde odpovídá energetickému rozdílu kvantových hladin dané látky. Rozptýlené světlo má frekvenci (n-tý Stokes) nebo (n-tý anti-Stokes). Znaménko - přitom odpovídá ztrátě energie v látce (tzv. Stokesův rozptyl); naopak, znaménko + odpovídá předání kvanta energie látce (tzv. anti-Stokesův rozptyl). Podle hodnot lze pak usuzovat na některé fyzikální vlastnosti dané látky.

Teoreticky existenci Ramanova jevu předpověděl rakouský fyzik Adolf Smekal v září r. 1923, jeho práce však zůstala téměř bez povšimnutí. Za experimentální objev tohoto jevu v r. 1928 obdržel pak v roce 1930 sir Chandrasekhara Venkata Raman Nobelovu cenu za fyziku. O několik měsíců před Ramanem byl tento jev pozorován sovětskými fyziky Grigory Samuilovich Landsbergem a Leonid Isaakovich Mandelstamem při rozptylu světla v krystalech. V literatuře se proto můžeme setkat též s výrazy: kombinační rozptyl, Mandelstamův rozptyl či Smekalův-Ramanův rozptyl.[1]

O vypracování systematické teorie Ramanova rozptylu se brzy po jeho experimentálním objevu zasloužil zejména československý fyzik Georg Placzek v letech 1930-1934; zejména Placzkova práce z r. 1934 je ve spektroskopii považována za klasickou a je dodnes hojně citovaná.[2] V této souvislosti bývá Placzek historiky vědy uváděn jako příklad toho, že když experimentátor i teoretik vykonají ve vědě práci "nobelovského" významu, oceněn bývá zpravidla experimentátor.

Reference

  1. Malíšek V.: "Rozptyl světla - nejvšednější jev v přírodě, nebo div moderní optiky?" http://www.optics.cz/history/1-2007/pdf/62_rozptyl.pdf Česká oční optika 1, 2007, pp. 62-64
  2. Placzek G.: "Rayleigh Streeung und Raman Effekt", In: Hdb. der Radiologie, Vol. VI., 2, 1934, p. 209

Šablona:Pahýl - fyzika