Anežka Česká: Porovnání verzí
Vyprázdnění stránky |
m Editace uživatele „90.182.43.2“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Jowe“ |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Různé významy|tento=dceři Přemysla I., svatořečené v roce 1989}} |
|||
{{Infobox světec |
|||
|pohlaví = žena |
|||
|jméno = Sv. Anežka Česká |
|||
|foto = Image:St Agnes tending the sick.jpg |
|||
|popis = |
|||
|narození = [[1205]], [[1207]] či [[1211]] |
|||
|úmrtí = [[6. březen|6. března]] [[1282]] |
|||
|blahořečen = [[1874]] [[papež]]em [[Pius IX.|Piem IX.]] |
|||
|svatořečen = [[12. listopad]]u [[1989]] [[papež]]em [[Jan Pavel II.|Janem Pavlem II.]] |
|||
|svátek = [[13. listopad]]u (do roku [[1989]] [[2. březen|2. března]]) |
|||
|tituly = |
|||
|úřady = [[abatyše]] |
|||
|uctíván = [[Římskokatolická církev]] |
|||
|atributy = [[hábit]], koruna, ošetřuje nemocné |
|||
|patron = |
|||
|kostely = |
|||
|pohřben = [[kaple Panny Marie v klášteře sv. Anežky České v Praze]] |
|||
|}} |
|||
[[Svatý|Svatá]] '''Anežka Česká''' ( kolem r. 1211<ref> |
|||
{{Citace monografie |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Denní modlitba církve |
|||
| vydavatel = Česká liturgická komise |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 1987 |
|||
| isbn = |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 810 |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref>– [[6. březen|6. března]] [[1282]]) byla nejmladší dcera [[seznam českých panovníků|českého krále]] [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]] a [[Konstancie Uherská|Konstancie Uherské]], česká princezna a [[abatyše]] [[klášter Na Františku|kláštera Na Františku]]. |
|||
== Nabídky k sňatku == |
|||
Anežka byla ve třech letech (spolu se sestrou [[Anna Lehnická|Annou]]) dána na výchovu do [[cisterciácký řád|cisterciáckého]] kláštera v [[klášter Třebnice|Třebnici]] a [[Klášter Doksany|Doksanech]] kde získala rozsáhlé vzdělání. V té době byla pravděpodobně zasnoubena s polským Konrádem, synem [[Jindřich I. Bradatý|Jindřicha Bradatého]] a vévodkyně [[Hedvika Slezská|Hedviky]]. Konrád však zemřel a obě sestry se vrátily na [[Pražský hrad]]. Poté byla Anežka na dva roky poslána na vychování k řeholníkům do [[Klášter Doksany|Doksan]]. |
|||
[[Přemysl Otakar I.]] začal usilovat o spojení se [[Štaufové|Štaufy]] a zaslíbil Anežku devítiletému synovi [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]], budoucímu [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřichovi VII.]] Místem výchovy budoucí císařovny se pro příštích šest let stal rakouský dvůr [[Leopold VI. Babenberský|Leopolda VI.]] Vévoda Leopold ale nakonec získal Jindřicha pro svou dceru, [[Markéta Babenberská|Markétu Babenberskou]]. |
|||
V roce [[1225]] se tedy čtrnáctiletá Anežka opět vrátila do Prahy. Následujícího roku přijelo na pražský dvůr poselstvo anglického krále [[Jindřich III. Plantagenet|Jindřicha III. Plantageneta]]. Zasnoubení s Anežkou proběhlo, ovšem v roce [[1229]] ho Jindřich zrušil. O Anežku se znovu začal zajímat Jindřich VII., nyní již ženatý s Markétou Babenberskou. Posledním nápadníkem byl Jindřichův otec Fridrich II. V té době už ale nežil Anežčin otec a [[Václav I.]] nechal své oblíbené sestře svobodu rozhodnutí. Anežka Fridricha odmítla. |
|||
== Církevní řády == |
|||
[[Soubor:AnezkaPremyslovna.jpg|thumb|left|upright|Anežka česká v iniciále S [[Osecký lekcionář|Oseckého lekcionáře]]]] |
|||
V církevních ctižádosti Anežku nejvíc ovlivnila její sestřenice [[Alžběta Durynská]]. Společně s bratrem, Václavem I., založila v [[Praha|Praze]] [[špitál]] sv. Františka (1232) a roku [[1234]] vstoupila do nového [[klášter]]a klarisek, kterého se stala představenou. Podílela se na založení mužského [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou]] (1252, nese rysy jediné specificky české řehole), který brzy začal působit i v cizině. |
|||
Roku [[1237]] se Anežka neúspěšně pokusila o založení vlastního řádu, založeného na přísném dodržování řádových regulí františkánského řádu. V roce [[1238]] se postavení abatyše vzdala, úřad však zůstal neobsazen až do její smrti. Po zbytek života se nechala titulovat jako ''starší sestra''. |
|||
Anežka sama usilovala o osobní a nezištnou svatost s pokorou a láskou ke službě nemocným, chudým i spolusestrám. Z let [[1235]] až [[1242]] známe víc než dvacet listin psaných papeži [[Řehoř IX.|Řehoři IX.]], ve kterých jsou dotazy, prosby a náměty k praktickým i teologickým aspektům vedení řádu. |
|||
Energickou ženou zůstala Anežka i ve společenském životě. Roku [[1249]] se výrazně podílela na usmíření svého bratra s jeho synem [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem]]. Ve sporu svého synovce Přemysla Otakara II. s chráněncem papežské kurie [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfem I. Habsburským]] stála jednoznačně na straně svého rodu. V roce [[1277]] přijala do kláštera Přemyslovu dceru [[Kunhuta Přemyslovna|Kunhutu]]. Ačkoliv byl Přemysl v církevní klatbě, během jeho válečného tažení před [[bitva na Moravském poli|bitvou na Moravském poli]] se za něj v jejím klášteře konaly modlitby. |
|||
Nejspíš právě zvýšená aktivita nakonec zlomila [[Přemyslovci|Přemyslovnu]], která se dožila úctyhodných 71 let. Její povinnosti v [[Anežský klášter|klášteře Na Františku]] převzala praneteř [[Kunhuta Přemyslovna|Kunhuta]]. Legendy o Anežce, proslulé dobročinností a milosrdenstvím i zájmem o státní záležitosti, vznikaly vzápětí po její smrti. Byla průkopnicí v organizování chudinské a nemocniční péče na české půdě. |
|||
O kanonizaci Anežky České usilovala už [[Eliška Přemyslovna]] a poté i [[Karel IV.]], ale jejich snaha se nesetkala s úspěchem. Teprve roku [[1874]] byla nezdolná žena prohlášena za [[blahoslavený|blahoslavenou]] a [[12. listopad]]u [[1989]] ji [[papež]] [[Jan Pavel II.]] svatořečil. |
|||
== Vývod z předků == |
|||
{{Předkové |
|||
|style=font-size: 90%; line-height: 110%; |
|||
|border=1 |
|||
|boxstyle=padding-top: 0; padding-bottom: 0; |
|||
|boxstyle_1=background-color: #fcc; |
|||
|boxstyle_2=background-color: #fb9; |
|||
|boxstyle_3=background-color: #ffc; |
|||
|boxstyle_4=background-color: #bfc; |
|||
|boxstyle_5=background-color: #9fe; |
|||
|1 = Anežka |
|||
|2 = [[Přemysl Otakar I.]] |
|||
|3 = [[Konstancie Uherská]] |
|||
|4 = [[Vladislav II.]] |
|||
|5 = [[Judita Durynská]] |
|||
|6 = [[Béla III. Uherský]] |
|||
|7 = [[Anežka z Antiochie]] |
|||
|8 = [[Vladislav I.]] |
|||
|9 = [[Richenza z Bergu]] |
|||
|10 = [[Ludvík I. Durynský]] |
|||
|11 = [[Hedvika z Gudensbergu]] |
|||
|12 = [[Gejza II. Uherský]] |
|||
|13 = [[Efrozina Kyjevská]] |
|||
|14 = [[Renaud de Châtillon]] |
|||
|15 = [[Konstancie Antiochijská]] |
|||
}} |
|||
== Odkazy == |
|||
{{commonscat|Agnes of Bohemia}} |
|||
{{Portál Středověk}} |
|||
=== Literatura === |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Novotný | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | počet stran = 1085 | isbn = }} |
|||
* {{Citace monografie | příjmení2 = Třeštík | jméno2 = Dušan | odkaz na autora2 = Dušan Třeštík | příjmení3 = Žemlička | jméno3 = Josef | odkaz na autora3 = Josef Žemlička | příjmení = Sommer | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Sommer | spoluautoři = a kol. | titul = Přemyslovci. Budování českého státu | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 779 | isbn = 978-80-7106-352-0}} |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 582 | isbn = 80-7185-273-2}} |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6}} |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu | vydavatel = Nakladatelství Svoboda | místo = Praha | rok = 1990 | počet stran = 361 | isbn = 80-205-0099-5}} |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Století posledních Přemyslovců | vydavatel = Melantrich | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 412 | isbn = 80-7023-281-1}} |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Počátky Čech královských 1198-1253 | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 964 | isbn = 80-7106-140-9}} |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 497 | isbn = 80-7106-759-8}} |
|||
=== Reference === |
|||
<references/> |
|||
=== Externí zdroje === |
|||
* [http://veritas.evangnet.cz/html/circl2cz.htm#3 O svatoanežské tradici (Kruh českých duchovních tradic)] |
|||
* [http://zivotopisyonline.cz/svata-anezka-ceska-2011211-631282-nejslavnejsi-ceska-svetice/ sv. Anežka Česká na životopisech online] |
|||
* {{en}} [http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/letter/834.html Dopis Václava I. Anežce (2/6/1236)] |
|||
* {{en}} [http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/letter/560.html Dopis Kláry z Asissi z roku 1234] |
|||
* {{en}} [http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/letter/569.html Dopis Kláry Anežce z roku 1238] |
|||
* {{en}} [http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/letter/572.html Dopis Kláry Anežce z roku 1253] |
|||
[[Kategorie:Svatí]] |
|||
[[Kategorie:Čeští svatí]] |
|||
[[Kategorie:Zakladatelé řádů]] |
|||
[[Kategorie:Klarisky]] |
|||
[[Kategorie:Přemyslovci]] |
|||
[[Kategorie:České princezny]] |
|||
[[Kategorie:Narození 1211]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí 1282]] |
|||
[[Kategorie:Osobnosti na českých bankovkách]] |
|||
[[Kategorie:Ženy]] |
|||
[[ca:Agnès de Bohèmia]] |
|||
[[ceb:Inés sa Bohemia]] |
|||
[[de:Agnes von Böhmen (1211–1282)]] |
|||
[[en:Agnes of Bohemia]] |
|||
[[es:Inés de Bohemia]] |
|||
[[fr:Agnès de Bohême]] |
|||
[[hu:Prágai Szent Ágnes]] |
|||
[[it:Agnese di Boemia]] |
|||
[[ko:스바타 아네슈카]] |
|||
[[nl:Agnes van Bohemen (1211-1282)]] |
|||
[[pl:Agnieszka Przemyślidka (1211-1282)]] |
|||
[[pt:Inês de Praga]] |
|||
[[ru:Агнесса Чешская]] |
|||
[[sk:Anežka Česká]] |
|||
[[tl:Inés ng Bohemia]] |
Verze z 20. 10. 2010, 12:09
Šablona:Infobox světec Svatá Anežka Česká ( kolem r. 1211[1]– 6. března 1282) byla nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, česká princezna a abatyše kláštera Na Františku.
Nabídky k sňatku
Anežka byla ve třech letech (spolu se sestrou Annou) dána na výchovu do cisterciáckého kláštera v Třebnici a Doksanech kde získala rozsáhlé vzdělání. V té době byla pravděpodobně zasnoubena s polským Konrádem, synem Jindřicha Bradatého a vévodkyně Hedviky. Konrád však zemřel a obě sestry se vrátily na Pražský hrad. Poté byla Anežka na dva roky poslána na vychování k řeholníkům do Doksan.
Přemysl Otakar I. začal usilovat o spojení se Štaufy a zaslíbil Anežku devítiletému synovi císaře Fridricha II., budoucímu Jindřichovi VII. Místem výchovy budoucí císařovny se pro příštích šest let stal rakouský dvůr Leopolda VI. Vévoda Leopold ale nakonec získal Jindřicha pro svou dceru, Markétu Babenberskou.
V roce 1225 se tedy čtrnáctiletá Anežka opět vrátila do Prahy. Následujícího roku přijelo na pražský dvůr poselstvo anglického krále Jindřicha III. Plantageneta. Zasnoubení s Anežkou proběhlo, ovšem v roce 1229 ho Jindřich zrušil. O Anežku se znovu začal zajímat Jindřich VII., nyní již ženatý s Markétou Babenberskou. Posledním nápadníkem byl Jindřichův otec Fridrich II. V té době už ale nežil Anežčin otec a Václav I. nechal své oblíbené sestře svobodu rozhodnutí. Anežka Fridricha odmítla.
Církevní řády
V církevních ctižádosti Anežku nejvíc ovlivnila její sestřenice Alžběta Durynská. Společně s bratrem, Václavem I., založila v Praze špitál sv. Františka (1232) a roku 1234 vstoupila do nového kláštera klarisek, kterého se stala představenou. Podílela se na založení mužského rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou (1252, nese rysy jediné specificky české řehole), který brzy začal působit i v cizině.
Roku 1237 se Anežka neúspěšně pokusila o založení vlastního řádu, založeného na přísném dodržování řádových regulí františkánského řádu. V roce 1238 se postavení abatyše vzdala, úřad však zůstal neobsazen až do její smrti. Po zbytek života se nechala titulovat jako starší sestra. Anežka sama usilovala o osobní a nezištnou svatost s pokorou a láskou ke službě nemocným, chudým i spolusestrám. Z let 1235 až 1242 známe víc než dvacet listin psaných papeži Řehoři IX., ve kterých jsou dotazy, prosby a náměty k praktickým i teologickým aspektům vedení řádu.
Energickou ženou zůstala Anežka i ve společenském životě. Roku 1249 se výrazně podílela na usmíření svého bratra s jeho synem Přemyslem. Ve sporu svého synovce Přemysla Otakara II. s chráněncem papežské kurie Rudolfem I. Habsburským stála jednoznačně na straně svého rodu. V roce 1277 přijala do kláštera Přemyslovu dceru Kunhutu. Ačkoliv byl Přemysl v církevní klatbě, během jeho válečného tažení před bitvou na Moravském poli se za něj v jejím klášteře konaly modlitby.
Nejspíš právě zvýšená aktivita nakonec zlomila Přemyslovnu, která se dožila úctyhodných 71 let. Její povinnosti v klášteře Na Františku převzala praneteř Kunhuta. Legendy o Anežce, proslulé dobročinností a milosrdenstvím i zájmem o státní záležitosti, vznikaly vzápětí po její smrti. Byla průkopnicí v organizování chudinské a nemocniční péče na české půdě.
O kanonizaci Anežky České usilovala už Eliška Přemyslovna a poté i Karel IV., ale jejich snaha se nesetkala s úspěchem. Teprve roku 1874 byla nezdolná žena prohlášena za blahoslavenou a 12. listopadu 1989 ji papež Jan Pavel II. svatořečil.
Vývod z předků
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anežka Česká na Wikimedia Commons Šablona:Portál Středověk
Literatura
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s.
- SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
- VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2.
- VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6.
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5.
- ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.
- ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198-1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9.
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8.
Reference
- ↑ Denní modlitba církve. Praha: Česká liturgická komise, 1987. S. 810.