Apeiron

Apeiron (z řec. a- a peras, mez, hranice) je u Anaximandra počátek, princip všeho jsoucna. Lze jej přeložit jako neomezeno, neurčito, nekonečno.

O samotné interpretaci Anaximandrova apeiron jsou vedeny spory, kdy se vychází z věty, která říká, že "z čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví (navzájem) platí pokutu a trest podle určení času."

Tato věta, jež se dochovala v díle Simplikiově, se interpretovala tak, že všechna jsoucna jsou předurčena k zániku, což je způsobeno jejich individuální existencí. Tedy se svým vydělením z původní pralátky zvané apeiron sama předem odsoudila k zániku (ale opět zase do původní pralátky). Tato interpretace však vycházela z textu, kde chybělo slovo navzájem.

Moderní interpretace se přiklání k tomu, že jednotlivé existence překračují své oprávnění, svou hranici na účet svého protikladu a tím narušují kosmickou spravedlnost a vede to až k zániku kosmického řádu a jednotlivých jsoucen.