Kniha Pláč

Kniha Pláč, někdy Pláč Jeremjášův ( איכה ʾēḫā(h), Ejcha), je jednou z krátkých poetických knih Starého zákona. V židovském dělení Písma se vkládá mezi Spisy (ketúvím), v křesťanských Biblích a v Septuagintě se nachází za knihou Jeremjáš, neboť právě proroku Jeremjášovi tradice připisuje autorství. Hebrejsky se nazývá obvykle קינות Qínót, „nářky“, podle toho v Septuagintě Θρένοι „thrénoi“, latinsky threni nebo lamentationes.

Obsah knihy

Kniha obsahuje celkem 5 relativně krátkých lyrických básní v žánru pláče, které naříkají nad zničeným Jeruzalémem a nad katastrofou, která dolehla na Judsko v létě 587/586 př. n. l., kdy bylo město dobyto, chrám zničen a obyvatelstvo odvedeno do vyhnanství. Básně líčí poměrně naturalistickým způsobem zničený Jeruzalém a bídu jeho lidu a prosí Boha o pomoc, srovnávajíce to s jeho bohatstvím a blahobytem před katastrofou. Přes celkově smutné ladění se nevzdávají optimismu, tj. naděje, že se nakonec Bůh smiluje nad svým lidem a zachrání ho. Pěti nářkům odpovídá přesně pět kapitol podle dnešního dělení textu.

První čtyři písně jsou akrostycké, každá sloka začíná jedním písmenem hebrejské abecedy. Poetická skladba je velmi silná. Kromě klasického hebrejského paralelismu se vyskytuje i pravidelný rytmus, většinou 3 + 2 přízvuky, někdy 3 + 3 nebo 2 + 2. Tento rytmus se obvykle vyskytuje právě u nářků a podle toho se nazývá „qíná“.

Vznik a datace

Poetické skladby vznikly v Judsku krátce po zničení Jeruzaléma jako spontánní a současně liturgická odpověď na nedávné události. Jak dosvědčují některé pasáže jiných biblických knih z této doby (např. Jer 41,4-5; Zach 7,1-5), jistá forma kultu a nářku probíhala i v troskách chrámu. Je možné, že Kniha Pláč vznikla byla používána při těchto liturgiích.

Dnešní použití knihy

Dnes je Kniha Pláč soušástí tzv. megillót, „svátečních svitků“, které se čtou při velkých židovských slavnostech. Kniha Pláč se čte 9. dne měsíce av, kdy si Židé připomínají zničení prvního chrámu, zničení druhého chrámu i porážku Bar Kochbova povstání.